Stanislav Hnělička se zúčastnil bojů o Tobruk a Dunkerque. Po válce skončil v...

Stanislav Hnělička se zúčastnil bojů o Tobruk a Dunkerque. Po válce skončil v komunistickém vězení. | foto: Bořivoj Černý, MAFRA

Příběh vojáka v novém. Tobrucká krysa může konkurovat americkým filmům

  • 1
Napínavý seriál, schopný konkurovat americkému Bratrstvu neohrožených nebo sovětské epopeji Osvobození, by mohl být z knihy o veteránovi bojů o Tobruk a Dunkerque Stanislavu Hněličkovi. Ta se nyní dočkala reprízy. Ve druhém vydání přibyly nové příběhy i vzácné historické snímky.

Kniha „Byl jsem tobruckou krysou“ je fascinujícím rozhovorem Jana Šebelky s dvaadevadesátiletým vojákem vyznamenaným nejvyššími státními vyznamenáními Česka a Francie - Řádem Bílého lva a Řádem čestné legie.

Hněličkovu uniformu zdobí rovněž dva Československé válečné kříže 1939, polský válečný kříž či Africká hvězda.

Kniha „Byl jsem tobruckou krysou“ vyšla poprvé v roce 2008. Teď míří ke čtenářům znovu a obohacují ji úplně nové vzpomínky libereckého rodáka, který se z obyčejného vojína dopracoval až ke generálským výložkám.

„Kniha má více než dvě stě stránek a jsou v ní také zcela nové fotografie od Tobruku i Dunkerque,“ říká Jan Hnělička, generálmajorův vnuk. „Získali jsme je hlavně od Tomáše Jambora z Brna. Snímky československých vojáků z bojišť druhé světové války sbírá desítky let.“

Knížka není klasickým příběhem hrdiny bez bázně a hany. Hněličku ukazuje i jako vojáka, jemuž mimo jiné nedělalo žádný problém vystrašit výbuchem granátu kapitána československé armády. Hnělička byl sám jen poddůstojníkem, vadila mu ale namyšlenost důstojníka, který proti němu měl mizivé zkušenosti z těžkých bojů.

Rvačka českých vojáků s britskou policií

Hnělička mluví se Šebelkou nejen o statečném boji s Němci a jejich spojenci, ale také o malérech, do nichž se zapletl se svými kamarády. Když na sklonku války zajal sám přes deset německých vojáků, sebral jim 30 tisíc franků. Za ně si pak na dovolené s kamarády užíval s nóbl dámami v Paříži.

Hnělička popisuje v knížce rovněž obrovskou rvačku po zuby ozbrojených českých vojáků s koloniální britskou policií, jež málem přerostla v menší ozbrojenou bitvu.

Rozpoutali ji poté, co se vrátili z obklíčeného Tobruku, kde téměř rok odolávali útokům německých a italských jednotek.

Šebelka tvrdí, že o Hněličkově osudu by se dal napsat nespočet tlustých románů. Z okupovaného Československa utekl jako sedmnáctiletý v roce 1940.

Hranice mezi Rakouskem a Jugoslávii přecházel tajně v prosinci. Tři sta kilometrů dlouhou cestu překonal bez jídla za čtyři dny, brodil se přes hory po pás ve sněhu, spal skrčený v podřepu. Jako třiadvacetiletý se Hnělička vrátil vítězně domů - přes Tobruk, Dunkerque a válečná pole v Belgii.

Z války do komunistického vězení

Jako sedmadvacetiletý skončil v komunistickém vězení. Jako sedmdesátiletý nechal vyrobit za svých 27 tisíc korun nový pomník československým vojákům v muzeu Míru ve francouzském Caen. Aby za ním ukryl starý pomník s rudou hvězdou ve státním znaku.

„Knihu jsme se rozhodli vydat znovu, protože už nemáme žádné výtisky a je o ni stále zájem,“ vysvětlil Jan Hnělička.

 „Třeba před dvěma lety, kdy se v Praze připomínalo sedmdesáté výročí atentátu na Heydricha, se o dědečkovy vzpomínky zajímaly desítky lidí.“

Nakladatelství Akropolis vydalo Hněličkovy vzpomínky před šesti lety nákladem tisíc kusů.

Stejný počet nechal nyní vytisknout Klub vojenské historie Tobruk - Dunkerque. „Nové příběhy Stanislava Hněličky zachytil ve své studentské práci jeho vnuk,“ podotýká Šebelka. „Upravil jsem je tak, abych zachoval původní styl vyprávění.“