Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Nacista K. H. Frank žil v Liberci ve vile, židovské majitele popravili

  8:39aktualizováno  8:39
V Česku patří nacistický pohlavár Karl Herrmann Frank mezi nejznámější válečné zločince. Velitel policie a německý státní ministr protektorátu Böhmen und Mähren zanechal otisk i v Liberci. Žil ve vile, odkud museli kvůli expanzi Hitlerovy třetí říše utéci její majitelé, označení nacisty za Židy.

Nedaleko univerzitního kampusu stojí Rosenbachova vila. Žila v ní první manželka smutně proslulého Karla Herrmanna Franka. | foto: Ota Bartovský, MAFRA

Smrtí nevinných, tragickými osudy i příběhy plnými krutosti a utrpení je opředena Rosenbachova vila v liberecké Bendlově ulici. Stojí nedaleko od univerzitního kampusu.

Během druhé světové války ve vile žila první manželka smutně proslulého Karla Herrmanna Franka, významného představitele předválečné SdP a později jednoho z nejdůležitějších představitelů nacistické okupační správy v Protektorátu Čechy a Morava.

Válečný zločinec Frank nesl mimo jiné odpovědnost za vypálení Lidic a 22. května 1946 byl na základě rozsudku pražského mimořádného lidového soudu oběšen na dvoře pankrácké věznice. Akt odplaty proběhl veřejně před zraky 5 tisíc lidí a patřil mezi nejsledovanější poválečné kauzy.

Rodina vilu opustila v září 1938

„O spojitosti Franka s Rosenbachovou vilou jsme zatím nevěděli,“ říká Kateřina Portmann z Katedry historie liberecké Technické univerzity. Rosenbachova vila vyrostla v letech 1931 až 1932.

Rodina si pohodlí ojedinělé moderní funkcionalistické stavby užívala pouze šest let. Liberec opustila kvůli narůstajícímu antisemitismu v září 1938 ještě před podepsáním Mnichovské dohody. Vilu zabral komisariát Velkoněmecké říše. Jedním z nájemců zabavené vily se stal právě K. H. Frank. Bydlel tam s ním i jeho přítel Fritz Köllner, další důležitý funkcionář Sudetoněmecké strany SdP.

V roce 1940 se Köllner oženil s první manželkou K. H. Franka. Zatímco Frank si vzal za ženu německou lékařku z Mostu Karolu Blaschke. Měli spolu tři děti.
Rodinná tragédie Rosenbachových se naplnila po okupaci okleštěného Československa nacistickou třetí říší. V roce 1942 nahnali nacisté celou rodinu do Terezína a odtud brzy putovali vlakem v transportu smrti do Estonska.

Nacisté členům rodiny změnili jména na židovská

Aby nacisté dokázali příslušnost Rosenbachů k Židům, změnili v dokumentech jejich česká jména Jaroslav, Blanka nebo Heřman na židovská. Například Blanku překřtili na Sáru.

Transport smrti s tisícovkou lidí zastavil v malé estonské vesnici Raasiku a komando zastřelilo na nedaleké písčité pláži Kalevi-Liiva zhruba 800 Židů.

„Mezi zavražděné patřil i Jaroslav Rosenbach, jeho žena Blanka a synové Karel a Heřman. Celkově přežilo válku z transportu do Estonska vypraveného z terezínského ghetta pouze čtyřicet sedm žen,“ prohlašuje Portmann.

„Jednou z nich byla tehdy patnáctiletá Anna Rosenbachová. Osvobození se dožila v jednom z nejhorších koncentračních táborů Bergen Belsen. Krátce po válce se vrátila do Liberce, brzy se ale odstěhovala do Izraele, kde žila až do sedmdesátých let minulého století.“

Z navzájem propletené nacistické čtveřice dopadla nejlépe první Frankova manželka, provdaná později za Köllnera. Ještě v dubnu 1945 sebrala svůj majetek a ze Sudet utekla do bavorského Straubingu.

Doktorku Blaschke odvezli Rusové po porážce nacistického Německa do gulagu, kde si odpykala desetiletý trest. V roce 1956 se vrátila do Spolkové republiky Německo, kde se setkala se svými dětmi.

Rosenbachovi patřili mezi intelektuální elitu města

Portmann pátrala po osudech Rosenbachových zhruba rok se studentem Ondřejem Sladkým.

„Šlo o detektivní práci. Vedle klasických postupů badatelské práce nám výrazně pomohly údaje získané díky internetu a dokumentární film Lukáše Přibyla Zapomenuté transporty,“ říká Portmann.

Rosenbachovi patřili mezi intelektuální elitu prvorepublikového Liberce. Jaroslav Rosenbach vedl úspěšnou advokátní kancelář.

Manželka Blanka byla tlumočnicí a ovládla několik jazyků. Rosenbachovi se neřadili mezi ortodoxní Židy, v rodině mluvili česky a hlásili se k české národnosti.

Svou patrovou vilu si nechali postavit podle projektu známého německého architekta Bertholda Schwarze. Portmann se domnívá, že v dnešní Bendlově ulici a okolí žily také další prominentní liberecké rodiny, označené rasovými Norimberskými zákony za židovské.

Před vilou by mohly být Stolpersteiny

Pohnutý byl také osud majitelů vily, kteří ji získali po Rosenbachových díky arizaci. Anna Köllnerová (dříve Franková - pozn. red.) se sice ve Straubingu sešla po válce se svým manželem Fritzem Köllnerem. Jako obyčejný voják padl do zajetí a vrátil se k rodině. V roce 1947 ale skončil coby hledaný válečný zločinec v Československu, kde si vyslechl rozsudek smrti. Trest mu pak soud změnil na doživotí a později na dvacet pět let vězení.

