"Ani naše kamarádka Iva Hüttnerová nemohla uvěřit, že Petrova Křížová cesta je vážné dílo, a ne nějaká sprosťárna," říká Urbanova manželka Inka.
Humorista ze Smržovky, jehož proslavily hlavně vtipy s pijanem Rudou Pivrncem a "hajzlbábou" Květou Pěničkovou, přemýšlel o Křížové cestě pět let a pracoval na ní celý měsíc.
"Nedělal jsem nic jiného," prozrazuje třiapadesátiletý Urban. "Jeden obraz jsem maloval dva dny, vždycky od poledne do půlnoci. Ke konci jsem už měl vidiny a nemohl jsem usnout. Jak jsem zavřel oči, hned mi před nimi běhaly výjevy z Křížové cesty."
Kristův příběh, plný tajemství a krutosti, považuje Petr Urban za nejpopulárnější, nejpoučnější a nejvíce inspirativní v celé historii lidstva.
Na Kristově osudu ho fascinuje hlavně Zmrtvýchvstání. "Hodně lidí trpělo pro svou víru ještě víc než Kristus, ale pouze on vstal z mrtvých," vysvětluje Urban.
Křížová cesta vrcholí netradičně zmrtvýchvstáním
Jeho Křížová cesta se sice skládá klasicky ze čtrnácti dílů, ale vrcholí úplně jinak, než jak tomu je u jiných autorů.
"Posledním obrazem je právě Kristovo Zmrtvýchvstání," podotýká malíř. "Mám ho ze všech nejraději. Když se něj dívám, uklidňuje mě a cítím z něj energii. Asi tam opravdu nějaká bude. Vzal jsem si před Zmrtvýchvstáním do ruky kyvadýlko a točilo se jak u blbých. Beru to jako poselství nějaké vyšší síly, že práce na Křížové cestě nebyla marná."
Ukázky z Urbanovy Křížové cesty viděl jako jeden z prvních Aleš Jaluška, husitský farář z Lomnice nad Popelkou a bývalý zpovědník ve valdické věznici.
"Bál jsem se, aby nešlo o Urbanovy vyostřené erotické kresby, ale Křížovou cestu udělal bezvadně," tvrdí Jaluška. "Hned bych si ji pověsil k nám do kostela. Velmi se mi líbí. Je sice urbanovská, a tedy netypická, ale vystihuje ducha Kristova příběhu."
Urban by však ze všeho nejraději viděl svou Křížovou cestu v rodné Smržovce - v katolickém kostele sv. Archanděla Michaela. "Pozvu našeho pana faráře a uvidím, co na Křížovou cestu řekne," poznamenává Urban.
Kreslíř chce skutečnou Křížovou cestu s kapličkami
Přeje si, ať z jeho čtrnácti obrazů vyroste ve Smržovce skutečná Křížová cesta. "Dali bychom na ni kopie a schovali je do malých dřevěných kapliček," prohlašuje. "Křížová cesta by začínala na místě, jemuž se říká Malé Polsko a kde stojí při adventu betlém, a vedla až ke kostelu. Potřebovali bychom na ni kolem dvou set tisíc korun."
Smržovskému starostovi se nápad s Křížovou cestou zamlouvá. Při práci na ní změnil Urban hodně svůj rukopis, známý z kreslených vtipů a karikatur.
"Dával jsem si velký pozor, aby se mně na Křížové cestě nepohybovaly komiksové figurky," upozorňuje. Nejdříve chtěl do Křížové cesty nakreslit některé lidi, co zná. Ale nakonec tam nepropašoval nikoho z nich.
"Obličeje postav se mně dělaly tak nějak samy. Asi tam tehdy před dvěma tisíci lety opravdu byly," uvádí Urban. "Rozhodl jsem se nedělat uměleckou, ale realistickou Křížovou cestu. Chtěl jsem, aby na ní byla lidská zloba i beznaděj."
Urban i po padesátce dá přes deset piv
Křížovou cestu si prohlédl při návštěvě u Urbanů Luděk Vele, sólista opery Národního divadla v Praze. "Na Petrovi bylo vidět, jak je posedlý prací na Křížové cestě i dobou, kterou zobrazuje," říká Vele.
Urban sice dokáže i po padesátce vypít za den přes deset piv, čímž se bezpochyby dopouští hříchu obžerství, ale není neznabohem. Je pokřtěný a s babičkou chodil ve Smržovce do kostela až do sedmi let - dokud památka z roku 1781 nevyhořela.
"Jsem si jistý, že nic na světě se neděje náhodou. Existuje osud i prozřetelnost, což jsem poznal nejen v životě, ale taky ve sportu," svěřuje se bývalý olympijský reprezentant v sáňkování.
