Velkolepá díla Michala Janovského, která vznikla v ateliéru v České Lípě, jsou nyní vystavena v centru hlavního města v Galerii 1. Na vernisáž výstavy „Out of the Dark“ přišlo do Štěpánské ulice asi dvě stě lidí.
„Doteď mi chodí zprávy od těch, kteří galerii navštívili. Posílají mi fotky svého oblíbeného obrazu a ozývají se i kupci. Bylo to skvělé,“ říká Janovský. Několik obrazů už prodal.
Šestatřicetiletého umělce inspirují hlavně staří mistři, což se projevuje na jeho technice, tématech, ale i na velkých formátech. Komplikované obrazy bitev a mytologických výjevů jsou plné detailů a vznikají až tři měsíce. Nejdůležitější je pro Janovského děj.
„Námět se mi rozvíjí samovolně v hlavě, tím příběhem žiju a nápady postupně přibývají,“ přibližuje malíř.
Náměty jako z doby barokních mistrů také spojuje s prvky 21. století. Na obrazech tak při bližším zkoumání lze najít například zapnutý mobilní telefon nebo digitální hodinky. Spolu s Janovským v Praze vystavuje slovenská malířka Eva Fajčíková, jejich díla totiž spojuje společné téma – tma.
Název „Out of the Dark“ odkazuje podle Janovského na vztah člověka s přírodou, který se jí neumí přizpůsobit. A místo splynutí nastává souboj. Temnota pak vychází především z lidí, což napoví i zběžný pohled na díla obou autorů.
„Má to i symbolický význam. Kvůli covidu jsme se na rok a půl zavřeli v ateliérech, teď jsme konečně vyšli ze tmy. A tohle je výsledek naší práce,“ přiblížil českolipský rodák.
Před pandemií ho živily hlavně kurzy kreslení a malování, které pořádal po celé republice. Když nemohl z ateliéru, začal se pouštět do větších a komplikovanějších věcí. Podle svých slov měl dostatek času a energie na tvorbu, což se setkalo s pozitivním ohlasem lidí.
„Jejich zájem o obrazy byl najednou větší. Asi se snaží investovat do něčeho jiného než do běžných věcí,“ popisuje změny v covidové společnosti, které na něj paradoxně měly i pozitivní dopad. Zpočátku překresloval fotky a postupně ho začaly živit autorské obrazy.
Rok bez výstav
Prodejní výstava v Praze není jeho první veřejnou exhibicí. Před třemi lety představil svou tvorbu například v českolipské Galerii Jídelna. Nabídky přišly také od libereckých galerií, ale malíř si v nejbližších letech nechá své obrazy spíš pro sebe.
„Nemůžu vystavovat čtyřikrát do roka jako jiní umělci, mně to takhle rychle nejde. Raději si počkám na jednu pořádnou výstavu,“ říká.
Zároveň si dopřává čas na přemýšlení o tom, kudy se vydat dál. Minimálně rok tedy vystavovat nechce. Lidem otevřel workshopy, všechna místa se zaplnila během jediného večera. Zájemci se na jeho kurzy vrací i opakovaně.
Janovský se před více než deseti lety začal věnovat opravě sakrálních památek, převážně v Českosaském Švýcarsku. Jeho štětec se podepsal asi na padesáti památkách, mimo jiné i na Křížové cestě v Osečné, ve Volfarticích nebo u Zákup.
„Občas z nich zbyla jen stará a ztrouchnivělá nebo zrezivělá torza. Musíme je kompletně zrekonstruovat,“ vysvětluje.
Temná zákoutí mysli
Přestože vystudoval sklářskou školu v Novém Boru, tehdy ho prý umění moc nebralo. Právě drobné práce v Českosaském Švýcarsku ho k malování přivedly. A hlavní zlom přišel ve chvíli, kdy mu žena věnovala pastely – ty jsou pro jeho tvorbu příznačné.
„Lákají mě témata a výrazové prostředky, které nejsou zrovna oblíbené,“ ukazuje na vystavený obraz Kotel hříchu, kde desítky nahých těl kopulují v kotli a pod nimi se plazí zdeformovaní lidé. „Občas nevím, jak mě to vůbec napadlo,“ přemítá Janovský.
Často se však vrací k prohřeškům člověka vůči planetě. Tento námět zachytil olejovými barvami například na monumentálním obraze Homo Deus. Ten – jako mnohá díla z ateliéru Michala Janovského – už našel svého majitele.
