Letos v létě se dostane jako první na řadu Kolik váží Matylda a příští rok dojde také na Vzpouru strašidel.
V současné době mizí z kamenných i internetových knihkupectví poslední kusy komediálního polohororu z prostředí českého základního školství Jak se zbavit mstivý Soni. Vyšla nákladem tři tisíce výtisků před pěti lety. Mimochodem, na Slovensku ji znají pod poněkud odlišným názvem Ako skrotiť drzú Soňu.
Jakou novou knížku pro děti nyní chystáte?
Půjde buď o pokračování Vzpoury strašidel nebo Matyldy. Zatím to vypadá spíš na Vzpouru strašidel. Jedna z hrdinek, strašidlo z rybníka, zakletá Kristýna začne učit akvabely v Podolí. Do Prahy si ji odvezl ministerský úředník, který se pokoušel v prvním díle Vzpoury strašidla zakázat. Nakonec si chce Kristýnu vzít za ženu a ona za ním plave na místo svatby Vltavou. Cestou potkává ohrožená strašidla a pomáhá jim. Knížka bude jakousi strašidelnou roadstory na vodě. Víc bych nerad prozrazoval.
Týdeník 5plus2Každý pátek zdarma  |
Loni vám vyšla knížka Prostě na mě zapomněli. Sám o ní hovoříte jako o temném thrilleru ze Sudet v době těsně po druhé světové válce. V ní skutečně moc legrace není.
Je to tak. Hrdinka, malé děvče, v ní vypráví velmi smutný příběh o své české rodině a o rodině své nové kamarádky, opuštěné německé stařenky v jinak úplně prázdné a vyrabované horské vesnici. Knížku vydal Jas nákladem 1200 výtisků loni před Vánoci. Navzdory nechuti většiny českých čtenářů k vážné literatuře zůstává z Nějak na mě zapomněli na prodej už jen dvě stě kusů. Dozvěděl jsem se, že někteří učitelé na druhém stupni základních škol začali knihu uvádět jako doporučenou literaturu.
Čekal jste něco podobného?
Abych řekl pravdu, sám jsem nevěděl, jak čtenáři Nějak na mě zapomněli přijmou. Na druhu stranu si myslím, že jsem se už přece jen naučil vyprávět příběhy dětským pohledem, což v literatuře o tragické poválečné době v Sudetech není obvyklé. A že se dostávám díky učitelům mezi doporučenou četbu? Mám trochu strach, aby to čtenáře neodradilo. Třeba Mstivou Soňu část pedagogů odsuzovala, což může být pro někoho lepší reklama, než když teď doporučují Prostě na mě zapomněli.
Pro dospělé jste napsal i knížku Zádušní mše za hraběnku z temných 50. let minulého století. Mluví se o ní jako o napínavé, humorné i dojemné zároveň. Bývalé služebnictvo zesnulé šlechtičny chce splnit poslední přání své laskavé a oblíbené paní a uložit její popel na Červené Lhotě - navzdory bdělým přisluhovačům komunistického režimu v nové správě zámku. Myslíte kromě pokračování dětské Vzpoury strašidel také na další novou knížku pro dospělé. Objeví se v ní zámek, tedy místo, které slušně znáte díky vašemu povolání kastelána?
Mám v hlavě příběh, objevený na Hrubém Rohozci v korespondenci Des Foursů z první poloviny dvacátého století. Jedna žena z hraběcí rodiny měla dítě s černochem, což mezi ostatními Des Foursy vyvolalo velké pozdvižení a nevoli. Přestali se s ní úplně stýkat. Vyplatili jí sice její podíl na majetku, ale své peníze bohužel uložila do banky, jež zbankrotovala. Urozená žena, zvyklá na luxus, se protloukala se svým malým černošským synem všelijak, dokonce prala prádlo v cirkusu nebo pracovala v kabaretu. V roce 1938 žila ve Vídni, pak se mi její stopa ztratila. Do Rakouska ale vtrhlo v březnu 1938 nacistické Německo a obávám se, že se tam žena s černošským dítětem musela dostat do obrovských problémů. Černoši patřili s Židy k prvním, koho Hitler posílal do koncentračních táborů.
Knížka Prostě na mě zapomněli nekončí dobře. Co plánujete s paní Des Foursovou a jejím synem?
Dopadla pravděpodobně špatně, ale nejspíš jí pomohu alespoň literárně. Aspoň bych ji mohl nechat utéci do Ameriky, ale opravdu ještě nevím.
Ví se o vás, že kostry svých knih vytváříte při svých cestách do exotické ciziny, kde děláte průvodce cestovních kanceláří, když Hrubý Rohozec zůstává přes zimu uzavřený. Kam jste se vydal letos?
Mám za sebou tři výpravy do Střední a Jižní Ameriky. S klienty jsem procestoval Nicaraguu, Salvador, Kostariku, Panamu, Argentinu, Brazílii, Chile a Velikonoční ostrov. Žijí tam většinou fajnoví lidé a třeba Nicaragua a Salvador jsou země dosud nezkažené turistickým průmyslem. Byl jsem z nich nadšený. Víc času na knížky jsem si ovšem našel jenom na jednom ze zájezdů, díky tomu, že se jsme cestovali v oblastech, kde se už dobře vyznám.
