Psal se rok 1866 a od Jilemnice šli pruští vojáci. V momentě, když táhli přes Poniklou, vyběhl na Havlíčkův kopec Jiří Václav Tuláček, řečený Mladčů a jal se Prušáky sám zastavit ve jménu vlasti a císaře pána. Sám proti všem. Nakonec díky přihlížejícím, kteří ho odzbrojili, ani nevystřelil. Tímto činem se však nesmazatelně vepsal do dějin obce.
O Tuláčkovi se donedávna mnoho nevědělo. A tak se rozhodl Tomáš Hájek, ponikelský starosta, Tuláčkův příběh sledovat a poslepovat dohromady. Díky částečně nebo úplně smyšleným příběhům začal být Ponikelák přirovnáván k Járovi Cimrmanovi.
Rozdíl mezi uznaným velikánem a Tuláčkem je však zásadní. Zatímco Cimrmanovy příběhy se udát nemohly, protože neexistoval, osudy ponikelského střelce, který chtěl sám pobít pruskou armádu, jsou poskládané tak, jak se skutečně stát mohly.
Při vytváření Tuláčkova příběhu se starosta nechal inspirovat slavným českým kronikářem Václavem Hájkem z Libočan. A podobně jako si slavný kronikář vymyslel příběh kněžny Libuše, stvořil i starosta horalovy osudy.
Rolník, co vyřezával betlémy
„Napsat, že nevím, jak to s Libuší tehdy bylo, umí každý. Ale takřka na minuty popsat, jak to mohlo být, nakonec utvořilo dějiny,“ zamýšlí se nad inspirací Hájek.
Kdo tedy vlastně byl Tuláček? Drobný rolník a tkadlec, co po večerech vyřezával betlémy. Hrál na klarinet, ochotnické divadlo a psal si zápisky. Osm sourozenců je smyšlených, stejně tak jeho křestní jména Jiří a Václav. Nikdo neví, jestli se tak jmenoval, ale důležité je, že se tak jmenovat mohl.
Tuláčkovi se po pruské anabázi místo obdivu dostalo v obci posměchu a opovržení. Dokonce jej někteří místní líčili jako opilce a člověka rozumu zastřeného. Plně rehabilitován byl až před čtyřmi lety, kdy tamní náves začala nést jeho jméno. I díky Hájkově snaze.
Stalo se tak na prvních Tuláčkových slavnostech v roce 2011, kdy ochotníci hráli na návsi scénky z jeho života. „Všichni členové obecní rady tehdy poklekli a ve vzletných verších odprosili Tuláčka o odpuštění. Náves pak společně s lidmi provolali za jeho,“ popisuje Hájek.
Na konci září se uskuteční už čtvrté Tuláčkovy slavnosti. Po Tuláčkovi, kantoru Ludvíku Liškovi a básníku Františku Jerie, vstoupí do Pantheonu vznešených Ponikeláků, jakési obdobě čestných občanů, divadelník Matěj Bažant.
