Jiří Suchánek s medailí z Ria.

Jiří Suchánek s medailí z Ria. | foto: Ota Bartovský, MAFRA

Bronz z Ria dovezl tenista upoutaný na vozík i do nemocnice parťákovi

  • 2
Před paralympiádou trénoval za pingpongovým stolem třikrát denně. Makal tam až do úmoru. Ale jako správný český kluk taky věděl, kdy si povolit příliš utaženou uzdu.

„Na závěrečném třídenním soustředění před Riem jsem už pálku a míček nemohl skoro ani vidět. Hrál se tam turnaj a po něm jsem si poseděl s kamarády, popili jsme a druhý den jsem skoro celý proležel u vody,“ prozrazuje Jiří Suchánek, vozíčkář z Liberce, který vyhrál na zářijové paralympiádě v Riu bronzovou medaili.

„Na kempu byli i Srbové, dřeli jak koně a jejich trenér se divil, že jsem vypustil jeden celý den. Ale prostě jsem potřeboval pauzu. Když jsem se na paralympiádě dostal dál než srbský stolní tenista, trenér přišel za mnou, smál se a říkal - Dobře ses na tom soustředění připravil.“

Poté, co Jirka dorazil z Brazílie do Liberce, kde hraje za SKST, vzal medaili, sklenici se šampusem a šel do nemocnice za člověkem, na něhož myslel při své nelehké cestě za třetím místem na paralympiádě v Riu de Janeiru.

Kamarád Tomáš, parťák z týmu SKST Liberec - vozíčkáři, Jirkovi pomáhal a radil, když s pingpongem začínal po těžkém úrazu a přerušení míchy. Tomáš měl před lety k péči o nováčka za zelenými stoly řádné osvědčení - stříbrnou medaili ze soutěže družstev na paralympiádě v Sydney 2000.

Ze třetí ligy se vyšvihl do první

„Tomáš je od letošního jara v nemocnici. V nejtěžších chvílích při zápasech v Riu mě nakopávalo dopředu, že jsem mu chtěl přivézt medaili,“ tvrdí Suchánek. „Když jsem za Tomášem po paralympiádě přišel s bronzem, udělalo mi velkou radost, že mu bylo mnohem líp než na jaře.“

Čtyřiatřicetiletý Suchánek, který porazil na paralympiádě v Brazílii v souboji o třetí místo Francouze Stéphana Molliense, hrál s Přibylem v Liberci nejdříve ligy neregistrovaných. Ze třetí se vyšvihl až do první.

Nejlepší hráči tam dosahují úrovně, jež odpovídá závodním krajským nebo dokonce divizním soutěžím. „Bývalí protihráči z ligy neregistrovaných na mě nezapomněli a psali mi do Ria povzbuzující e-maily,“ prozrazuje Suchánek.

„Jejich vzkazy mi dodávaly na dálku energii a sílu. Teď bych se s neregistrovanými stolními tenisty rád sešel v herně v liberecké aréně, abych jim ukázal medaili.“

Se Suchánkem byla v duchu i jeho žena. Loni v prosinci se jim narodil syn.
Při zápasech v Riu mysleli na Jirku rovněž kolegové z liberecké nemocnice.

Pět měsíců bojoval v nemocnici o život

Paralympijský medailista v ní totiž pracuje jako instruktor soběstačnosti na spinální jednotce, kde radí ochrnutým lidem a jejich rodinám, jak překonávat bariéry, s nimiž se potkávají skoro všude.

Sám Jirka ochrnul v roce 1999 po nehodě. V autě seděl na místě spolujezdce. Po návratu z Ria zamířil také na liberecké ARO, kde pět měsíců bojovali o jeho život.

Z medaile v Riu se Suchánek pořád ještě nevzpamatoval. Ani z atmosféry při vyhraném utkání o třetí místo, kdy mu fandila spousta lidí z české výpravy. Hodně slyšel i povzbuzující pokřiky komentátora České televize Jakuba Bažanta.

„Když jsem bronz vyhrál, objížděl jsem s českou vlajkou čestné kolo, diváci stáli a tleskali. Brazilci fandili úžasně,“ podotýká Suchánek. Mnohem menší, ale na city přinejmenším vyrovnané oslavy zažil po návratu domů také v rodném Chlumíně na Mělnicku.

„Dorazil jsem tam už za tmy, přišlo mě přivítat tak třicet pět lidí, kolem svítila světla, vlály české vlajky a táta rozléval kořalku,“ svěřuje se Suchánek. „Manželka na mě vylila láhev šampusu. Oslavy pokračovaly i další týden při hasičských závodech.“

Už teď začíná myslet na příští paralympiádu

Třetí místo v Riu Suchánka nabudilo a už teď začal myslet na příští paralympiádu v Tokiu 2020 a na mistrovství světa v roce 2018.

„Medaile z paralympiády na krku, to je prostě nádhera,“ prohlašuje. „Snad mi pomůže ke sponzorům. Jenom na to, abych objezdil kvalifikační turnaje na příští mistrovství světa, potřebuju sto tisíc korun.“

Dnes se díky bronzu z paralympiády stal pro vozíčkáře stejným příkladem jakým byl pro něj Tomáš Přibyl. „Na turnajích se potkávám už se čtyřmi kluky, co jsem je měl po úrazu na spinální jednotce,“ uvádí Jirka. „Doufám, že teď po Riu přibudou další.“

Stolnímu tenisu dělá reklamu také v rodném Chlumíně, odkud se před 13 lety přestěhoval do Liberce. Spolupořádá tam pingpongové turnaje. V obci patří Jirka do sboru dobrovolných hasičů.

„Občas s námi vyráží na naše závody,“ říká starosta chlumínských dobrovolných hasičů Radek Douša. „Mezi lidmi je docela populární, protože je veselá kopa a je s ním legrace.“