Videotechnika tehdy nebyla mezi obyčejnými lidmi příliš dostupná. Fotografové sice pořídili několik snímků, náměstí však po západu slunce zůstalo až na několik slabých lamp zhasnuté a tehdejší technikou tedy za tmy prakticky nevyfotitelné.
Fotografie, které vidíte, pocházejí z archivu turnovského žurnalisty, mluvčího zdejšího Občanského fóra Milana Brunclíka. Ten patřil k nemnoha těm, kteří na libereckém náměstí během listopadových dnů natáčeli. Filmy pak ukládal ve studiu Avro v Příšovicích. 23. listopadu tam vtrhla Státní bezpečnost a veškerou videotechniku jim zabavila. Některé z filmů ale Brunclík stihl ukrýt a zachránit před zničením.
MF DNES hledá tváře ListopaduKdo byli lidé, kteří na náměstí chodili? S jakými ideály sem přicházeli a jak tehdejší sametová revoluce změnila jejich životy? Jak žijí dnes? To je výzva, se kterou se liberecká MF DNES obrací na své čtenáře. Pokud jste se poznali na doprovodných fotografiích nebo jen bezpečně víte, že jste od 20. listopadu 1989 v Liberci chodili protestovat proti režimu, prosíme, ozvěte se nám na e-mail: redlib@mfdnes.cz, MF DNES váš příběh ráda zveřejní. |
„Na náměstí bylo 22. listopadu asi třicet tisíc lidí a mezi nimi jediný já s kamerou. A pak několik estébáků na okolních domech. Náměstí bylo zhasnuté, mluvčí si svítili jen baterkami a jediné světlo šlo z mého akulichtu. Demonstrace se odehrávala ještě v době, kdy hrozilo, že proti lidem zakročí lidové milice a náměstí nechá kobercově bombardovat ministr obrany Milan Václavík,“ vzpomíná Milan Brunclík.
To, že je totalitní režim v posledním tažení, ještě nikdo netušil. Hrozilo, že zasáhnou milicionáři – ozbrojená pěst dělnické třídy.
„Když jsme do Liberce jeli z Turnova já a ještě dva videotechnici – doktor Milan Bobek a Víťa Brož, byl jeden stoupací pruh v Paceřickém kopci zatarasen a zřejmě vymezen pro přepadové oddíly směřující do Liberce,“ líčí Milan Brunclík.
Brunclík později zachytil na filmový pás ještě demilitarizaci Turnova. Jeho video z odstřelu sovětského paneláku v areálu turnovských kasáren tehdy prolétlo celosvětovými televizemi. Za to, že natáčel revoluci, přitom Brunclíkovi hrozil velký postih. Už v roce 1969 jej totiž estébáci zařadili mezi takzvané NOSy, neboli nepřátelské osoby.
Těch bylo v Československu sedm tisíc a režim je v případě ohrožení své stability plánoval hromadně svážet do táborů Norbert, podobných ruským gulagům. Dva tábory Norbert byly připraveny až do 25. listopadu 1989, než padla vedoucí úloha KSČ.
