Jizerskohorské bučiny zabírají plochu zhruba 27 kilometrů čtverečních na severním úbočí Jizerských hor od Oldřichova v Hájích po Lázně Libverda. Území je pozoruhodné smíšenými a bukovými lesy na strmých svazích s unikátní geomorfologií.
Bučiny „soutěžily“ v konkurenci dalších zemí, které mají na svém území vzácné bukové lesy. Oproti ostatním oblastem jsou ale Jizerskohorské bučiny raritou, protože nebyly historicky tolik ovlivňovány lidskou činností.
Nejcennější vnitřní část má zhruba deset kilometrů čtverečních a kolem je ochranné, zhruba 17kilometrové pásmo. Jde o jednu z nejzachovalejších a přírodně nejcennějších částí v CHKO Jizerské hory.
BREAKING!
Just inscribed on the #WorldHeritage List: Ancient and Primeval Beech Forests of the Carpathians & Other Regions of Europe [site extension].
Congratulations !
ℹ️ https://t.co/X7SWIos7D9 #44WHC https://t.co/DcftUk0fOv
Podle ředitele regionálního pracoviště Liberecko Agentury ochrany přírody a krajiny (AOPK) Jiřího Huška by se zápisem na seznam UNESCO navenek nic změnit nemělo. „Nebude se tam zvyšovat stupeň ochrany, nebudou se tam dělat nějaká další omezení či něco jiného,“ řekl Hušek ještě před schválením.
Hušek neočekává ani po případném zápisu na seznam UNESCO, že by se rozšiřovala síť turistických stezek. „Bohatě stačí. Atraktivity, co tam vidíme, ať jsou to některé skalní vyhlídky, Frýdlantské cimbuří, Ořešník a podobně, anebo vodopády a peřeje potoků, jsou zpřístupněné už teď. A není žádný důvod, aby se další části otevíraly pro turistiku,“ dodal.
Nápor turistů se neočekává
Ředitel AOPK František Pelc po zkušenostech z jiných přírodních lokalit zařazených na seznam UNESCO nepředpokládá, že by zájem turistů o toto místo výrazně stoupl. „Navýšení návštěvnosti kvůli fenoménu UNESCO je zpravidla v řádech procent, pět, deset, dvacet. To není nic dramatického,“ řekl.
Podle Huška na severní svahy nemíří zdaleka tolik turistů jako do jiných částí Jizerských hor. „Chodí tam lidé, kteří vyhledávají více přírodní krásy. Ono je to také terénně mnohem složitější, je to namáhavější. Je to lokalita, kde se na kole nelze pohybovat s výjimkou Viničné cesty,“ uvedl.
Starosta Hejnic, které leží nejblíže chráněné oblasti, Jaroslav Demčák se připravuje na dvě varianty, které mohou nastat. Zápis na UNESCO může rapidně zvýšit návštěvnost, na což prý není Frýdlantsko připravené, nebo zůstane vše při starém.
„Nemůžeme srovnávat les třeba s Českým Krumlovem. Doufáme, že nás nečeká žádné davové šílenství. Nedovedu si představit proudy autobusů, které si přijedou vyfotit jeden strom a zase odjedou pryč,“ řekl Jaroslav Demčák.
Lesů se téměř netkla lidská ruka
Oproti ostatním bukovým lesům, které se taky ucházely o zápis, například v Polsku, Francii, Itálii nebo Srbsku, nebyly Jizerskohorské bučiny tolik ovlivňovány lidskou činností.
„Zdejší terény jsou daleko dramatičtější. Lidé se lesy snažili využít, hory je ale bránily svahy a terénem,“ popsal unikátnost Hušek.
Obrovské balvany a těžko dostupný terén jednoznačně znemožňovaly těžbu, proto se mohou bučiny pyšnit přirozeným vývojem bez zasahování člověka. „Takové pozůstatky původního lesa v Česku už moc nenajdeme,“ doplnil ochranář Hušek s tím, že v dnešním stavu a rozměrech jsou jizerské bučiny jedinečné.
Splnit náročná kritéria podle něj nebyl problém. V minulém roce navštívili Jizerské hory zástupci mezinárodní unie ochrany přírody IUCN, kteří procházeli územím a bez výhrad, ba dokonce s velkým nadšením doporučili 27 kilometrů čtverečních na seznam UNESCO zapsat. Nejstarší stromy se v Jizerskohorských bučinách dožívají 350 let, podstatná část buků čítá stáří 100 let – les přirozeně dorůstá a odumírá.
Od roku 1999 jsou Jizerskohorské bučiny národní přírodní rezervací, která na západě začíná oldřichovským Špičákem, pokračuje přes Hemmrich nad Viničnou cestou až k úbočí Poledníku a roklím Bílého a Černého Štolpichu.
Jizerskohorské bučiny
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
