Muž se chtěl osvobodit od konzumu. Odhodil boty a oblékl sukni

  16:42aktualizováno  16:42
Lidé mohou na cestách kolem Oldřichova v Hájích potkat mladého štíhlého muže, který běží lesem bos a v kostkovaném kiltu. Není členem žádného skotského klanu. Šestadvacetiletý Jiří Zuzánek patří k propagátorům nekonzumního života, k lidem, kteří se snaží co nejvíce rozumět svému tělu a poslouchat je.

Jiří Zuzánek patří k propagátorům nekonzumního života, k lidem, kteří se snaží porozumět svému tělu. | foto: Ota Bartovský, MAFRA

Na první pohled se liší bosýma nohama a kostkovanou sukní, na druhý třeba tím, že jí jenom živou, nevařenou stravu.

„Přišlo to postupně, nějak se to poskládalo. Chodit bos je pro člověka přirozené a zdravé. To jen moderní doba nás zamkla do bot, zdeformovala chodidla a napravuje je drahými ortopedickými vložkami a pomůckami,“ míní Zuzánek.

„Podívejte se zespoda na chodidlo, je tam otištěné lidské tělo. Palec je hlava, jeho zúžená část krk a pokračuje štítná žláza, břicho až po pohlavní orgány. Když chodíme bez bot, masírujeme a stimulujeme plosku a přes dráhy se impulzy přenášejí do celého těla a aktivují jednotlivé části, které máme třeba rozhozené. Je to taková reflexní masáž.“

Bosé nohy a takzvaná raw food jsou pro něj vyústěním delšího procesu. „V roce 2013 jsem přestal jíst maso, a pak zkoušel různé cesty sebepoznání – terapie tmou, meditace v ústraní, až jsem narazil na prodejnu Bosá noha v ulici 5. května v Liberci a tam mě naučili, že se dá chodit i jinak. Pak jsem si různě rozřezával boty a koukal se na prsty, co to s nimi dělá. Začal jsem vnímat, jak stojím, začal cvičit a nakonec boty zul úplně,“ popisuje Zuzánek.

Že by znovu obul klasické „tvrdé“ boty si už neumí představit. Úplně bos ale chodí jen v přírodě. Ve městě obouvá barefootky, v překladu bosé boty.

Tenisky v zimě jsou přechodem k bosé chůzi

„Nemají žádné zpevnění, ani podpatek, mají na tloušťku tři čtyři milimetry a nijak neomezují moje chodidlo, aby mohlo přirozeně fungovat. A mám jen úchyty na prsty. V zimě nosím tenisky, které jsou nižší a nezpevňují kotník, nebo pětiprsté boty,“ říká.

Ty jsou podle něj jakýmsi přechodem k zutým nohám. „Normálně chodíte přes patu, zvednete nohu, se shora na ni dopadnete a veškerý náraz vám jde do těla, do kyčlí a do zad a z toho pak mají lidé problémy s bedry a páteří,“ líčí. Za dobu „bosonožství“ hodně zpomalil a změnil chůzi.

„Odvaluji patu přes bok. Krouživý pohyb tlumí nárazy, a tak chodím mnohem tišeji, šetřím záda a koukám, kam šlapu,“ popisuje.

Nejdelší bosý výšlap podnikl do Krkonoš na Sněžku a další z Oldřichova v Hájích přes Černou Nisu až do Liberce. „Většinou jsem šel bos, jen sněhu jsem se vyhýbal. Ten ještě nedávám. Když je noha zhýčkaná z boty, občas to zabolí, ale pak si zvyknete. Fakt je, že přes ostré kamínky bych asi neběžel,“ poznamenává.

„Lidé si mě všímají, a jestli mě nebo nás, pokud nás jde víc, mají za blázny, nevím. Otevřeně mi to nikdo neřekl,“ konstatuje.

