Prosím Jury, aby pomohla rozmotat Kačenku, hlaholí do mikrofonu na svahu smržovského skiareálu Filip, moderátor mnohokrát posilněný rumem. Tento doping je tu dnes povolený. Bez rumového anestetika by se totiž patrně řada účastníků neodvážila pustit dolů. Na nohou mají i víc než sto let staré dřevěné lyže bez hran, s volnou patou a po prudkém sešupu je čeká adrenalinový skok s nejistým dopadem.
Některé hup – skok – lety, jak tady říkají jedné z disciplín, přesto svojí délkou a výškou berou dech. Část skokanů v dobovém odění končí při dopadu v ukázkovém telemarku, část v kotrmelcích. „O vítězi nerozhoduje délka skoku, ale rozhodčí,“ nenechává moderátor Vladimír Kahánek, jeden ze spoluzakladatelů akce Lyžníci, nikoho na pochybách, že o výsledky tu až tak moc nejde.
„Jaký je kritický bod? Každý je kritický,“ popisuje před startem smržovský místostarosta Kahánek. „Už jsem si tu zlomil asi pět žeber. Vlastně jsem rád, že dnes nemusím jet a můžu moderovat,“ přiznává lyžnický spíkr.
Lyžníky čeká také paralelní slalom a sjezd s následným výběhem kopce s lyžemi na nohou. „Vidíme porovnání klasického kristiánského mrsku a telemarku. Nádhera!,“ oceňuje moderátor lyžařské umění závodníků v paralelním slalomu.
Liberecká univerzita doplatila na lyžařský šampionát, přišla o 34 milionů |
I tady se mocně padá, ženám se vyhrnují sukně, lyžníkům se lámou lyže a zamotávají se nohy. „Měli jsme tu už zlomená žebra, roztržené obočí, roztříštěnou čelní kost, tak doufám, že to letos bude bez zranění. S tím se ale počítá,“ doufal před závodem „Otec zakladatel“, smržovský starosta Marek Hotovec.
Recesistickou akci před pětadvaceti lety spoluzakládal s devíti kamarády. Akce, kde nejde o výsledky, ale důležitá je ryzí legrace a pohoda na svahu, získávala postupně věhlas a lyžníků každým rokem přibývalo. V sobotu už se na svah v roztodivném dobovém oblečení a s historickým vybavením postavilo rekordních 79 lyžníků. Celkem 50 mužů, 20 žen a 9 dětí. Na akci už nejezdí jen lidé z okolí, ale přijíždějí i z Mladé Boleslavi, z Jeseníků nebo Beskyd.
Do jubilejní akce promluvila letošní „nezima“. Lyžníci se tak museli přesunout z tradičního Kedru do skiareálu Filip. K přesunutí došlo teprve potřetí v historii. „I díky Honzovi Kohoutkovi, který nám připravil svah, to dopadlo dobře. Poslední zimy jsou tragikomické. Bohužel tu nemůžeme jet Sjezd na dojezd, protože chybí protisvah. Ale hlavně, že jsme akci nemuseli odpískat,“ svěřil se Marek Hotovec.
Sám vlastní řadu párů historických lyží. Sehnat dnes původní vybavení je ale stále těžší. „Dřív to měli všichni na půdách a pálili to nebo vyhazovali, někteří se nám ozývali, jestli to nechceme. Teď je to už ceněné zboží, které se draží a shání na různých aukcích. Lyže ještě pořád jsou, horší je to ale s botama, protože ty jsou opravdu nedostatkovým zbožím,“ přiblížil Marek Hotovec.
Na originálních lyžích z dob první světové války a s vázáním Bilgeri závodil i Karel Novotný, spoluprovozovatel Lyžnického muzea v Jiřetíně pod Bukovou. V době konání akce bylo otevřené. „Do muzea si chodíme v podstatě jako do lyžárny,“ usmál se Karel Novotný, který se pyšní patrně největší sbírkou vázání Bilgeri v zemi. „Mám rád ten vojenský styl, historické vojenské modely. Jen jsem rok na lyžích nestál, cítím trochu respekt,“ svěřil se Novotný.
Lyžnici Pavlu Tomsovou nešlo na svahu přehlédnout díky velkému černému klobouku. „Oblečení si většinou šiju podle dobových střihů. Lyže a hůlky mám originální, jezdila na nich ještě má babička. Jsem strašně ráda, že je mám,“ řekla Pavla Tomsová.
Také ona si před jízdou dávala na kuráž kubánský rum. Úsměv jí z tváře po celou dobu závodů nemizel. „Je tu velká legrace. Říkáme si s holkama, že jsme roční kamarádky, sejdeme se jednou za rok, užijeme zábavu na svahu a pak si v Parkhotelu zatančíme. I díky té velké partě je to tu hrozně fajn.“
