Jednu chvíli to vypadalo, že jeho dny jsou sečteny. Roky prázdný bývalý internát v Kamenickém Šenově dělal starosti městu i tamní sklářské škole. Zátěže se chtěly zbavit i tím, že nevyužitý dům prodají.
„Teď jsme rádi, že se tak nestalo. Škola i město dostalo další přidanou hodnotu,“ usmívá se starosta Kamenického Šenova František Kučera. Domov mládeže se totiž proměnil v centrum pro vyhledávání talentovaných dětí, které by mohly studovat umělecké sklářství.
„Dnes je veliký problém s tím, že děti se na základní škole ke sklu prakticky nedostanou. Zrušila se i výuka v dílnách, takže ani nemají moc šanci prokázat manuální zručnost. My jim ukážeme, jaké je sklo úžasný materiál, a že studovat sklářské obory se vyplatí. Spousta dětí si dnes neumí představit, co to práce se sklem je, musí to vidět, osahat si to. Zpravidla jsou pak velmi nadšené. Určitě nemá smysl nutit někoho ke studiu uměleckého oboru, když vůbec nemá ponětí, o co jde a nemá k tomu vztah,“ vysvětluje princip ředitel Střední uměleckoprůmyslové školy sklářské Pavel Kopřiva.
Inkubátor talentů je tak určen pro žáky základních škol i základních uměleckých škol z celé republiky. Při různých workshopech se jim budou věnovat nejen učitelé, ale i studenti sklářské školy. Ti budou v roli jakýchsi pomocníků a průvodců, kteří pomohou menším dětem zvládnout různé výtvarné a sklářské techniky.
„Naším cílem je v dobrém slova smyslu nakazit děti sklem. Naučí se tu práci nad kahanem, skládat skleněnou mozaiku, dělat vitráže, vyrobí si vinutou perli nebo vybrousí skleničku nebo se naučí řezat sklo. Toho se většina lidí bojí, přitom máme vyzkoušeno, že po deseti minutách správného výkladu se sklo naučí řezat i dítě. Uvidíme je při práci a snáz tak odhalíme u někoho nadání pro sklo. Sklářské obory jsou zase na vzestupu, viděli jsme to i teď u talentových zkoušek na naši školu. Sešlo se víc přihlášek, než jakou máme kapacitu,“ popisuje Kopřiva.
Německé děti jezdí do inkubátoru poznat řemeslo
Přestavba bývalého internátu probíhala v rámci spolupráce, kterou má škola s německým městem Reichenbach nedaleko Görlitzu (Zhořelce). Německé děti tak jezdí do Kamenického Šenova „přičichnout“ ke sklářskému řemeslu. V Sasku kdysi bylo sklářství hodně rozvinuté, dnes tam ale z něho nic nezbylo. Kromě sklárny v Reichenbachu, kde se dělá tyčovina pro další zpracování. Sklářská nebo umělecká škola tam ale není ani jedna. Nejbližší je v Bavorsku nebo až u Kolína nad Rýnem.
„V celé oblasti kolem Reichenbachu je velký problém s nezaměstnaností. Takže smyslem projektu je i předání umu českých sklářů a našeho know-how do Saska. Doufáme, že to některé z tamních dětí přivede k tomu, aby u skla zůstaly a mohly se tím živit,“ uvedla Hedvika Zimmermannová, která projekt líhně pro výtvarně nadané děti pomáhala na německé straně rozjet.
„Musím přiznat, že z tohoto projektu hodně těžíme. U vás je jiné pojetí vzdělávání než u nás, a v rámci uměleckých oborů je to velmi znát. Naše děti to velmi baví, jsou z toho nadšené,“ potvrzuje starostka Reichenbachu Carina Dittrichová.
Přeměna starého internátu stála 14 milionů korun. Většina je hrazena z evropských dotací, zbytek zaplatil Liberecký kraj. Inkubátorem ovšem stavební ruch ve škole nekončí. Už příští rok se má rekonstruovat současný internát, který je umístěn v budově někdejší sklářské rafinerie. Jenže dům z poloviny 19. století už nevyhovuje požadavkům na ubytování studentů. „Bude se to celé rekonstruovat, náklady by se měly pohybovat kolem šestnácti milionů korun bez DPH,“ řekl náměstek hejtmana Jan Sviták.
