Do ideálního stavu má Šaldovo divadlo ještě hodně daleko, říká ředitelka

  6:20aktualizováno  6:20
Zatímco venku zuří ještě prázdniny, liberecké Divadlo F. X. Šaldy se už pilně připravuje na nadcházející sezonu. „Zkouší se a pozor: 4. a 5. září začínáme obnovenou premiérou muzikálu Sugar s Adélou a Daliborem Gondíkovými,“ upozornila ředitelka divadla Jarmila Levko Pešlová.

V divadle je podle jeho ředitelky Jarmily Levko pěkný frmol. „Je to logické, protože během roku horko těžko najdeme jeden volný den v měsíci na nějakou základní údržbu,“ prozrazuje. | foto: Ota Bartovský, MAFRA

Co se vlastně odehrává v divadle během léta?
V divadle je pěkný frmol. Je to logické, protože během roku horko těžko najdeme jeden volný den v měsíci na nějakou základní údržbu. Máme totiž šestidenní pracovní týden – to znamená, že se zkouší i v sobotu a hraje také v neděli. Většinou ten den vypadá tak, že technika brzo ráno přiveze kulisy, postaví je, začne dopolední zkouška, ta skončí v půl druhé, kulisy se zboří, pak se postaví na večerní představení, po kterém se v noci zase zboří a druhý den se jede nanovo. Takže pokud chceme dělat něco většího, třeba spravit podlahu, máme na to jen léto.

Co se tedy v divadle děje?
Tak třeba nedávno jsem cestou z kanceláře málem shodila ze štaflí nějakého dělníka, který vyměňoval kazety na stropě. (směje se) Ale vážně: pokračujeme v rekonstrukci ubytoven v areálu Malého divadla, což jsme si dali už před pár lety jako velký cíl. Už to v nich vypadalo skoro jak ve skanzenu. Opravuje se také mimo jiné podlaha v orchestřišti a dojednáváme nákup nových židlí do Malého divadla. To není jen tak, musí být hezké, pohodlné, stohovatelné a navíc s možností, že se dají kdykoliv dokoupit. V plánu jsou rovněž speciální židle do orchestřiště, aby muzikanty nebolela záda. Rekonstruujeme baletní sál. V něm bylo potřeba vyměnit speciální povrch podlahy zvaný baletizol, ale ukázalo se, že je nutná rekonstrukce celé podlahy.

Slušný výčet, jen co je pravda.
A to zdaleka nekončíme. Neustále jsou problémy s vydýchaným vzduchem při představeních, takže loni jsme opravili klimatizaci v Malém divadle. A s tím souvisí akce na příští prázdniny, které by ostatně měly být delší: náš zřizovatel, město Liberec, plánuje rekonstrukci topení a klimatizace v Šaldově divadle. Už je hotový projekt a je vydáno i stavební povolení a myslím, že zejména pánové v oblecích to ocení.

Celá léta zní z divadla, že nejsou peníze. Jak jste na tom nyní?
Už to tak úplně neplatí. Jsme na tom o něco lépe. Zásadní rozdíl je v tom, že od loňského roku nám město začalo nechávat peníze za odpisy z budov. Dřív nám nechávalo jen z movitého majetku, což bylo strašně málo a navíc vládl pocit, že šetřit se bude tím, že se nic nekoupí. To je ale z ekonomického hlediska nesmysl, protože právě investiční fond tvořený z odpisů má sloužit k tomu, aby se investovalo do obnovy vybavení divadla. Od minulého roku máme díky nové odpisové politice magistrátu a větším investicím do vybavení o dva a půl až tři miliony navíc. Ale neznamená to, že bychom nevěděli, co s penězi. Naopak, do ideálního stavu máme ještě hodně daleko. Třeba takové pořízení koncertních nástrojů, to nejsou malé částky. Obměňujeme také světelný park, zvukovou techniku.

Přejděme k programu. Co zajímavého divadlo v nadcházející sezoně nabídne?
Protože jsme jediné třísouborové divadlo v kraji, nemůžeme být žánrově úzce zaměřené divadlo. Musíme při sestavování dramaturgického plánu dbát na to, abychom potěšili široké vrstvy publika. Takže nabídka je velmi pestrá. Moc se těším na říjnová Sialská trojčata Davida Vávry, Radovana Lipuse a Milana Šotka. Bude to původní hra napsaná pro naše divadlo o architektuře Liberce, o SIALu a to vše kabaretní formou. Těším se, David Vávra je navíc zárukou toho, že inscenace bude mít úroveň. Právě s Radovanem Lipusem připravoval dřív cyklus Šumná města. Premiéra bude 5. října v Malém divadle. Mám také radost z toho, že hned první poprázdninovou operu u nás bude režírovat francouzská režisérka Constance Larrieu.

Pod jaké představení se podepíše?
Pod Rossiniho Popelku. Režisérka a dramaturgyně naší opery Linda Keprtová se s Constancí potkala pracovně, slovo dalo slovo, přeskočily vzájemná sympatie a už to bylo. A to jsou samozřejmě naše honoráře nižší než ve Francii.

