Co od tak velké, i když pro běžného návštěvníka neviditelné, změny čekáte?
Začal bych tím, že se dál budeme jmenovat Zoo Liberec a běžný návštěvník opravdu žádnou změnu nepocítí. My naopak čekáme především lepší a dynamičtější možnost rozvoje. Není to ale tak, že by se město Liberec zoo zbavovalo. Bude mít i nadále vliv na budoucí směřování zoologické i botanické zahrady. Například prostřednictvím investic, které bude po dobu deseti let oběma organizacím poskytovat a spolurozhodovat o projektech, na které budou využity.
To znamená, že si polepšíte?
Tím, že díky této transakci město ušetří, tak část úspory pošle v rámci investic zpět do zoo. S Libereckým krajem máme navíc předjednáno, že příspěvek na provoz bude ve výši, kterou potřebujeme. K těm šedesáti milionům, které doteď posílalo město na provoz zoo, dostaneme dalších pět. Ty vykompenzují státem nařízené zvýšení platů z roku 2019. A navíc budou také zafixované další investice ve výši 25 milionů ze strany města.
V jaké situaci je momentálně zoo? Je jasné, že některé pavilony investice nutně potřebují.
V nejbližších letech se musíme přizpůsobit dvěma novým okolnostem. Nevymysleli jsme si je, ale zohlednit je musíme. Jednou z nich je skutečnost, že přestože jsme úspěšně prošli poslední kontrolou Evropské asociace zoologických zahrad (EAZA), nebylo to úplně bez závad. Sice jsme byli vysoce hodnoceni za naše aktivity Záchranné stanice a útulku Archa, za terénní projekty, vzdělávací programy ekologického střediska Divizna i za kvalitu chovů zvířat. Výtky ale směřovaly k morální a technické zastaralosti některých pavilonů a expozic.
Není tajemstvím, že se jedná o šelminec a sloninec. A ještě nějaké další?
K šelminci směřovalo nejvíce výtek a o sloninci ani nebyla diskuze. Tam jsme obstáli jen díky tomu, že tehdy ještě obě slonice (slonici Rání musela zoo nechat uspat na konci letošního dubna kvůli vysokému věku a s ním spojeným zdravotním komplikacím - pozn. red.) byly v perfektní kondici. Další kontrola EAZA nás čeká zhruba za pět let, to už musíme začít s rekonstrukcí, abychom si členství, a tím i možnost chovat celou řadu ohrožených druhů, zachovali.
A druhá okolnost se týká čeho?
Letos vešla v platnost novela zákona na ochranu zvířat proti týrání a poprvé tam budou uvedeny i minimální standardy pro chov volně žijících zvířat. Dnes sice normy existují, ale nejsou závazné. Nově už budou.
Čeho se to bude týkat konkrétně?
Především rozměrů stávajících expozic. Například některá expozice vyhovuje velikostí pro daný druh zvířat, ale jedná se o druh, který by se měl chovat ve větších skupinách. Tady jsou dvě řešení. Buď to uděláme jako před patnácti lety, kdy jsme snížili počet druhů zvířat a začali propojovat výběhy. Takto jsme například odvezli nosorožce a zvětšili výběh žirafám, které jsou tam společně se zebrami. Tady ale samozřejmě riskujeme, že budeme pro návštěvníky méně atraktivní. A pak je druhá cesta a tou je rozšíření zahrady.
Tím asi máte na mysli plány na rozšíření zoo v okolí lesního amfiteátru?
Ano, už je to v procesu změny územního plánu. Jedná se o zhruba dvanáct hektarů, které by se do budoucna měly stát součástí zahrady. Pracovně jsme projekt nazvali Údolí ohrožené divočiny, protože dominantou celé této oblasti je údolí. Tady bych si dovolil jen drobnou odbočku. Mnoho lidí se obává, že chceme zavřít Tichou stezku k Lesnímu koupališti. Tak to opravdu není. Plány vedou mimo ni. Ale zpět k projektu. Postupně bychom zde chtěli vybudovat expozice pro chladnomilné druhy zvířat. Žádné velké pavilony, žádné velké vytápění. Chceme maximálně zachovat zdejší přírodní ráz.
Takže to bude především o plotech. Ne o stavbách?
Přesně tak. Měla by tam být kvalitní infrastruktura pro návštěvníky, tedy pěkné cesty, kryté vyhlídky do výběhů. Chceme zde chovat hlavně ohrožené druhy, které péči lidí budou ještě nějakou dobu potřebovat. A protože to je na delší dobu, chceme, aby jejich výběhy byly hlavně přírodní. Kromě toho máme ještě jeden důvod k rozšíření. Paradoxně je to pro nás totiž levnější varianta, než kompletně přestavět výběhy ve stávající zoo.
Jak je to možné?
Tím, že se bude uvolňovat prostor přesunem některých zvířat ze stávajícího areálu do nového, získáme více času na rekonstrukci jednotlivých pavilonů a umožní nám to investovat do nich postupně několik milionů. Na druhou stranu, kdybychom se nemohli rozšířit, ale chtěli zmodernizovat zoo jen v současném areálu, tak by se muselo téměř všechno v dolní části zahrady zbourat a přebudovat celé znovu a pro mnohem méně druhů zvířat.
