Radost sobě a druhým připravili členové občanského sdružení Letci Zásada. Letos počtvrté vypiplali dvanáct metrů vysoký rampouch, který slouží od pátku ledolezcům k závodům i tréninku. Rampouch stojí na dvoře Truhlárny Zásada a milovníci tohoto náročného zimního sportu ho mohou využívat do té doby, než přijde obleva.
"Loni nám vydržel celý měsíc," říká jednapadesátiletý Daniel Rezek, horolezec a pilot motorového paraglidingu. Nápad vytvořit v Zásadě velký rampouch, jenž slouží v zimě jako cvičná horolezecká stěna, dostali Letci ze Zásady na Piztalu v rakouských Tyrolích, kde byli před šesti lety lyžovat.
Nápad u piva
"Takový rampouch tam měli na náměstí. Večer jsme se opili a řekli si, že si podobný naledujeme v Zásadě, abychom nemuseli jezdit do Pitztalu," vypráví Daniel Rezek. Na rozdíl od Rakouska, kde stojí vytvoření takového ledového sloupu dvacet až třicet tisíc eur, se však rozhodli vytvořit rampouch svépomocí a za co nejmenší peníze.
První tři stavěli tak, že o sebe opřeli kmeny stromů a stloukli je k sobě kramlemi. Rampouch byl ve tvaru komolého kužele, přičemž měl dole v průměru čtyři metry. Ten letošní má přibližný tvar válce.
"Zvolili jsme jinou metodu. Základ jsme vytvořili z lešenářských trubek a dovnitř naskládali dřevěné palety. Ty tam jsou proto, aby voda co nejsložitěji stékala dolů a vznikla co nejtlustší vrstva ledu," vysvětluje další ze zásadských letců a ledolezců Zbyněk Radlanský, zvaný Pindrák. Ten v minulosti dvakrát vylezl nahoru v nejkratším čase a zacinkal na vrcholový zvon.
Rampouch jako dítě
Letošní stavba cvičné lezecké stěny z ledu trvala šest neděl, přičemž nejlepší kvalitu měla před čtrnácti dny. Potom přišla obleva a led skoro roztál. "O rampouch se musíte starat skoro jako o malé dítě. Teď ke konci, když mrzlo prakticky jen v noci, jsem k němu vstával i šestkrát za noc. Musel jsem měnit směr sprchování i postavení kropičky," říká Daniel Rezek.
Stavba rampouchu, soutěž v lezení a následné otevření areálu pro veřejnost má podle něj několik příčin. Například, že se v zimě nelétá na motorových i bezmotorových paraglidech a Letci ze Zásady by mohli zakrnět a zlenivět. Za druhé slouží k tomu, aby se lezci i letci potkávali se svými kamarády a pobavili se.
"Pak máme ještě jeden důvod. Tady v Zásadě je jeden blbej fotbal a pitomá vietnamská hospoda. Nic jiného. Mladí nemají co jiného dělat, než kouřit brka. Chceme jim ukázat, že se tady něco děje. Říkáme si, že když těm mladým občas prolítneme nad hlavou, když je necháme lézt na rampouch, že by to někteří z nich mohli zkusit a dát se k nám," míní Rezek. Že to myslí vážně dokazuje tím, že pro místní postavil ve své truhlárně hospodu. "Už jsem se nemohl koukat, že tady není kam jít," dodává.
Radost až do rána
Slavnostní zprovoznění Zásadského rampouchu se konalo v pátek večer vlastními závody. "Loni byl nejlepší čas jedna minuta. Někteří tam ale lezli i deset minut," přibližuje akci další lezec Bohumil Žloutek, který má v obci firmu na výrobu varhan. Sám dělal před závodem prvolezce a dostat se poprvé nahoru mu trvalo víc než půl hodiny, protože musel do ledové stěny dávat šrouby.
Výsledky závodů o Zásadský rampouch však nejsou důležité, jak tvrdí Daniel Rezek, který věnoval jako hlavní cenu půlhodinový let na motorovém paraglidingu. "Nejlepší na tom je, že se potkáme s kamarády. Lezem třeba až do čtyř do rána, do té doby, dokud po kořalce vidíme," směje se Rezek.
