Demolice kostela 29. května 1976.

Demolice kostela 29. května 1976. | foto: kniha Stalo se na severu Čech 1900-2000

Rána a věž šla k zemi. Před 40 lety odstřelili kostel v centru Liberce

  • 53
Zazněla ohlušující detonace a liberecké náměstí Českých bratří zahalil oblak hustého dýmu a prachu. Psal se 29. květen roku 1976 a významná liberecká památka, evangelický kostel z druhé poloviny devatenáctého století, se poroučela k zemi.

Před čtyřiceti lety tak centrum města přišlo barbarským odstřelem o jednu ze svých nejvýraznějších dominant.

Pseudorománský evangelický kostel byl postavený dle projektu Gustava Sacherse a Ferdinanda Miksche; liberečtí evangelíci tak konečně získali místo, kde se mohli scházet. Základní kámen byl položen 19. října 1864, slavnostní vysvěcení se uskutečnilo 21. října 1868.

Týdeník 5plus2

Každý pátek zdarma

5plus2

„Stavbě předcházela mnohá jednání, na nichž se zvažovalo umístění novostavby. Nakonec magistrát rozhodl, že kostel bude postaven v prostoru náměstí Českých bratří, navzdory protestům místních obyvatel,“ uvedl památkář a historik umění Jaroslav Zeman.

Jednalo se o první velké dílo Gustava Sacherse v Liberci a nezapře architektovo školení v Mnichově. „Kostel, tvořící dominantu této části města, byl kvalitním příkladem historizující, mnichovsky orientované architektury, inspirované kostelem svatého Ludvíka v Mnichově z let 1829 až 1844 od Friedricha von Gärtnera, jenž mu mohl posloužit jako předobraz,“ míní Zeman.

Neorománská trojlodní hala s víceúhelníkovým závěrem měla na západním průčelí štíhlou osmihrannou věž s hodinami a třemi zvony. Uvnitř kostela se nad hlavním vstupem nacházela varhanní empora a po stranách bočních lodí byly umístěny galerie.

„Na svou dobu poměrně progresivní bylo konstrukční řešení, kdy se namísto klenby uplatnil plochý strop, nesený litinovými sloupy, a dvoupatrové uspořádání, ovlivněné svažitým terénem náměstí,“ upozornil Zeman.

Peníze na opravy nebyly a kostel začal chátrat

Smutné časy čekaly kostel po vyhnání Němců, kdy jej převzala církev českobratrská evangelická. „Pro nedostatek peněz sboru a církve na rozsáhlé opravy navzdory snahám o údržbu kostel chátral,“ píše se na webu libereckých evangelíků.

Naděje na záchranu se však objevila: uvnitř kostela byla výborná akustika a tak se uvažovalo o jeho přeměně na koncertní síň. Architekt Svatopluk Technik proto vypracoval na počátku sedmdesátých let dokonce dva projekty.

Roku 1973 evangelická církev kostel bezúplatně převedla městu s výhledem, že v něm bude koncertní síň podle usnesení okresního národního výboru vybudována – městský národní výbor však dal kostel v roce 1976 vyhodit do povětří a zlikvidovat. Trosky zmizely do dvou dnů.

Dlužno dodat, že ani ostatní církve na tom za socialismu nebyly o moc lépe: V letech 1950 až 1990 bylo v litoměřické diecézi zlikvidováno 47 farních a 14 filiálních kostelů.

Smutnému konci tak neušel například barokní kostel svatého Jakuba Většího ve Václavicích u Hrádku nad Nisou. Po odchodu původního obyvatelstva o něj noví osídlenci nejevili valného zájmu a zcela v duchu zrůdnosti poúnorové doby jej po roce 1948 využívalo coby sklad místní Jednotné zemědělské družstvo.

V sedmdesátých letech byl již kostel zcela vybitý a jeho zkáza vyvrcholila poté, co se mu propadla střecha a krovy. Obvodové zdi a klenby pak strhli pomocí traktorů.