Zákrok to byl nezbytný - stromy již byly chatrné a nemocné. Na jejich místo vysadili památkáři stejný druh.
„Stromy již hrozily zřícením, byly proschlé a prolezlé houbou ohňovcem. Neměly již žádnou perspektivu,“ potvrdila Ina Truxová, památkářka generálního ředitelství Národního památkového ústavu.
Kácení se zvažovalo několik let. Podle kastelána Sychrova Miloše Kadlece nakonec převážily bezpečnostní důvody. „Každý větší vítr s sebou nesl riziko, že se stromy vyvrátí a nechci předvídat, co by se stalo, kdyby zrovna v aleji někdo byl,“ podotkl Kadlec.
Alej káceli již majitelé panství Rohanové. Je doloženo, že původní topolovou alej nechal Kamil Rohan z plezíru vykácet a nahradit ji duby. Nejde tedy o žádný drakonický akt, jak by se z počtu vykácených stromů mohlo zdát.
Zásah čekal i zbylé stromy. Z celkového počtu 88 dubů a lip jich 37 ošetřili tak, aby zde ještě několik desetiletí mohly krášlit cestu.
Wellness kůra pro stromy
„Říkáme tomu taková wellness kúra pro stromy. Některým jsme ořezali uschlé části, jinde jsme redukovali korunu nebo provedli vazbu kosterních větví. Jedince nadené ohňovcem jsme houby zbavili a vyčistili je,“ popsala Vladimíra Králová, památkářka zahradního umění. Naposledy podobný zásah alej zažila v roce 1996.
„To máte stejné jako s domem. Ani ten nemůžete nechat stát a neopravovat třeba střechu a nedělat údržbu,“ zdůraznila Ina Truxová. Obnovu aleje v nákladu 1,14 milionu financovali z různých zdrojů. 85 procent nákladů hradil Operační fond životního prostředí, Státní fond životního prostředí přispěl pěti procenty a zbytek doplatil Národní památkový ústav.
Alej je spojená s nejslavnějším zámeckým pánem, Kamilem Rohanem. Šlechtic byl vášnivým arboristou a hodlal ji protáhnout až ke kostelu v Jeníšovicích. „Jak to známe i z dnešních dnů při stavbě silnic, také Rohan narazil na nesouhlas majitele jednoho z vlastníků pozemku, který měla alej protnout. Tím byl hrabě Des Fours Walderode,“ připomněl kastelán Miloš Kadlec.
