Jste původem z Bosny. Jak a kdy jste se vlastně ocitnul v Československu?
Psal se rok 1992, v Jugoslávii právě vypukla válka. Nejdřív jsem utekl do Slovinska, pak do Itálie, Rakouska a nakonec do Německa. Tam jsem potkal svoji tehdejší manželku Ilonu, která pocházela z Turnova. Odešel jsem za ní.
Válka se vás dotýkala osobně, bál jste se o život?
Jako muslim jsem to měl těžké, z jedné strany na nás útočili Srbové, z druhé Chorvati. Bál jsem se o život. Moje rodina tam ale zůstala, mám tam dodnes dva bratry a maminku s tatínkem. Jezdím je každý rok navštěvovat.
Netoužil jste se někdy vrátit?
Země už je 20 let po válce, ale je neuvěřitelně zchudlá. 40 procent lidí je bez práce. Lidé tam nemají moc dobrou budoucnost. Vracet se tam natrvalo už nebudu. Sice nám po válce říkali, že můžeme přijít zpátky budovat novou zem, ale já už zapustil kořeny tady v Česku.
Zlatko „Bajo“ Ganibegovič pochází z Bosny, dnes je majitelem liberecké pizzerie Maškovka.
Byl pro vás příjezd do tehdejšího Československa velkou změnou?
Obrovskou! Po Bavorsku a Mnichově, kde jsem do té doby žil, mě tu čekaly šedivé paneláky, špinavé ulice a podivný postkomunistický systém. Pak jsem si ale vydělal nějaké peníze a začal tuto zemi vnímat i jinak. Hlavně mně učarovala zdejší příroda. A vy Češi jste mě naučili cestovat.
Jak vás Češi přijali, byl jste pro ně exot?
Trochu jo, zpočátku. Já ale o svém původu moc nemluvil a naučil se s každým vycházet dobře. Je to zvláštní, ale za celou dobu jsem neměl jediný konflikt.
Rozuměl jste češtině?
Vůbec. Učil jsem se, ale pomalu. Uměl jsem jen italsky a německy, což mi tu v 90. letech bylo k ničemu. Dodnes nemluvím česky úplně dobře, jako moje dcera, která tu už vyrůstala celý život. Mám dvě dcery. Jedna žije v Norsku s mojí první ženou, druhé je 13 let a žije se mnou.
Vy o sobě netajíte, že jste muslim. Říkal jste to o sobě i tenkrát?
Řekl jsem to hned na začátku, ale nikdo to kupodivu neřešil. Ono nás tu moc není, takže lidé ani nevěděli, co by si měli myslet.
Takže nálada společnosti vůči muslimům je horší teď než kdysi?
Islám má ten problém, že Češi jsou konzervativní národ, nedůvěřivý. Hodně tu fungují dezinformace, rozmohla se některá lživá média. Házejí všechny muslimy do jednoho pytle.
Balkánští muslimové jsou tedy jiní, než arabští?
Muslimové z Bosny jsou jiní než arabští muslimové snad ve všem. My žili po staletí pospolu s katolíky, pravoslavnými, cikány, se Srby... Muslimové u nás nikdy nebyli teroristé, my nemáme s Araby společnou ani kulturu. Jsme post-osmanští muslimové. Trpěli jsme osmanské Turky 500 let. Vy jste tu trpěli Rusy 20 let, to jen pro představu.
Islám byl uzákoněn na našem území již v roce 1912, paradoxně nejhorší situaci tu má teď, nikoliv za komunismu, který na něj hleděl jako na mizející náboženství, o které se nezajímal. Vnímáte to stejně?
Spousta lidí tohle vůbec neví. Být muslim může znamenat spoustu věcí. Já nejsem praktikující, takže rád piju víno, navštěvuji diskotéky, žiji velmi liberálně.
Zlatko „Bajo“ Ganibegovič pochází z Bosny, dnes je majitelem liberecké pizzerie Maškovka.
První muslimové tu přitom byli právě z čerstvě připojené Bosny a Hercegoviny k Rakousko-Uhersku v roce 1908.
Bosenští muslimové byli v rakouskouherské armádě, spolu s Čechy a Slováky. Bosna byla součást říše. Takže jsme byli původně jeden stát. A myslím, že lidé na Balkáně mají dodnes Čechy velmi rádi, Češi tam podnikají a mají dobrou pověst.
Myslíte, že dnes by už život praktikujícího muslima v Liberci byl jednodušší? Nevím, jestli je tu nějaká modlitebna.
O to se nezajímám, nemodlím se. Vím o tom, že arabští muslimové mají v Liberci jakousi modlitebnu, kde se v pátek scházejí. Ale žije tu i dost muslimů původem z Palestiny, Libanonu, dokonce i ruští muslimové. Já mám víru pouze v sobě. Řídím se tím, co mě učila moje maminka: Dělej vše poctivě a nedělej druhým zlo a nemusíš se modlit.
Držíte třeba alespoň Ramadán?
Nedržím, ačkoliv vím, že Ramadán drží i ti nejvolnější muslimové, kteří třeba pijí alkohol, což jinak není dovolené. Já bych to nevydržel. Být celý měsíc přes den bez vody, jídla, cigaret... Snad kdybych měl pevnou vůli, asi bych to zvládl. Ale tu já nemám.
Co si myslíte o současné nenávisti části společnosti k čemukoliv muslimskému?
