Příběh třináctiletého Maxe, který s kamarády zažívá neuvěřitelné situace v lesích na Ještědu, začala psát ve svých čtrnácti letech.
„Mám ráda dobrodružství, výlety a úplně miluju Ještěd. Zároveň moc nemám ráda novodobé technologie a lidi, kteří jsou na nich závislí. Takže jsem chtěla poukázat na to, že lze žít i jinak,“ přibližuje děj knihy Hartová.
Hrdinové tak řádí na kolech, koupou se v jezeře či spí pod převisem. Vypořádávají se ale i s šikanou či tragickými událostmi. I proto autorka zvolila název Cesta přes propast.
Kniha Cesta přes propast
„Je to nejenom překročení životních překážek, ale může se to týkat i přátelství. Spousta lidí si hraje na falešné přátele, ale vlastně neví, co přátelství skutečně obnáší. V neposlední řadě se to týká i peripetií ve škole, které hrdina prožívá, a jeho vztahu k víře.“
Právě hlubší zamyšlení nad životem i vírou v knihách pro dospívající překvapí.
„Spousta lidí má na křesťanství negativní názor, protože si myslí, že je to o příkazech a zákazech. V knize jsem ale popsala svůj pohled,“ zmiňuje Hartová. Ta už v minulosti několik knížek napsala, žádnou však až do teď nevydala.
„Zhruba v šesti letech, když jsem byla v první třídě, jsem se naučila číst a tím pádem i psát. V sedmi letech jsem se plná ambicí rozhodla, že napíšu knížku. První se jmenovala Kocour Makeš, ale byla vyloženě dětsky napsaná. Hrozně mě to chytlo, strávila jsem na tom spoustu času a postupně jsem psala dál. Vždy to ale bylo pro mě nebo pro rodinu, nikomu jinému jsem to neukazovala,“ vzpomíná na své začátky Hartová.
Knihu několikrát odložila
Cesta přes propast se neobešla bez porodních bolestí. Hartová ji dokonce několikrát odložila.
„Na začátku minulého školního roku se mi v životě přihodilo několik nepěkných věcí včetně toho, že jsem dostala mononukleózu. Chtěla jsem zahnat myšlenky pozitivním směrem, a tak jsem se vrátila k psaní. Studovala jsem v Německu a bydlela na intru, tak jsem měla spoustu času.“ Když bylo dílo na světě, ukázala ho rodičům.
„Dostávala jsem od nich spousty rad, protože táta je překladatel a vyzná se v tom. Některé pasáže jsme upravili,“ zmiňuje mladá autorka. Rodina jí zároveň pomohla s vydáním knihy.
„Tiskárna nám vyhověla a počkala s platbou, než knížku odebraly první eshopy.“ Nakonec se podařilo vydat tisíc kusů, z nichž šest set vydání si již rozebraly eshopy.
„Chtěla jsem vydat něco svého, vždycky to byl můj sen. Je to opravdu příjemný pocit dojít si pro knížku a vidět na ní svoje jméno,“ rozplývá se Hartová.
A proč si myslí, že zrovna její kniha uspěje v těžké konkurenci? „Myslím, že to je něco jiného, než na co je dnešní doba zvyklá. Mám ráda Foglara a ten psal podobný styl. Jen ta moje se odehrává v dnešní době, což je možná pro čtenáře zajímavé,“ vysvětluje Hartová, která se do budoucna nebrání dalším žánrům.
„Mám ráda fantasy, ale nikdy jsem to nezkoušela psát, tak nevím, jak by to dopadlo. Láká mě i sci-fi, cestování časem, to by mě mohlo bavit.“