Abych uvedl příklad, tak do nového území by se měl přestěhovat ohrožený tygr ussurijský, který je chladnomilný a zoologické zahrady ke svému přežití na naší planetě bohužel stále potřebuje. Údolí ohrožené divočiny tak pro něj bude ideální a my můžeme současný šelminec přestavět tak, aby byl větší, přírodnější a modernější. Po ukončení chovu bílých tygrů, kdy necháme stávající samici dožít, tam pak bude žít už jen jeden druh velké kočky, tedy lev berberský.
Údolí ohrožené divočiny by mělo vzniknout na městských pozemcích. Nemůže situaci zkomplikovat fakt, že přecházíte pod kraj?
Je dohodnuté, že město by se po dobu deseti let mělo nadále podílet na rozvoji a investicích zoo a k tomu nám dalo k dispozici právě tyto pozemky.
Co se stane, když kontrolou asociace EAZA neprojdete a budete ji muset opustit?
Kromě prestiže bychom ztratili to základní, a to je možnost získávat ohrožené druhy zvířat jinak než od obchodníků, což je pro nás nepředstavitelné. Byli bychom vyřazeni ze všech chovatelských programů, kam patří většina zvířat, která chováme a která jsou atraktivní pro návštěvníky (mezi ohrožené druhy patří například i žirafa Rothschildova, levhart čínský nebo zebra bezhřívá - pozn. red.).
V momentě, kdy bychom nemohli chovat ohrožené druhy, ztratila by zoo svůj význam. Možná to z úst ředitele zoo bude znít divně, ale podle mě by chov volně žijících zvířat vůbec neměl existovat. Neměli by se doma chovat tygři nebo lvi. Bohužel některé druhy už o svůj životní prostor ve volné přírodě téměř přišly, a proto potřebují zoo, aby vůbec jako druh přežily. Proto musíme udělat maximum, aby zoo o tento smysl své existence nepřišla.
Jak to bude dál se slonincem po tom, co jste přišli o Rání? Je pořád ve hře projekt Africká planina, který počítá s přestavbou horní části zahrady?
Máme několik variant, ta finální bude ale záviset především na mezinárodním koordinátorovi chovu slonů indických, se kterým momentálně řešíme, jaké jsou šance. A sice už dva týdny víme, že bychom peníze na investice už příští rok mít měli, nejsou ale zase tak velké, abychom za ně postavili všechno a budeme muset stejně volit priority. Do toho musíme zohlednit momentální představy chovatelského programu, který má dané doporučení, jak by měly slonince vypadat. My požadavky známe, víme, že například co do prostoru jsme na hraně, a budeme jednat, jak dál.
V čem je hlavní problém slonince?
Současný sloninec je postavený pro kontaktní chov zvířat. To znamená, že ke slonům se musí chodit, být s nimi v bezprostředním kontaktu. A to už v evropských zoologických zahradách téměř neexistuje. Logicky pak do tohoto starého typu nemůže přijít slon, který je odmalička vychováván na kontakt s lidmi pouze přes bariéru. Přímý kontakt by mohl být nebezpečný. My už jsme ve stejné situaci byli před deseti lety, kdy jsme museli uspat slonici Gaurí. Měli jsme tady dva roky samotnou Rání, než přišla Bala. Ale oproti Rání, která byla velmi inteligentní a sociálně žijící zvíře, je Bala komplikované povahy. Původně pochází z cirkusu a neumí se začlenit do skupiny slonů, není úplně jednoduché najít pro ni místo.
Peněz na investice budete mít tedy více. Čím začnete? Co je nejpalčivějším místem v zoo?
Nejpalčivější je momentálně to, že máme málo projektů připravených do konečné fáze stavební přípravy a nemáme žádné rozpracované projekty. Jedním z prvních úkolů, na kterém jsme se domluvili s Kanceláří architekta města i krajem, je výběr dodavatele architektonické studie na Údolí ohrožené divočiny, abychom mohli třeba už za tři čtvrtě roku veřejnosti představit, jak by mohlo vypadat a jaký je odhad ceny. A zároveň bychom začali připravovat projekty na rekonstrukci pavilonů levhartů, šelem a určitě primátů. Pak chceme připravit rekonstrukci jezera. Doufáme, že se nám podaří na něco sehnat i evropské peníze.
Když jste to všechno vyjmenoval, to jsou stovky milionů?
Celkově máme předběžný odhad na asi 450 milionů. Když se to rozprostře do deseti let a podaří se sehnat i nějaké peníze odjinud, tak je to reálné. Jen nás teď čeká s nadsázkou řečeno pot a krev, ale bude to krásná práce. Zažili jsme v zoo velkou a hodně dlouhou finanční krizi a podruhé už si ji dovolit nemůžeme. Věřím, že nám úzká spolupráce kraje a města pomůže a společně chovatelské prostředí v zoo pozvedneme.
Loňský covidový rok jste nějak přežili. Jak to vypadá letos? Je možné ještě ztráty dohnat?
Uvidíme. Tento rok ještě ztracený není. Asi se nedostaneme na čísla roku 2019, to byla výjimečná sezona. Ale díky enormní podpoře lidí a tomu, co jsme dostali od státu, kraje i města, tak máme šanci letošní rok uhrát docela dobře. Věřím, že nám úzká spolupráce kraje a města pomůže a společně chovatelské prostředí v zoo pozvedneme.
