Muži, který přežil holokaust, vrátil soud dům po prarodičích v Mimoni

  • 8
Pavel Hoffmann pátral před třinácti lety po rodině vyvražděné nacisty. Stopy ho přivedly i do Mimoně - právě tam stojí dům, který dříve patřil jeho prarodičům. Po letech soudních sporů se Hoffmannovi otevřela cesta k tomu, aby dům získal v dědickém řízení. Nacisti a po nich i náš stát ho totiž zabavili nezákonně.

Bylo mu pouhých šest let, když vyvázl živý z pekla terezínského ghetta. Neměl takřka nikoho. Rodiče byli mrtví. Jeho matka zemřela vysílením v Terezíně, otce zastřelilo gestapo. Obě babičky a oba dědy zavraždili nacisté v Osvětimi. Po válce žil u své tety na Slovensku, čas studií trávil v Praze. V roce 1968 emigroval do Německa, kde žije dodnes.

Když Pavel Hoffmann odešel do důchodu, začal pátrat po historii svých předků. Nezbylo mu po nich nic. „Prakticky nic jsem si nepamatoval kvůli velmi traumatizujícím zážitkům, kterými jsem byl v dětství obklopen. Po mých prarodičích nezbyly žádné doklady, dokonce ani fotografie. Dokumenty, které se mi podařilo získat, jsem velice obtížně hledal po různých archivech v rámci České republiky,“ vzpomínal Hoffmann.

Avšak v roce 2004, když ho jeho bádání dovedlo až do archivu v České Lípě, zjistil, že jeho děda byl dětským lékařem v Mimoni a že jemu a jeho ženě tady patřil dům a část pozemků. Dům, ve kterém dnes sídlí místní oddělení Policie ČR a pozemky patřící městu Mimoň.

Žádost mu nejdřív zamítli, propásl lhůty

Jelikož byl Hoffmann posledním žijícím dědicem, chtěl nemovitosti zpět. Ty nejprve zabavila jako židovský majetek nacistická Třetí říše, po válce byly zkonfiskovány tehdejším Československem. Hoffmann ale propásl zákonnou lhůtu pro navrácení majetku v rámci restituce. „Nejprve žádal navrácení majetku po ministerstvu vnitra jako zástupci státu, když ale ministerstvo jeho přání nevyhovělo, obrátil se na soud,“ vysvětluje Hoffmannova právní zástupkyně Kristina Škampová.

V domě, o který se Pavel Hoffmann soudil, je policejní služebna:

Žalobu na stát, potažmo ředitelství policie podal Hoffmann v roce 2011. Od té doby se táhly soudní pře. Okresní soud v České Lípě žalobě vyhověl, leč Krajský soud v Liberci i brněnský Nejvyšší soud dědici vytkli, že se o majetek přihlásil pozdě. Hoffmanna se zastal až letos Ústavní soud a uznal jeho námitky, že se z koncentračního tábora vrátil v dětském věku a že z jeho rodiny nezůstal nikdo, kdo by mu o dědictví mohl říct. Z Ústavního soudu se věc vrátila zpět do Liberce. A krajský soud tady ve čtvrtek pravomocně rozhodl, že Hoffmannovým majetek stále patří.

„Stěžovatel přežil koncentrační tábor, do kterého byl odeslán ve čtyřech letech. O nemovitosti svých prarodičů v obci Mimoň neměl ani ponětí a dozvěděl se o ní náhodou v době, kdy všechny lhůty podle restitučních předpisů již uplynuly. Uplatnil proto určovací žalobu, kterou opřel o shora uvedené skutečnosti dvojí absolutně neplatné konfiskace majetku Velkoněmeckou říší a Československým státem. Dále o okolnosti dané rasovou perzekucí, a o naléhavý právní zájem na požadovaném určení, neboť bez tohoto určení nemůže být obnoveno dědické řízení, v němž by bylo rozhodováno o majetku, který vyšel dodatečně najevo,“ stojí v rozhodnutí Ústavního soudu v Brně, které respektoval ve čtvrtek senát v Liberci.

Město Mimoň věnovalo rodině Hoffmannových pamětní desku:

Policie se stěhovat nemusí

Žaloba podle soudu není obcházením restitučních předpisů, jestliže stěžovatel uplatnil v tomto výjimečném případě své nároky určovací žalobou. „Rozhodnutím se nenapraví jen majetková křivda, kterou přeživší holokaustu utrpěl, ale vrátí se mu tak i část rodinné identity a jediná památka na prarodiče,“ uvedl dále soud.

„Z nálezu Ústavního soudu jsme byli nadšeni. Byl velice krásně odůvodněn, tak, jak by měla takováto instituce rozhodovat. Aby šlo o spravedlnost a ne jen o striktní dodržování právních zásad,“ říká Škampová.

Nyní bude následovat dědické řízení. A vypadá to, že policie se ze své služebny v Mimoni stěhovat nemusí. „Jsem rád, že je tu konečně spravedlnost. Čtvrteční rozhodnutí soudu je pro mě velké zadostiučinění. Byl jsem velmi těžce nemocný, chtěl jsem to vzdát, ale moje advokátka mě motivovala, abych do toho šel dál,“ svěřil se Pavel Hoffmann.

Dům pronajímat nechce

Vítěz soudní pře dům za každou cenu nechce. „Pokud ho bude policie chtít koupit, nic proti tomu nemám. Ale pronajímat ho nechci. Na to jsem už moc starý, abych se staral o dům v Česku,“ vysvětluje muž, který přežil holokaust.

MF DNES minulý týden oslovila krajské ředitelství policie s otázkou, jak se zachová, pokud soud Hoffmannovi majetek vrátí. „Až bude rozhodnutí soudu konečné a pravomocné, budeme dle tohoto rozhodnutí zvažovat možné alternativy řešení,“ sdělila krajská policejní mluvčí Vlasta Suchánková.

,