Ocelové město Ferex.

Ocelové město Ferex. | foto: Milada Prokopová, 5plus2.cz

Je tu špína a smrad, stěžují si lidé na bydlení u liberecké slévárny

  • 4
Už více než dva roky bojují lidé ze čtvrti za libereckým nádražím s vedením slévárny Ferexu. Čtvrť vilek, rodinných domků a zahrad sužuje špína, hluk a dým. Vedení slibuje, že situaci zlepší, ale zatím bez valného výsledku. Za lidi se postavili i inspektoři životního prostředí.

Když Milada Heinlová venčí svého psa a prochází kolem slévárny firmy Ferex-ŽOS, musí více než dvacetikilového baseta vzít od náruče. Nechce totiž, aby se brodil černou břečkou, která vytéká pod vraty továrny, zaplavuje cestu a stéká dolů k Husitské ulici.

To je jen jeden z problémů, se kterým se lidé z vilkové čtvrti kolem továrny za libereckým nádražím potýkají.

"Nedá se tu žít. Ničí nás prach, hluk, špína a štiplavý kouř, který dusí. Stačí, abychom dělali něco kolem domu, a začne nás pálit v očích a v nose. Sednout si v létě na zahrádku a vypít si kávu, je nemožné. Když se obrátí vítr, nemůžeme ani otevřít okno," líčí Heinlová.

Před rokem se přistěhovala z Německa do domku vedle slévárny, který před dvanácti lety opravila.

Běhám po doktorech s alergiemi, tvrdí žena

"Nikdy mi nic nebylo a teď lítám po doktorech s alergiemi, kožními vyrážkami a záněty nosohltanu. Fasádu na domě mám černou a kytky na zahradě mi hynou. A to jsem se těšila na pohodu ve vilkové čtvrti," shrnuje Heinlová.

Není sama. Lidé v okolí už předloni sepsali petici a poslali ji na Českou inspekci životního prostředí a na hygienu.

"Vedení závodu slíbilo nápravu, ale nic se neděje, situace je pořád horší. Jedou na tři směny, takže nemůžeme spát. Na dvoře skladují haldy nějakého černého písku, který nás při větru zasypává jako popílek z Vesuvu. Už nevíme, co máme dělat," stěžuje si další sousedka, Marcela Poušková.

Ocelové město Julese Verna

Slévárna Ferexu patří mezi klasické černé provozy. Odlévají tu brzdové špalky k železničním vagonům a vyrábějí zvedáky pro lokomotivy. Z dřívějších zhruba 500 lidí krize vyselektovala zhruba dvě stovky. Ti ale pracují na tři směny.

Začouzené stěny budovy doplňuje černý dvůr s haldami sypkého materiálu z pískovcových forem. Celý areál připomíná Ocelové města Julese Verna.

Jako ekologicky problémový ho vidí i krajská inspekce životního prostředí. "Sledujeme provoz delší dobu. Firma dostala i několik pokut za vyšší prašnost. Měli by minimálně uklidit haldy na dvoře a vyměnit kompresory, které jsou zdrojem hluku," říká šéfka libereckého inspektorátu životního prostředí Jaroslava Janečková.

Nadměrným hlukem se zabývala i krajská hygiena. I ona nařídila firmě vyměnit kompresory.

Kompresory budou ještě letos, slibuje firma

Podle ředitele závodu Oskara Wencela už nákladní auta začala odvážet černé hromady ze dvora. "Když to počasí dovolí, měly by zmizet během několika týdnů," říká Wencel.

Souhlasí i s tím, že je potřeba něco udělat s hlukem. "V tomto roce nainstalujeme nové šroubové kompresory, které by hluk měly snížit o tři decibely," upřesňuje.

A letos chce firma vyměnit i staré filtry. "Původně jsme chtěli instalovat výkonné filtry na suché čištění za deset až dvanáct milionů. Ale na ty jsme kvůli tomu, že jsme byli v insolvenci, nedostali dotaci z Evropské unie. Zvolili jsme jinou, levnější variantu s menšími filtry. Nejdřív na ně ale musíme ušetřit. I když jsme insolvenci přežili, neseženeme banku, která by nám dala úvěr," vysvětluje ředitel.

Podle něj žádný popílek ani prach komíny nevypouštějí. "Pravidelně je sledujeme a normy splňujeme. Odsávání je ale poruchové a tak se občas stane, že vyfoukne oblak prachu. To by ale mělo s novými filtry úplně zmizet," ujišťuje Wencel.

Naši zaměstnanci si na prach nestěžují, tvrdí ředitel

O bahně na cestě a přechodu přes koleje ředitel ví. "Máme vyčleněné lidi, kteří to mají sledovat a uklízet. Kontroluji to, ale jsou to jen lidé," poznamenává.

Podle něj je ale nesmysl, že by lidé v okolí měli zdravotní problémy v souvislosti se slévárnou. "Máme tu dvě stovky zaměstnanců, kteří chodí na pravidelné lékařské prohlídky a žádné nemoci z povolání z prachu nikdo nemá," dušuje se Wencel.

Nežijeme v průmyslové revoluci

A jestli si lidé stěžují na zničené fasády, je to jejich problém. "Je to těžký provoz, který tu stojí více než sto padesát let. Výstavba se přiblížila ke slévárně, ne naopak. Je to volba lidí. Děláme všechno proto, aby si lidé nemuseli stěžovat," dodává Wencel.

Podle Heinlové to ale není argument. "Žijeme v úplně jiné době a ne v průmyslové revoluci, kdy se na ekologii úplně kašlalo. Existují pravidla a platí pro všechny, a pokud nejsou schopní je dodržet, ať se odstěhují někam do průmyslové zóny," míní Heinlová.