Kapitán Miloš Janoušek z Tanvaldu zažil na evropských veletocích a kanálech leccos. Od Maďarska až po země Beneluxu a Francii se plaví 22 let. Teď kormidluje loď Stella Maris, kam se vejde 2 400 tun nákladu. Nejčastěji vozí železný šrot, písek, štěrk nebo uhlí.
„Když drapák obrovského plovoucího jeřábu vysype najednou do lodi čtyřicet pět tun uhlí, celá se zakymácí,“ říká devětačtyřicetiletý Janoušek.
Před sedmnácti lety se však loď, kde pracoval, otřásla z úplně jiného důvodu. „Náš maďarský kormidelník v noci usnul a v rakouském přístavu na Dunaji najel do osmi jachet. Úplně je zničil, škoda byla obrovská,“ prozrazuje Janoušek.
„Šlo o velkou říční nehodu. Kromě policistů přijeli i hasiči. V jachtách naštěstí nikdo nespal. Nikomu se nic nestalo ani u nás na lodi,“ říká.
Sedm stehů na hlavě, zlomený nárt
Při plavbách po Dunaji, Rýnu, Mosele, Mohanu a Neckaru utrpěl Janoušek dvě zranění. „Utahovali jsme lano a pospíchali jsme. Náš kapitán pustil moc brzy železnou trubku, vyletěla a trefila mě do hlavy,“ podotýká Janoušek. „Naštěstí ji jenom lízla. Pusu mi doktor sešil sedmi stehy,“ ukazuje.
Janoušek si na lodi také jednou zlomil nárt poté, co uklouzl na kabelu. A jednou ho potkalo něco, čeho se bojí námořníci i lodníci. Přeletěl přes palubu.
„Stalo se mi to v zimě, zaplaťpámbů jsme stáli v přístavu, rychle mě vytáhli a všechno spravila horká sprcha. Utahoval jsem tehdy heverem rohatinu a praskla. Letěla do vody stejně jako já a hever,“ prozrazuje lodník.
„Na naší nákladní lodi není zábradlí. Když někdo spadne do řeky v zimě během plavby a ještě v noci, je skoro jisté, že se v ledové vodě utopí. Jeden kolega sletěl z paluby právě v zimě. Měl dvojnásobné štěstí. Do vody se zřítil ve dne a v protisměru jela jiná loď. Posádka z ní si muže přes palubu všimla a vytáhla ho. My právě pluli po proudu rychlostí skoro dvacet kilometrů za hodinu. Plně naloženou loď bychom zastavili až za kilometr a pro našeho kolegu by už mohlo být pozdě,“ přibližuje.
Začínal jako lodník s koštětem, hadicí a rejžákem
Janouškovi pomohl k práci v Německu v roce 1997 jeho spolužák z někdejšího učiliště Československé plavby labsko-oderské v Děčíně. „Začínal jsem jako lodník a mými nejčastějšími pracovními nástroji byly koště, hadice a rejžák,“ poznamenává Janoušek.
„Později jsem začal loď kormidlovat a teď jsem na ní druhým kapitánem. První je náš německý šéf. Je úžasný a i díky němu mě práce na lodi pořád baví. Kromě jiného nám vaří obědy,“ líčí.
Podle Janouška se v Německu živí hodně českých lodníků. V čtyřčlenné posádce Stelly Marris se nachází kromě Janouška ještě jeden krajan.
„Na českých řekách už nákladní doprava skoro skončila a hodně kluků odešlo od nás právě do Německa,“ vysvětluje Janoušek. „Platy lodníků jsou na Německo spíše podprůměrné, ale když je přepočítáme na koruny, tak na tom špatně nejsme,“ říká.
Na lodi je tři týdny v kuse
Janoušek stráví na Stelle Maris tři týdne v kuse a pak si užívá volna v Česku. „Teď už jsou naše dvě dcery dospělé, ale když byly malé, připadal mi třetí týden na lodi dlouhý,“ svěřuje se. „Ale zase jsem se jim mohl další tři týdny věnovat, kdy jsem chtěl.“
Díky svému šéfovi mohl Janoušek několikrát vzít v létě na loď manželku a dcery. Rodina na ní dostala kajutu pouze pro sebe.
„Na lodi můžeme také grilovat. A když tam nepracujete, užíváte si pohled na řeku i na její údolí. Nejkrásnější jsou soutěsky Neckaru,“ prohlašuje Janoušek.
„Na Stellu Maris se dostala také manželka našeho kolegy. Nakoupila opalovací krémy, celou dobu ležela na palubě a chytala bronz. Pokud ale na lodi pracujete, je pořád co dělat. Nejvíce času strávíme mytím a natíráním,“ říká.
Z nákladu složili motokáry
S délkou 110 metrů se Stella Maris řadí k německému průměru. Největší nákladní lodě dosahují délky 130 metrů. Stella Maris stála majitele 1,9 milionu eur, tedy více než 50 milionů korun.
„Nekupoval ji ovšem novou. Naše předchozí plavidlo – soulodí složené ze dvou lodí – bylo ale ještě mnohem starší. Záď mělo z roku 1909,“ tvrdí Janoušek.
„Spotřeba nafty se u soulodí pohybovala okolo dvě stě padesáti litrů za hodinu, u nové lodi klesla na sto padesát litrů nafty za hodinu. Palivo bereme jednou za měsíc a do nádrže se vejde třicet pět tisíc litrů,“ přibližuje.
Když vozí Stella Maris šrot, objeví mezi ním lodníci občas zajímavé věci. Jednou našli deset motokár a udělali z nich dvě pojízdné. Mezi šrotem se ukrýval také moped. Také jeho se podařilo uvést do chodu.
Ještě horší než zima je mlha
Janoušek cestuje do německých přístavů se svým kolegou autem. V přístavu ho jeřáb naloží na loď. Po skončení třítýdenní šichty ho zase vyloží a lodníci jedou domů většinou z jiného místa, než odkud vypluli.
Nejdelší Janouškova plavba začínala na německé Mohanu, pokračovala po Dunaji do Rakouska. Před Vídní se loď vyprázdnila a jela přes Slovensko do Budapešti. Odtud s novým nákladem doplula až do Lucemburska.
Janoušek se plaví po řekách v Německu a okolních zemích celý rok, protože nezamrzají. Led ale někdy pokryje kanály. „Zimu jako roční období máme nejméně rádi. Vedle jiné práce musíme někdy z rozlehlé paluby odhrabovat sníh,“ dodává Janoušek.
„Ještě horší než zima je ale mlha. Lodi sice používají radary vzadu i vepředu, ale když téměř nic nevidíte a protijedoucí loď se schová za zatáčkou, nejde o nic příjemného. Mlha nás ale nezastaví. Zakotvíme jen v případě velkých povodní,“ zmiňuje.
Janoušek dojel v Holandsku až k moři do Rotterdamu. Na moři ale jako lodník nepracoval nikdy. „Při dovolené po něm jezdím jen na šlapadlech,“ poznamenává. „Ale láká mě plavba v hausbótu s rodinou po Baťově kanálu,“ dodává.
