Vítěz olympijských her v Londýně z roku 2012 do školy zavítal, aby zde nejen se žáky besedoval, ale na chvíli též vedl jejich hodinu tělocviku.
Pod vaším vedením děti v Jablonci absolvovaly rozcvičku a pak jakousi formu opičí dráhy. Jak jste se cítil v roli tělocvikáře? Bral jste to třeba trochu i jako přípravu na vaši další životní kariéru?
Mám z těchto akcí vždy stejné pocity, jako mají ty zúčastněné děti. Myslím, že se jim to dneska velmi líbilo, bavilo je to a měly z toho radost a stejné pocity vládnou i u mě. Co se týče trénování, tak to je pro mě výzva, na kterou jsem zvědavý a uvidím, zda na to stačím, či ne, zda v této výzvě obstojím.
Předpokládám, že váš vztah k tělocviku byl v dětství kladný. Jak na hodiny tělesné výchovy vzpomínáte?
Sportoval jsem odmalička. Byl jsem na sportovní základní škole, na sportovním gymnáziu a poté vystudoval fakultu tělesné výchovy na vysoké škole. Pro mě byl tělocvik nejoblíbenějším předmětem. Proto mě mrzí, že je dnes hodně opomíjený. Že na všech třech stupních škol, které jsem studoval, i přesto, že jsou sportovní, pořád dominuje učení, teorie, to sezení na zadku, a to je podle mě blbě. Tělocvik je všude opomíjený, upozaděný, je to spíše takový ten povinný předmět na okraji, který se musí udělat, aby se něco splnilo, všichni dostanou jedničku a tím je to vyřízené. To je špatně. Škola by neměla bránit dětem v pohybu, který v tomto věku nejvíce potřebují. Přece nemohou někde neustále jen sedět jako ve vězení.
Jaký by měl být podle vás ideál? Více hodin tělocviku do škol?
Nikomu rozhodně nechci nařizovat, aby bylo více hodin tělocviku. Jsou přece děti, které ho mají rády a pak ty, které ho nemusí a vynikají třeba v kreslení nebo matematice. Ale mělo by se vytvořit více příležitostí pro děti, kteří se hýbat chtějí. Dnes je třeba mezi dětmi a mládeží populární takový ten pouliční parkúr, jak se skáče přes různé betonové zídky, zábradlí ve městě. Kdyby na školách byla gymnastická tělocvična, ty děti by si tam ten parkúr mohly trénovat, skákat do žíněnek. Jsem přesvědčen, že by v tělocvičně o přestávkách byla takřka celá škola. No a ten, kdo se nebude chtít zúčastnit, může přece zůstat ve třídě a počítat si třeba příklady. Každý ať si dělá, co chce.
