„Lidé si prožili 50 let na komunistickém šedivém sídlišti, kde si nemohli vyměnit ani šňůru na prádlo. Nyní tu možnost mají. Jsou svobodní, takže si říkají: Pojďme to udělat barevně. Nějak teple. Hlavně ne tak studeně bíle nebo hnusně šedě jako za bolševika. Jenže tohle je vede do meruňkového, pestrobarevného diagramového moru, který z paneláku udělá šaškárnu,“ komentuje vzhled některých panelových domů kritik přešlapů v architektuře, který si říká Arch Vader a je autorem internetového projektu Archwars zabývajícího se architekturou.
Škodí křiklavé a syté barvy
Diskusi o vzhledu fasád naposledy otevřel Liberečan Martin Škrabálek. Na své facebookové stránce Liberec - nejkrásnější místo v Sudetech, kterou sledují tisíce lidí, před několika dny uveřejnil přehled podle něj nejvíc nevkusných domů v Liberci.
Objevil se v něm například křiklavě zeleno-modrý dům na sídlišti Kunratická nebo panelák na Broumovské, kde jsou tři ze čtyř vchodů vyvedeny v odlišném stylu. Diskusi pak obohatil snímek obří berušky na fasádě domu v Rochlici.
„V Liberci jsou desítky paneláků, vybral jsem osobně ty, které mi v pohledu na město vadí nejvíce. Šlo hlavně o reflexní barvy, nedodržování celku a různě nesmyslné symboly,“ popisuje svůj výběr Škrabálek.
„Pokud už někdo volí syté barvy, bylo by fajn dodržovat nějaký řád. Nevkusné mi například přijde, když je půlka patra křiklavě zelená, druhá žlutá a takto se to zrcadlově střídá co patro,“ přibližuje.
Situaci podobně vidí i Vader. „Nejvíc se řeší syté barvy. Modrá, zelená, žlutá, oranžová, červená. A vše se to pak zkombinuje do jedhoho eintopfu. Dalším zhoubným výmyslem jsou ony digramy a hokuspokusy o inovativní členění fasády,“ myslí si Vader.
V diskusi pod výběrem libereckých paneláků se na druhou stranu objevovaly názory, které s pestrobarevnými fasádami souhlasí. „Mně to tak hrozný nepřijde. Paneláky jsou třeba, tak ať jsou alespoň veselý,“ napsala Ivana Fryčová.
Majitelé mají absolutní volnost
V současné době nic nebrání majitelům domů, kterými jsou společenství vlastníků nebo malá bytová družstva, zvolit vzhled fasády dle libosti.
„V dřívějších dobách, někdy kolem roku 2001, existoval na magistrátu odbor architekta, který se k barevnosti vyjadřoval. Například se vycházelo z toho, jaké sytosti a odstíny barev mají domy okolo. To pak ale padlo a začala se projevovat lidová tvořivost, která se dnes na sídlištích vyskytuje,“ vysvětluje ředitel Stavebního bytového družstva Sever v Liberci Petr Černý.
„Základní architektonický návrh, jak to bude vypadat, často přinese projektant, ale většinou se to nechává na realizační firmě, která představí několik variant a po diskusi s obyvateli domu se vybere výsledná podoba,“ dodává Černý.
Mnoho fasád v Liberci ale navrhují přímo vlastníci nebo malá bytová družstva.
„Firma, která vyhrála zakázku, nabídne investorům paletu barev, kterých může být třeba 800. Z těch si vyberou a my jim pak děláme grafickou podobu - jestli to bude vodorovně, svisle, jako sloupce. Sami se to snažíme dělat tak, aby dominantní domy příliš nerušily, a tak volíme decentnější barvy, ale pokud si někdo přeje křiklavě zelený, tak bohužel, je to jejich přání, oni jsou vlastníci a těžko jim to vymlouvat,“ popisuje praxi Jiří Šmíd, jednatel společnosti Stav-Agency, která se zabývá zateplováním domů.
Sídliště by se mělo plánovat jako celek, míní kritik
To je podle Škrabálka hlavní důvod, proč se sídliště mění ve změť barevných kostek: „Myslím, že plánovat by se mělo sídliště jako celek. U nás ale nespolupracují při rekonstrukci ani samotné vchody v jednom domě. Sídliště je veřejný prostor, do něho by mělo mluvit hlavně město. Bohužel je to všem tak nějak putna.“
S Arch Vaderem se pak shodují, že ideálním řešením je, aby fasádu navrhoval architekt. „Myslím, že není vůbec problém architekta sehnat. Ten jediný je jakousi zárukou, že se to úplně nezkazí. Bohužel lidi si myslí, že fasáda domu je něco jednoduchého. Jenže není,“ domnívá se Vader.
Fasáda od architekta Stolína
I tento postup se už v Liberci uskutečnil. Autorem panelového domu v ulici Borový vrch, který patří společnosti Alexandra Kendika, je oceňovaný architekt Petr Stolín.
„Spousta paneláků je barevných, podivných, pruhovaných či flekatých. To už je dávno překonané a chce to jít o kousek dál. Tak jsme udělali panelák nebarevný, šedý. Ale aby se tam nějaké barvičky objevily, tak jsme vybarvili jenom ostění kolem oken. Tím jsme dosáhli skrytého efektu, kterého si všimnete, až když jdete kolem. Postupně se odkrývají rámy oken a najednou vidíte další a další barvy, zatímco jiné mizí,“ vysvětluje svůj záměr Stolín.
