Před čtyřiceti lety tak centrum města přišlo barbarským odstřelem o jednu ze svých nejvýraznějších dominant.
Pseudorománský evangelický kostel byl postavený dle projektu Gustava Sacherse a Ferdinanda Miksche; liberečtí evangelíci tak konečně získali místo, kde se mohli scházet. Základní kámen byl položen 19. října 1864, slavnostní vysvěcení se uskutečnilo 21. října 1868.
Týdeník 5plus2Každý pátek zdarma |
„Stavbě předcházela mnohá jednání, na nichž se zvažovalo umístění novostavby. Nakonec magistrát rozhodl, že kostel bude postaven v prostoru náměstí Českých bratří, navzdory protestům místních obyvatel,“ uvedl památkář a historik umění Jaroslav Zeman.
Jednalo se o první velké dílo Gustava Sacherse v Liberci a nezapře architektovo školení v Mnichově. „Kostel, tvořící dominantu této části města, byl kvalitním příkladem historizující, mnichovsky orientované architektury, inspirované kostelem svatého Ludvíka v Mnichově z let 1829 až 1844 od Friedricha von Gärtnera, jenž mu mohl posloužit jako předobraz,“ míní Zeman.
Neorománská trojlodní hala s víceúhelníkovým závěrem měla na západním průčelí štíhlou osmihrannou věž s hodinami a třemi zvony. Uvnitř kostela se nad hlavním vstupem nacházela varhanní empora a po stranách bočních lodí byly umístěny galerie.
„Na svou dobu poměrně progresivní bylo konstrukční řešení, kdy se namísto klenby uplatnil plochý strop, nesený litinovými sloupy, a dvoupatrové uspořádání, ovlivněné svažitým terénem náměstí,“ upozornil Zeman.
Peníze na opravy nebyly a kostel začal chátrat
Smutné časy čekaly kostel po vyhnání Němců, kdy jej převzala církev českobratrská evangelická. „Pro nedostatek peněz sboru a církve na rozsáhlé opravy navzdory snahám o údržbu kostel chátral,“ píše se na webu libereckých evangelíků.
Naděje na záchranu se však objevila: uvnitř kostela byla výborná akustika a tak se uvažovalo o jeho přeměně na koncertní síň. Architekt Svatopluk Technik proto vypracoval na počátku sedmdesátých let dokonce dva projekty.
Roku 1973 evangelická církev kostel bezúplatně převedla městu s výhledem, že v něm bude koncertní síň podle usnesení okresního národního výboru vybudována – městský národní výbor však dal kostel v roce 1976 vyhodit do povětří a zlikvidovat. Trosky zmizely do dvou dnů.
Dlužno dodat, že ani ostatní církve na tom za socialismu nebyly o moc lépe: V letech 1950 až 1990 bylo v litoměřické diecézi zlikvidováno 47 farních a 14 filiálních kostelů.
Smutnému konci tak neušel například barokní kostel svatého Jakuba Většího ve Václavicích u Hrádku nad Nisou. Po odchodu původního obyvatelstva o něj noví osídlenci nejevili valného zájmu a zcela v duchu zrůdnosti poúnorové doby jej po roce 1948 využívalo coby sklad místní Jednotné zemědělské družstvo.
V sedmdesátých letech byl již kostel zcela vybitý a jeho zkáza vyvrcholila poté, co se mu propadla střecha a krovy. Obvodové zdi a klenby pak strhli pomocí traktorů.