První část výstavy nazvané „Na poslední cestě – Smrt a pohřby v Pojizeří napříč staletími“ je zaměřená na způsoby pohřbívání od pravěku až po novověk.
Druhá, s dovětkem Zločin, trest a záhrobí, odhaluje temnější a neuchopitelnější stránku lidské historie. Návštěvníci se například dozví, jak se pohřbívali upíři, k čemu slouží nenápadné lavičky v městských zákoutích či jak se vplétalo lidské tělo do kola.
„Trochu jsme se báli, jak se toto téma potká s touto podivnou covidovou dobou. Ale pak jsme si řekli: Naopak, my to musíme udělat. Výstava může fungovat jako jistý druh katarze, kdy si lidé uvědomí, jak to s odchodem ze světa vypadalo v minulosti a jak to vypadá dnes,“ vítá nás ředitel muzea Jan Prostředník.
„Chtěli bychom ukázat, že se lidé loučili se svými blízkými stejně důstojně, jako je vítali,“ pokračuje a uvádí nás do prvního sálu.
Začínáme v pravěku. „Tady máme konkrétní hrob sedmi až devítiletého dítěte, který jsme objevili na Hruboskalsku,“ ukazuje ředitel na kosterní pozůstatky z mladší doby kamenné.
Pro větší názornost nechalo muzeum vyrobit model dívky schoulené do prenatální polohy v životní velikosti. Zda její pohřbené tělo sloužilo bílé nebo černé magii, ředitel netuší.
Také další etapy lidských dějin přibližuje výstava originálními exponáty, nebo jejich věrnými napodobeninami. Její atmosféru pak dotváří hned několik stylizovaných scén upomínajících na tehdejší lidové zvyky.
Návštěvníky tak zaujme například otevřená rakev s modelem mladého muže, který je coby svobodný mládenec vystrojený jako ženich. „To proto, aby neodešel ze světa sám. Za rakví pak kráčela nevěsta v černém odění,“ vysvětluje ředitel.
Kromě historické linie výstavu doplňují i zajímavosti. Jednou z nich je „vitrína bolesti“ s ostatky, které dokládají, jaké nemoci nebo zákroky rané chirurgie dokázali odolní jedinci přežít.
„Máme tady různé deformity, špatně zhojené zlomeniny. Pak tady máme ukázku trepanace,“ upozorňuje Prostředník na lebku s nápadně velkou dírou. „Pochází z pozdní doby kamenné, tedy 2500 let před naším letopočtem. A podle hrany, která je oblá, je jasné, že operovaný přežil,“ komentuje.
Pro útlocitnější povahy mohou být šokující i exponáty z novověku. K vidění je například dětský relikviář, do kterého si rodiče nechávali vymodelovat panenku jako připomínku jejich zemřelého dítěte. „Mortalita u dětí byla obrovská. V některých obdobích se dospělosti dožily dvě děti z deseti. Toto byla jediná vzpomínka na dítě,“ říká Prostředník.
Kde stály šibenice
Na chronologickou část výstavy v hlavní budově muzea navazuje expozice v Kamenářském domě. I ta přivádí návštěvníka do záhrobí, ovšem o něco temnějšího. Tématicky je zaměřená na popravy, upíry nebo spiritismus.
„Pro tuto výstavu jsme zdokumentovali šibenice a stínadla v Pojizeří a Českém ráji. Objevili jsme, kde stála šibenice poblíž Turnova a nalezli jsme její obrázek,“ vysvětluje ředitel.
Hned při vchodu nás tak vítá propracovaný model šibenice. Na panelech je rozepsáno, kde se lidé popravovali i v dalších městech včetně Liberce. „Máme také zpracovaný fenomén katovských laviček. Ty jsou částečně zachovány v Turnově a částečně v Hodkovicích,“ upozorňuje na nenápadná zastavení, kde při své cestě na popraviště trávili poslední chvíle odsouzenci na smrt.
Výstava neopomíjí ani zdejší oblíbený fenomén - upíry. To, že s probodnutým srdcem a oddělenou hlavou mohl být pohřben kdokoli, dokládá na příběhu nešťastné markytánky z Liberce Anny Wormové. Ta byla k takovému trestu s protivampyrickými opatřeními odsouzena za usmrcení novorozeněte.
Součástí výstavy je i několik popravčích nebo mučicích nástrojů. Podstatná část je věnována i tématu spiritismu, který byl na Semilsku na přelomu 19. a 20. století velmi rozšířený. Obě výstavy jsou přístupné až do 5. září.
