Hergot, to je bytelná muzika, říkávalo se kdysi dávno v době dlouhatánských vlasů, džínových bund a startek bez filtru o vydařených nahrávkách rockových kapel.
Doba už je dávno jinde, ale platnost téhle věty je stálá. Nejnověji ji lze bez jediné pochybnosti směle použít v souvislosti s novotou vonící debutovou nahrávkou liberecké skupiny The Scoffers.
Zahajuje ji vynikající našlapaný otvírák, hutný a zároveň provzdušněný nášup Missed The Train, vystřídaný dvojkou Start Again s hymnickým refrénem. Refrény ostatně jsou, jak další poslech desky ukazuje, silnou zbraní Scoffers.
Na třetí místo kapela zařadila Seven Sins - singl, který desku avizoval. Palec nahoru za tuhle volbu: za singly se zpravidla volí většinou spíš komerčně stravitelné záležitosti, Seven Sins je ale nekompromisní hrubé monstrum, které kráčí pomalu kupředu s kusem syrového masa v hubě.
Nakažlivé neurotické fluidum
Šíří kolem sebe silně nakažlivé neurotické fluidum a jakmile mu propadnete a včas neuniknete, vjede do vás omračující energie a zničehonic bez váhání rozmlátíte o zeď nejmilejší vázu.
S následující Feet On The Ground, podbarvenou klávesami, pak přichází zklidnění. Mimochodem, za takovýhle ploužák, ostatně stejně jako za další skladby na desce, by hromady regionálních kapel zaplatily zlatem.
Out of CTRLThe Scoffers |
Stop Analyze, která skvěle funguje na živo, dobře šlape i v o něco klidnější studiové verzi. A jedeme dál, silně nakažlivou Gabriel střídá krásně usazená Refugee a výrazná Early In The Morning.
Výše zmíněná refrénová síla se výtečně projevuje v I'm Like Envy i v titulní Out Of Ctrl; desku pak uzavírá nadmíru příjemné rozloučení prostřednictvím aranžérsky pestře barevného výpravného eposu Better Days.
Hudba neurazí indie geeky ani metalovou zvěř
Ačkoliv The Scoffers sami v souvislosti se sebou používají termín grunge, berte jej spíše jako orientační pomůcku. Pravda, stylové rozmazaně špinavé kytary tu a tam připomenou ty nejsvětlejší chvilky Soundgarden a vokalista Tomáš Pospíšil si čas od času s chutí přihne ze stejného soudku, z něhož své hrdlo osvěžuje i zpěvák Pearl Jam Eddie Vedder.
Ale jako celek má jejich tvorba širší přesah, je rockově mainstreamová, bezškatulková, neurazí indie geeky ani metalovou zvěř. Bod k dobru je pak nutné připočítat za produkci a zdařilý mix nahrávky: zvuk je vyvážený, kompaktní a sevřený, nic v něm nijak zásadně nevyčnívá ani nechybí.
Škoda jen, že hudebních kvalit desky zdaleka nedosahuje její chudičký přebal a booklet. Jasně, takové věci stojí peníze, ale v tomto ohledu je investice na místě. Obojí totiž sráží jinak vydařené dílo zcela zbytečně do podprůměru a v případném kupci může na první pohled vyvolat dojem, že jde o nějakou lacinou a odbytou amatérskou nahrávku.
Sečteno a podtrženo: nenechte se odradit nevydařeným obalem, vyrvěte z něj cédéčko a vražte ho do přehrávače. Nejlépe v autě - vězte, že i slaboulinkému motoru ošuntělé fabie přidají The Scoffers pěkných pár kilowatt navíc.
