Přes tisíc pět set kilometrů nachodili zatím v příhraničních lesích odborníci z České zemědělské univerzity a jejich němečtí kolegové z Görlitz. Monitorují výskyt vlků. Právě v sousedním Sasku je největší vlčí populace v celém Německu. Ze Saska pak vlci přecházejí i na české území. Vědci teď proto monitorují lesy v pohraničí od Ašského výběžku až po masiv Ještědu.
„Zjistili jsme, že za poslední rok se na severu Čech usadily dvě nové vlčí smečky a další tři nové se šesti vlčaty se vyskytují v Sasku a významně zasahují i do Čech,“ uvedl Aleš Vorel z České zemědělské univerzity.
Že vlků v české krajině přibývá, potvrzují i závěry myslivců. Podle jejich odhadů je dnes v republice zhruba osmdesát vlků včetně samic a mláďat.
Vlci nejsou plaší a chodí mezi lidi
„Máme z toho určité obavy. Pozorujeme, že se velmi často jako vlci nechovají. Nejsou plaší, chodí klidně mezi lidi, nemají z člověka strach, to není přirozené. Možná to signalizuje, že ne všichni se narodili v přírodě. Že se mezi nimi vyskytuje i hodně jedinců, kteří jsou do přírody uměle vypuštěni a tím pádem jsou na člověka zvyklí. To je nebezpečné. Šelma, která se nebojí, je velké riziko,“ uvedl jednatel Českomoravské myslivecké jednoty Miloš Fischer.
Podle ochranářů jsou ale řeči o ztrátě plachosti vlků a jejich umělém vysazování do přírody mýtem.
„Vlk je zvědavý tvor. Je normální, že se může pohybovat i ve dne v okolí lidských stavení či dopravních prostředků. To, že projde dvacet metrů kolem traktoru v lese, neznamená, že ztratil plachost. Ve dne vidí hůř než člověk, takže těch pár sekund, než zjistí, že se dívá na lidi, nelze chápat, že chce člověka napadnout, ale že vyhodnocuje, co vlastně vidí,“ vysvětluje mluvčí Agentury ochrany přírody a krajiny (AOPK) Karolína Šůlová.
Chovatelé by měli dostat víc peněz
Agentura teď proto vypracovává Program péče o vlky, který by měl být závazný pro všechny. Pro ochranáře, myslivce, chovatele hospodářských zvířat i veřejnost. Vycházet bude právě ze zkušeností v Sasku.
Bude obsahovat vylepšený systém náhrad pro chovatele za ztrátu hospodářských zvířat. Nově by například chovatelé měli nárok i na proplacení prohlídky vlkem usmrceného zvířete veterinářem i jeho likvidaci v kafilerii. Dokument rovněž určí, jak se má provádět monitoring výskytu vlka, jak má vypadat osvěta u veřejnosti a podobně.
Zatím u nás žádná pevně daná pravidla neplatí. Podle myslivců i chovatelů to je problém, protože útoků vlků na ovčí stáda přibývá. „Rozhodně je nutné stanovit lokality, ve kterých nebude přítomnost vlka vadit a zároveň je nutné říci, kde bude nějakým způsobem redukován,“ řekl Jiří Janota, předseda Českomoravské myslivecké jednoty.
Odstřel vlka ale podle ministerstva životního prostředí povolen nebude. Vlk je stále kriticky ohroženým druhem. Bude hlavně na chovatelích, aby lépe zabezpečili svá stáda.
„Účinným opatřením je elektrický ohradník, doplněný třeba o červené fáborky a také pastevecký pes. Není to stoprocentní ochrana, ale útoky vlků se tím snižují,“ uvedla Šůlová. Z rozboru vlčího trusu navíc odborníci zjistili, že hospodářskými zvířaty se u nás vlci živí jen minimálně, tvoří jedno až dvě procenta jejich potravy. Vlci loví hlavně srnce, jeleny, divoká prasata, muflony nebo zajíce.
