Vůbec poprvé v její dlouhé historii se tu narodilo mládě této opice. A druhé je na cestě.
Úspěch přitom přišel nečekaně. Kočkodany totiž zoo chová po dlouhé odmlce teprve dva roky. Předtím je měla do roku 1977. Nikdy se je však nepodařilo rozmnožit.
„Tento druh jsme začali znovu chovat až v roce 2017, kdy k nám přicestoval chovný pár z ostravské zoo. Rok nato jsme ale do Ostravy původní samici z chovatelských důvodů vraceli a místo ní nám tamní zahrada věnovala dvě nové kočkodanky,“ přiblížila zooložka a kurátorka chovu opic Petra Bolechová.
Pohlaví zůstává tajemstvím
Obě samice pak v liberecké zoo zabřezly pouhých pár měsíců po svém příjezdu. Jedna z nich už své mládě porodila, druhá je stále březí. Pohlaví mláděte ještě zůstává pro ošetřovatele tajemstvím. Dozví se ho zřejmě až v průběhu několika dní či týdnů, kdy se malá opička začne osamostatňovat. Do té doby chtějí nechat celé tlupě klid.
Na celém světě žije ve 29 zoologických zahradách 120 kočkodanů Dianiných. Loni se v nich narodilo a přežilo pouhých osm mláďat. Pestře zbarvená opice se vyskytuje v západní Africe od Pobřeží slonoviny až po Ghanu, kde žije hlavně v deštných pralesích. Většinu života tráví na stromech, v noci pak odpočívá v jejich korunách.
Žijí ve skupinách pěti až třinácti zvířat, v nichž je dominantní samec. Členové tlupy se mezi sebou dorozumívají různými pohyby těla a zvuky. Upozorňují také na hrozící nebezpečí. Zvuk varování se liší podle druhu predátora.
Jiný hlas používají, když spatří orla, jiný, když je ohrožuje levhart. A dokážou reagovat pískáním i na varování ostatních zvířat, třeba veverky nebo antilopy. Počty kočkodanů nejvíce snižuje především úbytek pralesa, v němž žijí, a také lov pro jejich maso.
