Lékaři v Liberci mají i špičkový výcvikový trenažér, na němž se mladí...

Lékaři v Liberci mají i špičkový výcvikový trenažér, na němž se mladí chirurgové učí laparoskopickým zákrokům. | foto: Ota Bartovský, MAFRA

Konec trápení se žlučníkem. V nemocnici mají chirurgickou věž zázraků

  • 2
Lékaři v liberecké nemocnici získali nový 3D laparoskop. Operace žlučníku, slepého střeva nebo kýly budou pro zdejší pacienty mnohem bezpečnější a šetrnější než při operacích klasickým laparoskopem, který nabízí jen dvojrozměrné zobrazení.

Pro člověka, jemuž se před třiceti lety dobývali chirurgové ke slepému střevu nebo žlučníku skalpelem, to je neskutečný svět zázraků.

Mikrokamera, zavedená do břišní nebo hrudní dutiny, přenáší na obrazovku věže záběry v trojrozměrném prostoru.

Ovládá ji jeden lékař a v útrobách operovaného se s ní dokáže podívat i na místa, jež byla dříve skrytá. Druhý chirurg pak s pomocí špičkové techniky ovládá tenké laparoskopické tyčinky zasunuté do pacienta a řeže všechno, co musí z organismu pryč.

„Při laparoskopických operacích jsme dosud používali přístroj, na němž jsme viděli pouze dvojrozměrný obraz,“ řekl přednosta libereckého chirurgického centra Peter Hromádka. „Nová věž s trojrozměrným přenosem obrazu nám umožňuje vidět také do hloubky, což usnadňuje orientaci, a operace jsou bezpečnější a šetrnější.“

Nová laparoskopická věž Olympus vyjde na 1,7 milionu korun a obdobných zařízení se v Česku nachází ani ne dvacet. Nejblíže od Liberce slouží chirurgům v Praze a Hradci Králové.

První operaci na supermoderní věži provedl v Liberci Hromádka a jeho kolega Michal Valenta ovládal mikrokameru.

Pro premiéru si vybrali zdánlivě lehčí zákrok - vyjmutí žlučníku. V průběhu operace se však ukázalo, že je hodně zanícený, což lékařům při laparoskopických operacích komplikuje práci.

Kamera umí v těle vidět za roh

„Trojrozměrný obraz se nám hodně hodil, stejně jako flexibilní kamera, schopná proniknout i za roh,“ upozornil Hromádka.

S novou věží dělají v liberecké nemocnici dvě až tři operace denně. Mají ji necelé tři týdny.

„Operace na 3D laparoskopické věži vyžadují velmi jemnou a opatrnou práci chirurga, který asistuje v roli kameramana,“ vysvětlil Valenta. „Při rychlých pohybech kamery nebo při třesu by mohly operatéra postihnout bolesti hlavy nebo dokonce nevolnost.“

Chirurgické centrum vlastní rovněž špičkový výcvikový trenažér Simbionix, na němž se mladí chirurgové učí laparoskopickým zákrokům.

„Lze ho přirovnat k trenažéru pro piloty,“ upřesnil Hromádka. „Chirurgové na něm provádějí ve virtuálním prostředí lidského těla zcela skutečnou operaci. Trenažér je krutý a nekompromisní ras. Nepustí vás při operaci dál, když nepracujete dobře.“

Při tréninku na trenažéru se lékaři dívají na obrazovku a v obou rukou drží jakési pacičky se dvěma koncovkami. Jimi ovládají operační nástroje. Chirurgové v nadsázce podotýkají, že při výcviku vypadají jak filmový hrdina Střihoruký Edward.

V liberecké nemocnici jsou dva školitelé, kteří vedou na trenažéru Simbionix certifikované kurzy. Vzdělávají nejen své kolegy z tuzemska, ale také ze zahraničí. „Přijedou k nám například lékaři z nemocnice v Banské Bystrici,“ prozradil Hromádka.

Laparoskopické operace s nejmodernějšími přístroji vedou k věcem, o nichž se v minulosti nesnilo ani lékařům a ani pacientům.

„Za pár dní jdu v Liberci na operaci kýly a řekli mi tam, že pár hodin po ní budu moci odjet vlastním autem,“ svěřil se starší muž ze severních Čech.

Z osobních důvodů si nepřál zveřejnit své jméno. „Nejdřív jsem tomu ani nevěřil, protože si pamatuji, že za mých mladých let leželi lidé po operaci kýly v nemocnici týden.“