Už čtrnáctý ročník EtnoArt hostí letos pět umělců z různých koutů republiky. Akci pořádá zoo spolu s uměleckým sdružením Artefaktum a už počtvrté sochaři tesají do kamene.
„Začínali jsme dřevěnými sochami, ale bohužel, byť jsou krásné, nevydrží věčně. Vzpomínáte třeba na krokodýla, který má v tlamě lidskou hlavu? Tak ten už je úplně na odpis. Proto jsme vsadili na kámen, ten je věčný. Příští rok, až bude zoologická zahrada slavit sté jubileum, se ale ke dřevu zase vrátíme,“ upozornil Zdeněk Santner ze sdružení Artefaktum.
Za celou historii akce se veřejnosti představilo šestnáct umělců z celé republiky, kteří už pro zoo vytvořili více než šedesát různých dřevěných i kamenných plastik.
Pískovcové bloky dodává na sympozium jeden ze sponzorů. Na samotných umělcích pak je, aby jim dali novou tvář. „Chceme, aby se každý ze sochařů vyprofiloval tím, co je pro něj typické. Každý z nich si udělá jednu sochu, ono se jich ani více stihnout za ten týden nedá,“ prohlásil Santner.
Letos se umělec rozhodl pro chameleona
Jeho slova potvrzuje i Marián Maršálek, který do Liberce dorazil z Moravy. A své umění tu předvádí už posedmé. „Kámen je pomalejší materiál, než třeba dřevo, navíc tohle je ještě tvrdší pískovec, není to tedy úplně klasický sochařský kámen, i proto je ta práce trochu časově náročnější. Ale dá se to stihnout, i když si musím dobře rozmyslet, co budu dělat. V tak krátkém časovém úseku zase nemůžu vytesat cokoli,“ upozornil sochař.
Letos se rozhodl pro chameleona. „Většinou vycházím z fotografie, kdy si i vymodeluji menší model. Tady to ale dělám na ztracenou kresbu,“ doplnil.
Kámen má prý rád, i když pracuje i s jinými materiály, poslední dobou třeba s ledem nebo pískem. „Sem do Liberce se ale vždy těším,“ dodal Maršálek jehož snem je, aby ho jednou více uživila ateliérová práce.
To sochař Jiří Genzer z Prahy si své sny už víceméně splnil. A kámen je mu jako materiál nejblíže. „Začínal jsem s ním, mám z něj asi padesát soch po vlastech českých. Ale každý materiál má své výhody,“ upozornil umělec, který pro zoo vytvořil v minulosti třeba dřevěnou sochu levharta mandžuského.
„Teď je hodně moderní třeba led, s ním jsem se jako sochař seznámil už v roce 1997, kdy jsem odjel do Kanady. Veliké sochy se dělají i ze sněhu nebo z písku. Dalším fenoménem je bronz a i se sklem se dají vytvářet pozoruhodné věci. Baví mě celá sochařina a jsem rád, že jsem si ji zvolil,“ svěřil se umělec.
K vidění bude i šnečí princezna
Pro zoo vyrábí letos sochu Fiony - šnečí princezny. I když, takový byl prvotní záměr, sám autor ale tvrdí, že v průběhu tesání se představa trochu mění. „Teď už to bude spíše vzácný a ohrožený šnečí druh, dívenka s ulitou, přičemž serpentina je tu symbolem znovuzrození,“ přiblížil své dílo.
Většinou si motiv zpracuje v kresbách a pak si odlije model. Podle něj si pak vybral i kámen. To jeho mladší kolega Ondřej Procházka si moc vybírat nemohl. Připadl mu ten největší pískovcový blok.
„Dopředu jsem nevěděl, co budu dělat, říkal jsem si, že to vymyslím až na místě. Původně to první, co mě napadlo, že bych mohl z toho kamene vytesat, byla velká žába. Jenže na to bych potřeboval více času. Takže nakonec je to zadní ocasní ploutev velryby, která vykukuje z vody,“ poznamenal.
I jeho baví práce s rozličnými materiály, rád jezdí na ledové akce, v létě zase tvoří z písku. „Všechno je zajímavé a je dobré si to vyzkoušet,“ uzavřel sochař.
Nováčkem EtnoArt je nymburský umělec Michal Jára, který je autorem například sochy Bohumila Hrabala na náměstí Nymburku.
Výtvory si mohou přijít prohlédnout i návštěvníci. Vernisáž je pro ně připravená v pátek 17. srpna od 17 hodin v zahradě Lidových sadů.
