Přestože je totiž pavouk obávaný, je zároveň vzácný a lidem není nebezpečný víc než například vosa.
„V případě, že výskyt pavouka či kokonu zjistíte, zlikvidujte ho,“ stojí ve varovném článku na webu města.
„To je nesmyslná reakce,“ diví se pedagog Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně Milan Řezáč, který se jako zoolog na výzkum pavouků specializuje.
Stejný názor má arachnolog z Východočeského muzea v Pardubicích Jan Dolanský. Podle něj je tažení proti zápřednici zbytečné.
„Likvidovat přímo jednotlivé exempláře zápřednice je asi neúčinné - pokud se v daném místě vyskytují, budou tam ve větším či menším počtu i nadále. Obávám se, že lidé potom mohou hrozbu přeceňovat a zažijí zbytečné a přehnané obavy, případně věnují zbytečné úsilí něčemu, co za to nestojí,“ varuje Dolanský.
K tomu úředníky nikdo nevyzval, říká starostka
Podle starostky Doks Evy Burešové byla výzva k zabíjení zápřednic spíše přehnanou iniciativou vylekaných úředníků.
„K tomu je určitě nikdo nevyzval. Je to blbost, nemůžeme zabíjet zvířata jen proto, že jsou potenciálně nebezpečná,“ řekla starostka.
Zápřednice se v Doksech našla v Družstevní ulici, kde ji spatřil místní obyvatel. Netypické zbarvení pavouka ho přimělo zvíře chytit a odnést do Vlastivědného muzea v České Lípě.
„Zdál se mu divný a odněkud povědomý. Odborníci z muzea pavouka určili jako zápřednici jedovatou,“ přiblížila starostka, jak vše začalo.
Výskyt zápřednice není překvapením
Podle mezinárodní a stále aktualizované encyklopedie rostlin, hub a živočichů BioLib se zápřednice vyskytuje na Litoměřicku, Mostecku, jižní Moravě a v menší míře ve středních Čechách.
Českolipsko mezi domov pavouka doposud nepatřilo, podle odborníků je ale jeho migrace přirozená a logická. „Doksy jsou v sousedním čtverci s již ověřeným výskytem. Nález zde tedy není překvapivý,“ poznamenal Dolanský.
Rozšiřování pavouka po celé republice doposud nebylo uspokojivě vysvětleno, arachnologové se domnívají, že souvisí s nárůstem teplot.
„Může to být vlivem globálního oteplování, ale také vlivem změny hospodaření v krajině. Vyhovují mu zanedbané louky, kterých v krajině přibývá,“ zamýšlí se Řezáč.
„Zápřednice jedovatá je relativně teplomilný pavouk, předpokládám, že jeho šíření bude pokračovat ještě v příhodných oblastech nížin, do vyšších a chladnějších poloh nepůjde,“ doplňuje Dolanský.
Zápřednice ve dne sedí zapředena v zámotku a v noci běhá volně po trávě. V období, kdy hlídá kokony s vajíčky, sedí zcela zapředena v zámotku a ostražitě jej hlídá. Tehdy je nejagresivnější. Riziko tedy je hlavně tehdy, pokud by třeba dítě zámotek zvídavě roztrhlo.
Arachnolog Jan Dolanský je jedním z mála Čechů, které zápřednice pokousala.
„Osobně jsem zažil jen dvě kousnutí. V obou případech se mi pravděpodobně dostalo do těla méně jedu, než je při obvyklém kousnutí tímto druhem běžné. Při kousnutí do prstu jsem cítil bolest jako při včelím štípnutí, při kousnutí do hřbetu ruky mi to připadalo spíše jako žahnutí kopřivou,“ popisuje arachnolog. Jak ale obratem dodává, v obou případech bolest ustoupila do hodiny.
