Ukázka z kalendáře Jizerské příběhy aneb Protože nejsem Krakonošem.

Ukázka z kalendáře Jizerské příběhy aneb Protože nejsem Krakonošem. | foto: Nakladatelství Buk

Protržená přehrada i Sokol. Jizerský kalendář křísí staré lidové příběhy

  • 0
Kalendář plný nejrůznějších starých historek vydala regionální spisovatelka z Velkých Hamrů Klára Hoffmanová. Jmenuje se Jizerské příběhy aneb Protože nejsem Krakonošem a krom drobných lidských příběhů jej autorka opentlila i dobovými fotografiemi.

„Sbírám příběhy při cestách za svým povoláním. Od lidí, s nimiž se potkávám, se dozvím strašně moc o jejich radostech i starostech. Podobně jako třeba kadeřnice, pošťačky nebo prodavačky. Některé příběhy v kalendáři jsou také moje,“ říká autorka knih Kozí doktorka, Vrdlouháni, aneb Prauda vo zázračným uzdravováni a Krakonošoviny.

Podle vlastních slov nechtěla dávat k historickým fotografiím popisné texty. Kalendáře byly přece v minulosti také lidovým čtením. Snažila jsem se, aby si lidé nad Jizerskými příběhy odpočinuli, oprostili se od starostí dnešního, někdy tak těžkého světa, usmáli se nebo jim ukápla slza dojetí.“

Hoffmanová líčí kromě jiného patálie tří tatínků, vyslaných manželkami s dětmi na horskou chalupu po vzoru komedie století S tebou mě baví svět. Jeden málem přišel o oko, druhého porazilo auto a v nouzi museli strčit děti k naprosto cizím a vyděšeným lidem.

Spisovatelka nabízí rovněž procházku bohatýrskými dobami urostlých cvičenců Sokola. V kalendáři logicky nechybí ani snímky z vystoupení hamrovských sokolů za první republiky, dokumentující již zaniklou tělesnou zdatnost Čechů, kteří konali podle přikázání Paže tuž, vlasti služ!

V kalendáři na rok 2016 neopomněla autorka ani smutný návrat o sto let zpátky do 18. září 1916, kdy se na Bílé Desné protrhla přehrada a rozběsněná vodní stěna zahubila více než 60 lidí.

Hoffmanová spojila s přehradou osud tehdy šestnáctiletého Rudolfa Gürtlera, chlapce z Krausova kopce. Pohromě o vlásek unikl, šťastně se oženil, měl děti, ale musel narukovat do druhé světové války a jako nezvěstný se domů nikdy nevrátil.

„Divně si s námi osud zahrává. Unikneš tady a tamhle tě život semele. Myslíš si, že je zle a ono může být ještě hůř,“ píše Hoffmanová pod snímkem z údolí pod Protrženou přehradou. „A nám těm obyčejným lidem dole je dáno jen jediné. Za každou cenu přežít a postarat se o budoucí pokolení.“

Z velmi vážné noty však o pár řádků dál přeskakuje na veselejší. Vzpomíná na to, jak se její malý syn ptal, proč se přehrada jmenuje Přetržená. Maminka opravila jeho přebreptnutí na Protrženou. Dítě se ale nedalo a odpovědělo: „Tak Protržená, no. A víš proč? Protože se přetrhla!“

Hoffmanová píše texty do kalendářů pro jizerskohorské nakladatelství Buk už sedm let. V příštím roce si od nich zřejmě odpočine. Ráda by vydala další povídkovou knihu.

„Bude o lidech, kteří něco chtějí. A nemusí jít něco velkolepého. Sama jsem v patnácti letech snila o tom, že dostanu Nobelovu cenu. A teď je ze mě kozí doktorka,“ prozrazuje Hoffmanová. „Skoro po čtyřiceti letech si myslím, že velikost našich cílů se neměří velikostí cílů samotných, ale složitostí cesty, která k nim vede.“