Co balet?
Šéfka baletu Alena Pešková, jejíž inscenace mám moc ráda, bude připravovat Dickensovu Vánoční koledu. Po šesti úspěšných sezonách, kdy kolem Vánoc bavil malé i velké diváky Louskáček, tak přišel čas na změnu.

Divadlo vedete už čtvrtým rokem. Přiučila jste se něčemu zajímavému?
Když člověk řídí dvě stě čtyřicet lidí plus sto stálých hostů, znamená to, že se nejde každému věnovat osobně tak, jak bych si přála. Vím totiž, že nejvíce nápadů a dobrých řešení může člověk získat právě od kolegů. Co mě ale v divadle naprosto fascinuje, je to, jak všichni dokážou táhnout za jeden provaz. V momentě, kdy vyjede opona, každý – na jevišti i v zákulisí – odevzdá sto dvacet procent nasazení. Dobře si totiž uvědomují, jak moc jsou jeden na druhém závislí a každému záleží na tom, aby každé jedno představení bylo co nejlepší. To se dá zažít snad jen v divadle.

Co plány do budoucna?
Plánovat si můžu cokoliv, otázkou je, nakolik jsou to plány reálné. Ale jedna věc mi nedá spát. Léta se řeší, jak rekonstruovat zázemí divadla, naráží to ale na fakt, že není dost místa. Tanečníci se nemají kde rozcvičit, nemáme šatny pro orchestr. Není je kam dát. Existoval projekt na vyhloubení tří pater pod zem, z něhož ale sešlo. Navíc, já osobně nejsem fanouškem „podzemního“ řešení, například takový baletní sál bez oken a přirozeného světla není nic moc. Podle mě tkví spása v tom, že by se nám podařilo získat dům naproti přes ulici u mostu, v němž dřív sídlil národní výbor a později okresní úřad. Tam by mohly být zkušebny, baletní sál, ale i správa divadla, fundusy, krejčovny, všechno pěkně pohromadě.

A kudy by se přecházelo do divadla?
Tunelem. To by bylo jen pár metrů. Dům je rozlehlý, takže jsem toho názoru, že bychom se tam i se všemi těmi firmami a úředníky vešli. A dalších podobných nápadů a snů mám spoustu.

Nejčtenější

Badatelé objevili štolu, která zřejmě vede k nacistickému testovacímu bunkru

Podzemní kryt a bunkr (Rychnov u Jablonce)

Badatelé, kteří pátrají v Rychnově u Jablonce nad Nisou po podzemním nacistickém testovacím bunkru zbrojní továrny...

Ledař si postěžoval na nízkou mzdu svou i kolegů, ve firmě hned skončil

Osm ledařů se obrátilo se žádostí na zvýšení platů na vedení Sportparku v...

Rolbař libereckého Sportparku, který si za sebe a své kolegy v MF DNES posteskl na podprůměrné platy, u firmy druhý den...

Lesníci obnaží zříceninu hradu Trosky. Skály bez stromů chtějí ekologové

Rekonstrukce silnice z Borku do Troskovic přišla Liberecký kraj na 42 milonů...

Hradní věže Panna a Baba vystoupí ze zajetí stromů a dají najevo ještě důrazněji svůj majestát. Stejně jako celé...

V Liberci dojezdily jako poslední na světě tramvaje T2

Tramvaj ČKD T2 č. 133 z roku 1958

Konec slavné éry. Tak mluví celý svět, jehož zrak se na jeden den upřel k Liberci. V sobotu 17. listopadu zde dojezdily...

Výroba v autoprůmyslu se zmenšila, firmy v Libereckém kraji propouštějí

Klimatizační jednotky vyrobené v Densu jsou používány ve vozech značek VW, BMW,...

Několik firem, které vyrábějí komponenty do aut v Libereckém kraji, snížilo výrobu, zastavilo nábor nových pracovníků...

Další z rubriky

Exšéf libereckého dopravního podniku přihrával zakázky svým známým

Manažer dopravního podniku Pavel Šulc je také obviněný z korupce, podle policie...

Pavel Šulc byl předsedou představenstva Dopravního podniku Liberce a Jablonce nad Nisou (DPMLJ). Ve funkci podle zákona...

Přemnožená zvěř decimuje stromky v kraji, bez plotů by nepřežily

Jan Duda ukazuje stromek s deformovaným vzrůstem. Zvěř opakovaně okusuje...

Přemnožená zvěř decimuje mladé stromky a narušuje stabilitu a ekosystém lesů. Někde by sazenice a semenáčky bez pomoci...

Ledař si postěžoval na nízkou mzdu svou i kolegů, ve firmě hned skončil

Osm ledařů se obrátilo se žádostí na zvýšení platů na vedení Sportparku v...

Rolbař libereckého Sportparku, který si za sebe a své kolegy v MF DNES posteskl na podprůměrné platy, u firmy druhý den...

Jak měřit teplotu? Jednodušší už to být ani nemůže
Jak měřit teplotu? Jednodušší už to být ani nemůže

Doba, kdy v žádné domácí lékárničce nechyběl klasický rtuťový teploměr, už je dávno pryč. Nahradila ho celá řada inovativních nástupců, které se liší způsobem i přesností měření, ale také cenou. Žádná domácnost, především pak s malými dětmi, by bez teploměru zůstat neměla.

Najdete na iDNES.cz