Zkušenosti sbírá na Bali

Vystudovaný slaboproudař se dává na dráhu koučinku a radí lidem, jak žít bez stresu a jedů.

„Zahájila to moje sestra. Přála si otěhotnět a měla devadesát kilo a v těle se opravdu necítila dobře. Poprosila mě, ať jí s tím pomůžu. Opřela se do toho pořádně, držela jedenadvacetidenní očistu na šťávách, zhubla deset kilo, ale hlavně otěhotněla, takže má, co si tolik přála,“ poznamenává.

I on si nedávno splnil jedno velké přání. Sbíral zkušenosti na Bali. Mohl tam vyzkoušet nový kilt po česku, speciální sukni pro muže, se kterou přišel další „bosochod“ - Východočech Tomáš Zahálka. Ten v něm běhá i maratony.

„V Indonésii nikomu sukně nevadila, protože tam chlapi chodí v sarongu, to je sešitý pruh látky, takže vlastně také sukně. Pravda, že jsem tam byl docela raritou, pletli si mě s Polákem nebo Švédem kvůli světlé pleti a blond vlasům a ta skotská sukně jim s tím nějak nešla dohromady,“ usmívá se.

V poslední době hodně trénuje a běhá. Chce totiž vyrazit na závody – v kiltu a samozřejmě bos.

Nejčtenější

Dopravu v Česku na řadě míst komplikuje sníh, na D1 na Vysočině ležel strom

Sníh na dálnici D1 u Měšína (Vysočina) - 11.12.2018

Dopravu v Česku komplikuje sněhová pokrývka. Na Vysočině jsou silnice sjízdné jen se zvýšenou opatrností, v kraji...

Nahá těla stoupala mezi zasněženými smrčky. Otužilci vyrazili na Ještěd

Skupina otužilců vyrazila pěšky na Ještěd.

Bez bundy, dokonce i bez mikiny nebo trička. Jenom v botách, kraťasech a kulichu vyrazila v sobotu šestice otužilců na...

Lyžařům hrozí problémy na cestě do Jizerek, spolek zablokoval solení silnic

Ilustrační snímek

Silničáři v Jizerských horách nesmí solit důležité vozovky, které protínají místní chráněnou krajinnou oblast. Důvodem...

Jablonec - Slavia 0:2, lídr zase vítězí, v hlavní roli video

Slávisté Josef Hušbauer (vlevo) a Miroslav Stoch se radují z gólu v zápase s...

V nejvyšší soutěži vyhráli popáté v řadě, na čele mají znovu čtyřbodový náskok na druhou Plzeň. Fotbalisté Slavie...

KOMENTÁŘ: Je čas vymazat Liberec. Česko, země sportovním akcím zaslíbená

Finští fanoušci během finálového zápasu mistrovství světa proti Švédsku.

Medaili, o které snili, nemají, a po dvou letech jsou zase ve sportu, jemuž i nadále vévodí čtyři stejné země, až těmi...

Další z rubriky

Hercům ani divákům už nebude horko, v libereckém divadle vymění topení

Poslední rekonstrukce divadla proběhla v 80. letech.

Divadlo F. X. Šaldy v Liberci čekají perné chvilky. Nepůjde však o zkoušení žádné náročné hry, baletu ani opery....

Negramotný muž přišel o peníze a hrozilo mu umrznutí, pomohli strážníci

Strážník František Pittner a zachráněný Srb Demi se i přes jazykovou bariéru...

Mimořádnou empatii prokázali strážníci v České Lípě, kteří pomohli cizinci v nouzi. Negramotnému muži ze Srbska, který...

V Liberci vydali speciální znakoknihu, je určena pro čtení neslyšícím

Tlumočník Karel Redlich převedl knihu O zahradě do znakového jazyka.

Když knihu psal, zdály se mu sny o pokroucených uličkách a o tajemné zahradě, od které jen on vlastní klíč. Za jejími...

Najdete na iDNES.cz