Stavební gigant Syner a Bílé Tygry spojuje osoba podnikatele Petra Syrovátka, a tak je lákavé mezi ně klást rovnítko (viz komentář v boxu). Ale věc tak jednoduchá není. Povím vám, co při pohledu na klub vidím já.
Vidím partu odhodlaných hokejových bojovníků, kteří na úspěch dřeli celé roky a spolu s fanoušky přitom zažívali i drsné pády.
KOMENTÁŘ: Dluhy, Syner, Syrovátko aneb proč Liberečák nefandí Tygrům |
Vidím hvězdného útočníka Petra Nedvěda, který se na sklonku kariéry vrátil ze slavné NHL do rodného Liberce a šest let tady dělal kapitána. Nikdy nezapomenu na jeho vtipné hlášky ani na jeho dojemné slzavé loučení.
Vidím trenéry, kteří se vzdělávají, doslova dnem a nocí hledají nové progresivní směry a snaží se dostat tým až na vrchol. Vidím kustody a maséry Jaroše se Šostým, téměř už maskoty klubu, vždycky připravené splnit hokejistům každé přání.
Vidím bezejmenné nadšence trénující na ledě malé děti z Liberce i širokého okolí. A rodiče, kteří chtějí mít se svých kluků budoucí Jágry, nebo alespoň Výtisky, Šimky či Bulíře.
Liberec konečně zažívá euforii
Vidím lidi ve vyprodaných halách i před radnicí, kteří s tygřím týmem po letech ponížení konečně zažívají chvíle euforie. Vidím německého fanouška Romana Jernse, který už roky na každý zápas jezdí až z Berlína - najdete ho snadno, v kotli stojí hned vedle bubeníka.
Tak tohle jako člověk s kladným vztahem ke sportu vidím především, když se řekne Bílí Tygři Liberec.
V hokejových-nehokejových debatách jsem zaslechl argument, že pro majitele firmy Syner je hokejový klub jen hračkou, jakýmsi fíkovým listem, který má zakrýt jeho méně bohulibé aktivity.
Petra Syrovátka osobně příliš neznám, ale za těch 23 let, co píšu o libereckém sportu, jsem s ním pořídil několik velkých a vcelku otevřených rozhovorů. A troufnu si tvrdit jedno: ať je jakýkoli, hokej miluje.
Klub byl na dně
Chcete důkaz? Nepřišel k němu jako k nablýskanému produktu, jakým je tygří klub dnes. Kdepak. On ho zachránil v dobách, kdy tehdejší Stadion Liberec neměl ani na výplaty a živořil v amatérské soutěži.
Jen velice pomalu a klopotně z něj časem vybudoval úspěšnou a profesionálně řízenou „organizaci“, jak se v hokeji s oblibou říká.
Tehdy v půlce 90. let Syner ještě nebyl takovou megafirmou jako dnes a jeho šéf možná ani sám nevěřil, že s hokejem pronikne do extraligy. To se stalo až v roce 2002 - a teprve po dalších 14 letech jsou Bílí Tygři poprvé ve finále a bojují o zlato.
Třikrát se Liberec radoval z titulu fotbalového Slovanu. Pokud se stejný úspěch podaří i Tygrům, nevidím důvod, proč by se lidé v Liberci a okolí neměli radovat zas. To, co letos hokejisté předvádějí, zaslouží úctu.
