Poraníte-li se o zahozenou injekční jehlu, dostanete HIV a později zemřete. Stát se vám to může nejčastěji na sedačkách v autobusech či tramvajích a vaši potomci „nádobíčko“ narkomanů najdou jistě na dětském hřišti.
Výše popsané věty jsou nejopakovanějšími bludy, kterými trpí stále část populace. Vyvrátit je, ale také zmírnit paniku a zároveň poučit o rizicích nejrůznějších závislostí, se snaží aktuálně spuštěná kampaň organizací Most k naději a Maják.
Jmenuje se Mýtus zvaný jehla a osvětu šíří prostřednictvím nejen letáků a přednášek, ale též třemi krátkými filmy.
Poslední statistiky a také zkušenosti pracovníků Mostu říkají, že na území Libereckého kraje se počet použitých stříkaček v ulicích zvyšuje. Souvisí to zřejmě s dobrou ekonomickou situací v republice.
Odborníci osvětu šíří po školách nebo mateřských centrech. Zaměřena je mimo jiné na rodiče. Videa a letáky například radí, že při objevení jehly mají lidé především zachovat klid. Když už se o ní poraní, tak nepropadnout hysterii.
„Ranku nemačkejte a nechejte co nejdéle volně krvácet. Krvácení sníží případnou dávku viru v těle. Poté, co se krvácení zastaví, ranku vymývejte asi deset minut vodou a mýdlem. Nakonec ošetřete dezinfekčním roztokem. Vyhledejte svého praktického lékaře, infekční oddělení spádové nemocnice nebo nejbližší hygienickou stanici. Zde vám vyšetří krev na přítomnost virových hepatitid a infekci virem HIV. Kontaktujte pracovníky terénních programů, nebo městskou policii, popište místo a čas nálezu,“ radí například leták.
Ať na jehlu hlavně lidé nesahají
Odborný ředitel Mostu k naději pro Liberecký kraj Jiří Simeth říká, že kampaň nemá rozhodně nic zlehčovat.
„Moc dobře si uvědomujeme, že když se někdo na ulici píchne o jehlu, tak prožije minimálně půl roku myšlenkového strachu, zda se nakazil, nebo ne. Cílem akce je hlavně to, aby na to lidé nesahali a okamžitě nález nahlásili nám či městské policii. Chceme ten strach zmírnit, “ sděluje Simeth.
Ředitel doplňuje, že ve skutečnosti je pravděpodobnost nákazy žloutenkou či virem HIV malá. „Ty viry přežívají v nějakém ideálním prostředí, ničí je vysoký mráz nebo naopak velké horko. Záleží také na imunitě člověka. Avšak ani odborníci nedokáží přesně říci, jak velké procento nalezených jehel může být rizikové. Není to však tak, že každá jehla rovná se automaticky nakažení a smrt,“ dodává Simeth.
Vyvrací i další již zmíněné mýty. „Neustále tady a vlastně po celém světě běží legenda o zabodnutých stříkačkách v sedadlech autobusů, anebo, že je uživatelé drog naschvál nechávají na dětských hřištích. Jehly se ve skutečnosti vyskytují spíše v místech, kde není moc vidět, která jsou neutěšená, třeba na opuštěných lavičkách v parcích, v areálech nádraží. Roli v tom hraje i údržba. Třeba když máte zarostlé, neudržované místo, máte větší pravděpodobnost, že tam náš klient vleze, aby si píchl drogu. Oni nechtějí být vidět,“ upozorňuje ředitel.
Dalším problémem je podle Simetha třeba fáma, že si narkomani za svoji závislost mohou sami. Proto i jedno z videí hovoří přímo o závislosti.
„Máme tendenci některé věci zlehčovat. Na jedné straně je velká stigmatizace uživatelů drog a na druhé straně tolerance alkoholu u dětí. Je přeci v pohodě, když naleji synovi po huse k obědu pivo. Ano, většina pozdějších problémů se závislostmi může odstartovat v rodině. Není to tak, jak se traduje, že k nám přistoupí černý pán s černými myšlenkami v černém kabátě a dá nám nějakou nebezpečnou věc,“ doplňuje Jiří Simeth.
Injekčních jehel v ulicích přibývá
Statistiky Mostu k naději ukazují, že v Libereckém kraji měli vloni jeho terénní pracovníci 863 nálezů injekčních jehel. Jen za první polovinu tohoto roku jich bylo již 740.
Vedoucí libereckého K-centra Jana A. Koudelková za tím vidí, že se uživatelům drog ekonomicky daří.
„Ve většině případů totiž nejde o naše stříkačky. Ty my totiž vyměňujeme kus za kus. Máme i určitý typ, takže ty ostatní poznáme. Jde zejména o jehly, které uživatelé koupí v lékárnách, protože mají dobrou práci, více peněz a nemají potřebu použité měnit. I naši klienti nám poslední dobou nosí stříkačky, které našli a nejsou od nás,“ vysvětluje Koudelková.
Ředitel Majáku Jan Molnár podotýká, že kampaň běží především proto, že o ní byl zájem. „Zejména od maminek vzešel prvotní podnět v rámci Rodinné politiky Libereckého kraje,“ sděluje Molnár.
Videa s dávkou vtipu a nadsázky jsou ke zhlédnutí též na serveru Youtube a sociálních sítích.
