S městem s Ještědem na obzoru se rozloučila v březnu 1945 s celou rodinou. Její děti ji do staré vlasti vzaly druhý víkend v září, o více než sedmdesát let později.
„Tatínek těsně před koncem války rozhodl, že Liberec opustíme,“ vzpomíná Margarete Erbenová. „Majitel firmy na zpracovávání kůže Arnošt Krause, jeden z mála Čechů v Liberci, nás přesvědčoval, ať zůstaneme, že se nemusíme bát, když jsme nikomu neublížili. Ale nakonec jsme do Bavorska odjeli.“
Margaretina rodina se vyhnula divokému i plánovanému odsunu Němců, o němž rozhodlo poválečné Československo. Nemusela se obávat řádění Revolučních gard, jimž v Liberci a okolí veleli neblaze proslulí Pavel Hložek a Rudolf Rokos. Oběťmi českých zločinců se v roce 1945 stávali dokonce němečtí antifašisté.
„Jsem ráda, že se vztahy mezi Němci a Čechy zklidnily a jsou normální,“ podotýká stoletá paní. Narozeniny slaví shodou okolností osmého května, na Den vítězství, kdy nacistické Německo uznalo svou porážku v druhé světové válce.
Manžel pomáhal zakládat Neu Gablonz
Margaretě letos popřála k jubileu sama německá spolková kancléřka, poněvadž její manžel pomáhal u Kaufbeurenu zakládat město Neu Gablonz (Nový Jablonec), kam se uchýlili vyhnaní sudetští Němci.
Osud Margaretina muže jako by symbolizoval éru tragického a zamotaného soužití Čechů a Němců. Před Mnichovem 1938, při mobilizaci československé armády proti Hitlerově snaze o odtržení Sudet, mluvil k německým krajanům v Liberci jako německý podporučík československé armády.
Za války bojoval v německé armádě na východní frontě a podařilo se mu přežít. Margarete s ním měla tři děti, do Liberce nyní přicestovala se svou širokou rodinou.
Společnost jim v neděli dělali tlumočnice z ruprechtického česko-německého centra Monika Spálenská a městský zastupitel Jiří Šolc, pocházející ze smíšené českoněmecké rodiny. Stoletou paní doprovázela rovněž její pečovatelka, Slovenka z Nových Zámků Eleonora Vevurková.
„Paní Margarete je ve svém věku neuvěřitelná,“ tvrdí Vevurková. Přitakává jí Margaretin český příbuzný - Jan Hronek z Lomnice nad Popelkou. Margaretina babička pocházela z Hrubé Skály. Podle Hronka patří do jejího rodu jeden z nejváženějších českých podnikatelů, majitel Jablotronu Dalibor Dědek.
„Paní Margarete je velkou fanynkou fotbalistů Bayernu Mnichov, ale sleduje i české sportovce,“ prozrazuje Hronek. „Při letošním mistrovství světa v biatlonu nám telefonem okamžitě gratulovala k první české medaili.“
„V libereckém divadle jsem nechyběla na žádné premiéře“
Margaretina láska ke sportu se zrodila v Liberci. Cvičila v Turnhalle, tedy v dnešní sokolovně Lokomotivy na Jablonecké ulici.
„Tělocvična pro mě znamenala druhý domov. Hodně jsem jezdila na kole, dostala jsem se na něm až do Hamburku,“ upozorňuje. Ve své výpravné vzpomínkové knize píše o svých cyklistických výletech do Jizerských hor. Když vypráví o dětství a mládí, zmiňuje se rovněž o skákání do jezírka, rozkládajícího se u liberecké zoologické zahrady.
Její maminka pracovala na mandlu, sama Margarete dělala coby dospělá ve vedení spolku, kde se sdružovali němečtí podnikatelé, specializovaní na rodinné stříbro německého Liberce - textil.
„Hodně si pamatuji na liberecké divadlo,“ svěřuje se Margarete. „Nechyběla jsem na žádné premiéře, i když jsem někdy sehnala jen místo na bidýlku.“
Šolce mrzí, že během několikadenního pobytu nemůže ukázat paní Margaretě právě současné Divadlo F. X. Šaldy. Není totiž bezbariérové a stoletá paní už nedokáže sama chodit.
„Ale paní Margarete mluvila také o libereckých lázních, kde se koupávala,“ konstatuje Šolc. „Teď jsou přestavěné na galerii a dostane se tam i na vozíku, stejně jako na libereckou radnici.“
Margarete Erbenová začala se svými dětmi jezdit do Liberce pravidelně před necelými patnácti lety. Nejdříve pouze hledaly hroby svých předků, teď se pokaždé potkávají s českými příbuznými.
„Liberec jsem milovala,“ říká Margarete. „Historické centrum je hodně podobné jako před válkou, ale třeba Liebiegova textilka (zbouraná Textilana) a mnoho dalších budov už nestojí. Náš starý svět se tolik změnil, člověk to musí umět přijmout. Alespoň se mi z něj bude lépe odcházet.“
