„Vždycky pro mě bylo důležité ticho. S tím je konec,“ říká.
Jednou takhle v prosinci před dvěma lety seděl o víkendu ráno u počítače, na stole voněla káva. „Najednou mi začalo pískat v uchu. Napřed jsem tomu nevěnoval pozornost - jako člověk, který se pohybuje kolem muziky, jsem to znal. Člověk přijde z koncertu, píská mu v uchu, vyspí se a ráno je to pryč. Jenže já tři týdny předtím na žádné hlučné akci nebyl.“
První noc se vůbec nevyspal, druhý den začal hledat na internetu. „Zjistil jsem, že pískání v uších je buď akutní, nebo chronické - a já měl strach, že se dostanu do chronického stádia.“
Hned po víkendu uháněl do nemocnice. „Prožil jsem typický příběh člověka, který v Česku s tinnitem k lékaři přijde. Prohlédli mě, řekli, že je všechno v pořádku, dali mi prášky na prokrvení ucha, které na tinnitus nezabírají a šel jsem. Doktorka mi ani neřekla, že mám tinnitus, to jsem vyčetl až ze zprávy.“
„Lékaři toho o tinnitu nic moc nevědí“
Čeští lékaři podle něj o tinnitu moc nevědí. „Jedna lékařka mi dokonce řekla, že na tyhle tinnity moc nevěří,“ pousmál se hořce. „Za dva roky jsem si o této nemoci ze zahraničních zdrojů nastudoval tolik, že když se o tom chci bavit s nějakým lékařem, nemůžu. Vím toho víc než on.“
Začal hledat ostatní lidi s tímhle problémem a zjistil, že na rozdíl od britských nebo německých asociací a sdružení nic takového v Česku ani na Slovensku není.
„Musel jsem to tedy provést já. Nejdřív jsem založil internetové diskusní forum a za rok, bez jakékoliv propagace, tam mám dvě stě registrovaných uživatelů. Stal jsem se, byť vlastně nechtěně, jakousi českou poradnou: lidi se mě ptají, co mají dělat. Tak jsem pro ně sestavil takové desatero,“ říká hudebník.
„Když se tinnitus projeví, je člověk totiž strašně sám. Okolí ho zpravidla nepochopí. Spousta lidí je na antidepresivech, protože v noci neusnou. A spánek, to je základ. Jedna holka mi třeba na srazu říkala, že neustále slyší brzdící vlak.“
Webové stránky o nemoci
Spustil také webové stránky itinnitus.cz. „Je to jediný informační kanál v Česku. Dal jsem si za cíl zvýšit o tomto problému povědomí. Například v Americe to je společenský fenomén, protože tinnitem často trpí váleční veteráni. V Británii pořádají benefiční běh, funguje tam infolinka,“ říká.
„Chtěl bych rozjet osvětu, natočit informační spot nebo například rozdávat lidem v hudebních klubech špunty do uší. V zahraničí jsou v klubech nebo na festivalech špunty běžně k mání. Já jsem je začal nosit v práci v hlučném provozu. Smáli se mi a měli mě za holčičku. Když jsem jim pak řekl, co se mi děje, začali je postupně nosit i další.“