Jednalo se o ojedinělý případ milosrdenství. Určitou roli mohlo hrát i stanovisko bezpečnostního referenta okresního a místního národního výboru v Liberci. Konstatoval, že „lze jako jediný důvod pro případné udělení milosti uvésti, že jeho (Köllnerova) manželka jest bývalou ženou popraveného K. H. Franka, takže by vlastně pozbyla oba manžele popravou.

Köllner se později vystěhoval do Spolkové republiky Německo, patřil mezi výrazné představitele Sudetoněmeckého Landsmanschaftu a pravděpodobně pracoval pro československou StB.

Portmann usiluje o to, aby se nezapomnělo na tragický příběh rodiny Rosenbachovy. „Rádi bychom před jejich bývalou vilu umístili pět pamětních kamenů, takzvaných Stolpersteinů, které připomínají po celé Evropě židovské oběti nacismu,“ shrnuje Portmann.

„Se studenty a s Židovskou obcí Liberec pořádáme sbírku na jejich pořízení. Jeden vyjde asi na tři tisíce korun. Účet spravuje Židovská obec Liberec. Peněz se nám zatím moc nesešlo. Vybírají je také čtyři studenti Katedry historie Technické univerzity Jitka Pánková, Lucie Zvolenská, Ondřej Sladký a Jan Havelka. Jsem ráda, že je osud Rosenbachových inspiroval a nenechal lhostejnými.“

Rosenbachova vila

Vila symbolizuje v Liberci moderní meziválečnou architekturu. Objevují se na ní zřejmé funkcionalistické prvky. Navzdory poválečným úpravám zůstala její základní podoba zachována. Což se týká i vnitřku budovy a zahrady. Jak uvádí Národní památkový ústav, původní vzhled Rosenbachovy vily narušila výměna dřevěných oken za plastová a nahrazení kovového madla na vstupu do vily madlem dřevěným. Budovu tvoří dva kvádry, jeden z nich má valbovou střechu. V mezipatře nad kuchyní vymyslel architekt sluneční terasu. Do přízemí umístil obytnou halu s krbem. Odtud chodili Rosenbachovi do pánského pokoje a jídelny s úzkou terasou. Ve vile nechyběla šatna, toaleta a kuchyně se spíží. Z kuchyně do jídelny vcházela rodina vestavěnou kuchyňskou linkou. Ze šatny vedla chodba do pokoje rodičů, jejich synů, dcery a do společné koupelny. Poté, co Rosenbachovu vilu zabrali nacisté, pustili se do změn na základě návrhu Bruno Pietsche. Úpravy se týkaly suterénu. U vily vyrostl zahradní domek s garáží a ve sklepě přibyla koupelna.



Nejčtenější

Na Českolipsku se střetl kamion s osobním autem, tři mladí lidé zemřeli

Při nehodě u Doks zemřeli ve škodovce tři mladí lidé, další dva jsou vážně...

U Doks na Českolipsku se ráno střetl kamion s osobním vozem. Řidič auta a jeho spolujezdkyně na místě zemřeli, další...

Krásná doba, když byl Havel zavřený, napsali komunisté na Facebook

Příspěvek, který stránka KSČM Liberecký kraj sdílela na Facebooku 2. srpna.

Text oslavující 80. léta, kdy pivo stálo dvě koruny padesát, byly zavřené hranice a ve vězení pobýval budoucí prezident...



Na vrcholku Ještědu hořel les, hasiči nasadili vrtulník a letadlo

Požár lesa na Ještědu pomáhají hasit i letadla (13.8. 2018).

Stovka hasičů likvidovala šest hodin požár na vrcholku Ještědu. Vzplanul zde lesní porost. Kvůli svažitému terénu...

Přepeřská fotbalová jízda: za pět let z „pralesa“ až do divize

Na slavnostním otevření fotbalového stadionu v Přepeřích se představili v...

Pět postupů v řadě. Tak skvostnou vizitkou se pyšní fotbalisté FK Přepeře. Klub z obce u Turnova s necelou tisícovkou...

Nezmarův recept na posily: Nebrat ty nejlepší, ale nejvhodnější

Jan Nezmar

Když v posledním půlroce kariéry nakukoval do manažerské práce, ocitl se u zrodu pozoruhodné kooperace - v létě 2012...

Další z rubriky

Nezastavitelní míří do Adršpašských skal. Pomozte pohybem handicapovaným

Birell bránou projíždí na kole šestinásobný paralympijský vítěz Jiří Ježek.

Nepřízeň osudu, ale zároveň obrovská vůle a touha pokračovat v aktivním životě, sportovat, být i nadále přínosem svému...

Tůně, rybníčky, napajedla. Frýdlantsko se pustí do boje se suchem

Polský hnědouhelný důl Turów.

Na Frýdlantsku vyhlásili válku suchu. Mají tady vzniknout tůně, mokřady či rybníky, jejichž úkolem bude zadržet vodu v...

Stavba cyklostezky u Jizery narazila na skalnaté údolí a zátopovou oblast

Jezdci na bicyklech na cyklotrase Greenway Jizera.

Měl to být ráj cyklistů, místo toho stavba cyklostezka Greenway Jizera stojí. Naráží na to, že se zatím neví, kudy...

Vzpomínáme: Kdo nechal sestru jíst mouchy a kdo chutnal žížaly?
Vzpomínáme: Kdo nechal sestru jíst mouchy a kdo chutnal žížaly?

Když jsem u nás v kanceláři řekla, že chystám článek o příhodách z dětství, spustila se lavina vzpomínání. Redakce se smíchem rázem otřásala v základech. Jedna si ostříhala řasy, druhá si touhu po papouškovi splnila v bažantnici, třetí nutila mladší sestru jíst mrtvé mouchy… a to není zdaleka všechno!

Najdete na iDNES.cz