„Mám radost .... toto se nám velmi povedlo,“ chlubil se Šolc na Facebooku. Ve svém příspěvku popisoval, jak Mateřskou školu Hvězdička tížilo betonové bludiště.
„Byl to kdysi možná dobře míněný pokus o bludiště, dnes však erodující, ostré hrany mající, nepochopený a dětmi hlavně nechtěný prvek,“ uvedl Šolc.
Betonový prvek nechal sponzorsky odstranit. Na jeho místě pak na náklady soukromé společnosti vzniklo malé hřiště s umělým povrchem. Následně se však zvedla vlna odporu. Jako první na zmizení díla upozornil Spolek za estetiku veřejného prostoru.
„Už samotná skutečnost, že herní prvek pro mateřskou školu navrhne výtvarník, se z dnešního pohledu jeví trochu jako sci-fi, přičemž dříve se jednalo o poměrně častý fenomén,“ říká předseda spolku Jindřich Gubiš, kterého pobouřil i článek v městském Zpravodaji, kde Šolc nazval bludiště „socialistickou obludou“.
Boj s ideou všudypřítomné kolektivizace
Gubiš navíc zhruba přes rokem hovořil se samotným autorem bludiště Iljou Bílkem, jehož práce jsou zastoupeny v muzeích a galeriích po celém světě.
„Tehdy (v roce 1982, kdy dílo vzniklo, pozn. red.) jsme prostorovému útvaru říkali ‚bludiště‘. Jeho smyslem bylo vytvořit ve velkém kolektivu dětí jakýsi intimnější, vymezený prostor pro dětské samotáře a skutečně to tehdy tuto funkci plnilo. Byl to takový boj s ideou všudypřítomné kolektivizace,“ svěřil se Bílek.
Náměstkův profil po upozornění spolkem zahltila vlna odmítavých komentářů. „Tohle je teda barbarství největšího kalibru. Tak hlavně, že místo ‚dětmi nechtěného prvku‘ je tam umělá tráva. O kulturním dědictví teď rozhodují děti?,“ tázala se například Adéla Čornyjová.
„Maloměšťácké barbarství, jak typické,“ napsal Anders Van Niewelt. Našly se ale i hlasy podporující Šolcovo rozhodnutí. „Zdraví a život dětí je přednější než ta hrůza. (...) Až dítě zakopne a rozbije si hlavu, bude se lynčovat veřejně vedení školky a vedení města,“ myslí si Iveta Horáčková Deli.
Jiná možnost nebyla, hájí se náměstek
Jiří Šolc tvrdí, že jinou možnost neměl. „Situace byla jednoduchá. Ředitelka školky měla záznamy od revizního technika o tom, že tvary na zahradě jsou nebezpečné. Že se jedná o umělecké dílo jsme nevěděli, protože to nebylo evidováno v žádném záznamu o majetku. Proto jsme tvář školky změnili a udělali jsme jim hřišťátko, které tam moc chtěli,“ míní náměstek.
Ale uznává, že se ze situace poučil. „Vyzvali jsme spolek, aby nám nahlásil všechna díla, o kterých si myslí, že jsou zájmuhodná. On tak učinil a my to převedeme do našeho systému. Nemůže se tak příště stát, že my už o tom nebudeme vědět,“ dodal Šolc.