Já jsem českým občanem už 15 let a žádnou nenávist nepociťuji. Ovšem já se přizpůsobil. Rozumím tomu, že to Češi chtějí od všech příchozích. Osobně znám řadu muslimů, ať už Arabů, Balkánců nebo Palesticů, kteří tu spořádaně žijí a pracují. Asimilovali se. Když sem jde někdo, kdo nechce pracovat, měli by ho odsud vyhostit.
Takže se s ostatními muslimy stýkáte?
Liberecké znám snad všechny, ale nedá se říct, že bychom byli kamarádi. Prostě se zdravíme a normálně spolu vycházíme. Já jsem tu 15 let Araby zaměstnával a nikdy jsem s žádným neměl problémy.
Jaké největší předsudky vůči islámu Češi mají?
Čechům vadí to, že muslimové jsou jiní. Otáčejí se k nim zády. Ale to není dobrá politika. Muslimové z chudých zemí jsou snadno zfanatizovatelní, dají se lehce zneužít.
Nebojíte se trochu, že kvůli své filozofii jste pro muslimy odpadlík a pro nemuslimy naopak něco neuchopitelného?
Určitě pro ně takový jsem. Ale dobrý muslim a dobrý katolík mají přece hodně společného, oba jsou slušní a pozitivní lidé, kteří pomáhají svému okolí.
Znáte hnutí Islám v ČR nechceme a jiná podobná hnutí? Co si o nich myslíte?
Mně až tak nevadí. Do Česka se nemají pouštět špatní lidé, jenom kvalitní a vzdělaní, které potřebujeme. Pustit je sem a pak je zavírat do ghett a stavět ohrady by nebylo řešení. Němci nás balkánské muslimy, kteří utekli před válkou, zaměstnali. Když válka skončila, polovina z nás se vrátila domů, další polovina se asimilovala. Myslím, že v Česku by to mohlo fungovat podobně, problém ovšem je, že Češi nechtějí nikoho.
A myslíte, že mezi uprchlíky jsou i ti kvalitní lidé, o nichž mluvíte?
Nevím. Sýrie měla před válkou nulovou negramotnost, vysokou zaměstnanost a byla vyspělým státem. Strach z těch lidí a utíkání od problému jej nevyřeší.
Co když uprchlíci v Evropě chtějí jen dosáhnout našich výhod a nepodílet se na jejich budování?
Ale takové jde poznat, takové bych odsud vyhostil. Pusťme sem jen prověřené lidi, co chtějí pracovat a zařadit se. Podívejte, v Německu je 7 milionů muslimů, žijí tam už 50 let, ve Francii je stejný počet Alžířanů. Donedávna to soužití celkem fungovalo. Každý Francouz má dva Araby jako kamarády. Říkají o nich sice, že jsou špatní, ale chodí k nim na jídlo a mají jednoho Mohameda jako kamaráda. Jsou na ně zvyklí. Češi tu moc cizinců neznají a proto se jich bojí.
Právě vrcholí advent, muslimové však Vánoce ze zřejmého důvodu neslaví. Vy jste se i v tomto integroval, že?
Zpočátku pro mě byly Vánoce problém, ale manželka chtěla, abych je respektoval. A já to udělal. Dnes už s Vánoci nemám problém.
Jak tedy bude vypadat váš Štědrý den?
Budu doma koukat na pohádky, s přítelkyní si rozdáme dárky. Tradice jsou dobrá věc. U vás třeba na Velikonoce zdobíte kraslice, muslimové zabíjejí berana a maso rozdávají chudým. Jsou to pěkné zvyky a vůbec v ničem se nevylučují. Mohammed řekl o katolících, že jsou to jeho přátelé. Islám je jediné nekřesťanské náboženství, co uznává Ježíše.
A co bude na vaší vánoční tabuli?
Kapra nejím, takže si dám pečené jehněčí, tradiční bosenské jídlo. Pro nás je to sváteční pokrm. Potom baklavu, sladký dezert. Je dobrý, ale na Evropana moc sladký.
Je to už 20 let, kdy jste v Turnově založil pizzerii Maškovka, o pár let později i v Liberci. Dá se říct, že jste zdejší lidi naučil jíst pizzu. Byly ty začátky krušné?
Opravím vás, první pizzerie v Liberci byla kousek od muzea, další pak byla v Jablonci nad Nisou. Já byl až třetí. Ale prvenství mám v tom, že jsem přivezl originální italskou pec na pizzu. Začátky byly těžké, neměl jsem peníze a podmínky k podnikání byly blbé. Začínal jsem od nuly. Ale chodilo tehdy víc lidí. Dnes je větší konkurence.
Turnovské pizzerie jste se ale zbavil, je to tak?
Když jsme se s ženou rozváděli, zeptal jsem se jí, kterou z nich chce. Nechala si turnovskou Maškovku a já zůstal v Liberci. Ona to ale dělá dobře.
Jak vidím ze změn v interiéru liberecké Maškovky, pizzy už se lidi přejedli a stavíte jim tu rybí restauraci. Proč?
Každá hospoda chce čas od času změnu konceptu. Já vždy dělám to, co ostatní nedělají. A kvalitní rybí restaurace tu chyběla. Postavil jsem tu dvoupatrovou dřevěnou pirátskou loď a dětskou ponorku. Dělám tu čerstvé ryby, mořské plody. Italská kuchyň tu ale zůstává.
Vztah Čechů k rybím pokrmům se tedy změnil?
Češi se občas ryb bojí, ale já je naučím je jíst (smích).
