Původně jste vedla dobrovolníky i při mistrovství světa v klasickém lyžování, ale z funkce jste odstoupila. Proč?
Nesouhlasila jsem s vedením mistrovství, nelíbilo se mi, co se tam dělo. Nastoupila jsem v létě až po odvolání Romana Kumpošta. Nabídli mi práci v týmu Kateřiny Neumannové, v sekci dobrovolníků, kterou jsem ráda přijala. Nicméně po roce spolupráce v organizačním výboru pod vedením Neumannové, či vlastně pana Jindry jsem raději odešla. Peníze tekly jinam, než bylo potřeba.
Jak porovnáváte organizaci mistrovství světa s právě probíhajícím mezinárodním festivalem mládeže?
Použiju ohranou větu: Je to jako nebe a dudy. Spolupráce s Romanem Kumpoštem a Kateřinou Nyčovou je na úrovni, lidé v organizačním výboru jsou skvělí a navzájem si vypomáhají. Úspěch každé akce závisí na týmu – a ten máme perfektní.
Kolik máte pod sebou dobrovolníků a kde jsou rozmístěni?
Přesně pět set, zájemců bylo mnohem více, museli jsme je odmítat. 150 jich působí v olympijské vesnici na harcovských kolejích, 250 ve všech areálech, na Ještědu, ve Vesci, v Břízkách i Rejdicích. Zbytek jsou pendleři, pracují například v tiskovině Cool News, kde dělají reportáže či sbírají rozhovory.
Jakého jsou věku?
Od 16 do 80 let, nejstarší je Vladimír Vele, bývalý náčelník Horské služby na Ještědu.
Odkud jsou?
Okolo tří stovek jsou z blízkého okolí, ale máme dobrovolníky i z Moravy.
Kolik je mezi nimi cizinců?
Šest, tři ale trvale žijí v Česku. Další tři, Španěla, Itala a Skandinávce, jsme přijali pro jejich značné zkušenosti z předchozích olympiád.
Převažují studenti?
Nábor jsme dělali na Technické univerzitě i na libereckých středních školách. Nedá se ale říci, že jich je většina. Mezi dobrovolníky je i hodně lidí pohybujících se okolo sportu, ať už normálně pracujících, či krátce v důchodu.
Nastaly nějaké potíže v dosavadním průběhu dorostenecké olympiády?
Všechno funguje, problémy nemáme. Smekám před dobrovolníky, vydávají se maximálně ze svých sil, většina z nich jsou skvělí. Těm, kteří musí stát na jednom místě, distribuujeme teplý čaj.
