V rodném Mukařově připomíná od soboty Čestmíra Šikolu pamětní deska.

V rodném Mukařově připomíná od soboty Čestmíra Šikolu pamětní deska. | foto: archivMAFRA

Němcům pod nosem odeslal stovky depeší. Nyní má Šikola desku v Mukařově

  • 1
Pamětní deska na někdejší školní budově připomíná od soboty v obci Mukařov u Malé Skály válečného hrdinu a slavného rodáka Čestmíra Šikolu. Hlavně díky němu byl výsadek zvaný Clay úspěšný. Na území obsazeném nacisty totiž radista dokázal odeslat a přijmout stovky depeší.

Po památníku v centru Malé Skály je Mukařov už druhé místo, které připomíná, že osud člena paradesantní skupiny Clay–Eva je spjatý se zdejší krajinou.

Jeden z nejlepších radistů druhé světové války seskočil na nacisty okupované území v noci na 13. dubna 1944, kdy nad Hostišovou mezi Zlínem a Holešovem proletěl letoun Handley Page Halifax, který vysadil tři parašutisty - Antonína Bartoše, Čestmíra Šikolu a Jiřího Štokmana.

Na svoji úlohu v týlu nepřítele se v Anglii připravovali dva roky.

Skupina Clay dokázala postupně do příprav k ozbrojenému povstání zapojit téměř celou východní a jihovýchodní Moravu. Během září 1944 připravili jedenáct ploch pro přijetí výsadků zbraní. Ozbrojené povstání se sice nakonec neuskutečnilo, ale i tak celkové výsledky skupiny mluví za ni.

Vytvořila velkou a pevnou síť, kterou díky opatrnosti členů nedokázaly nacistické represivní orgány nikdy úplně zničit, i když se o to snažily za pomoci kolaborantů.

Šikolovi se tehdy podařil neuvěřitelný kousek. Na území nepřítele přijal na 250 a v naprosto nepřátelském prostředí odeslal více než 800 depeší. Především díky Mukařovskému rodákovi považovala anglická SOE (Special Operations Executive - Oddělení pro zvláštní operace), která připravovala všechny tehdejší výsadky, skupinu Clay za jednu z nejúspěšnějších skupin v poli.

Šikola a válka

Čestmír Šikola se narodil 28. listopadu 1919 v Mukařově u Malé Skály. Po maturitě na reálném gymnáziu studoval od roku 1937 chemii na vysoké škole. 17. listopadu 1939, po studentských nepokojích, byl nacisty odvlečen z koleje do ruzyňských kasáren. Utekl, chvíli se skrýval na Malé Skále a 4. ledna 1940 odjel do Slavičína na moravsko-slovenskou hranici. Přes ni se dostal na falešnou propustku a 6. ledna překročil hranici do Maďarska, poté se vydal do Bejrútu a dále lodí do Marseille. Ve Francii v Adge byl přidělen ke spojovací četě velitelské roty 2. pěšího pluku. Po ukončení bojů se nechal převézt lodí do Anglie. Zařadili jej ke spojovací četě II. pěšího praporu. Počátkem roku 1942 se přihlásil k nasazení doma. Dva roky se v Anglii připravoval na úlohu radisty. Datum předpokládaného seskoku bylo stanoveno na 9. dubna, ale letadlo s výsadkem se pro špatné počasí muselo nad Alpami otočit. K výsadku nakonec došlo 13. dubna 1944, půl hodiny po půlnoci.

Po válce se z hrdinů stali „štváči“. Pro komunistický režim bojovali na nesprávné straně, byť za stejnou vlast. Další dva členové skupiny Clay, velitel Antonín Bartoš a šifrant Jiří Štokman, záhy emigrovali.

Jediný Šikola zůstal. Byl čerstvě ženatý a očekával narození syna. Tehdejší páté oddělení Hlavního štábu se však na něj zaměřilo. V rámci čistek byli totiž pronásledováni příslušníci odboje bojující především na západní frontě.

Šikola byl ve vykonstruovaném procesu odsouzen a odseděl si 23 měsíců. Po návratu na Maloskalsko však neměl šanci na slušnější pracovní uplatnění. Chvíli pracoval jako dělník při opravě líšeňského tunelu, potom ale i s rodinou odešel na Rokycansko, kde pracoval jako laborant.

Teprve tam, na počátku šedesátých let, mu tehdejší komunistický ředitel umožnil (i přes stálý dozor státní bezpečnosti) dostudovat vysokou školu. Možná proto na komunisty nikdy zcela nezanevřel. „Otec nikdy nerozlišoval lidi na levičáky, nebo pravičáky. Podle něj byl člověk buď dobrý, nebo špatný,“ vzpomíná jeho syn Čestmír Šikola mladší.

Když vyprávěl o výsadku, škola šla stranou

Trvalého zájmu státní bezpečnosti se však válečný veterán už nikdy nezbavil. Už jako inženýr chemie se Šikola vrátil ve druhé polovině šedesátých let zpět na rodnou Malou Skálu a pracoval ve Výzkumném ústavu skla a Bižuterie v Jablonci nad Nisou.

Když po listopadu 1989 polevily ledy, začal po školách tehdy už plukovník ve výslužbě vyprávět příběh trojice statečných, která se po výcviku v Anglii nechala vysadit na Moravě. Pamatuje si na to i Martin Bouček z Malé Skály, který do Šikolova domu pod Suchými Skalami chodil na doučování.

„Stačilo se ho zeptat, jak to tehdy bylo, a škola šla stranou. Dodnes si pamatuji každý jeho krok, který před sedmdesáti lety během půlročního výsadku udělal,“ vzpomíná Bouček.

Válečný hrdina Čestmír Šikola byl po listopadu 1989 také plně rehabilitován s udělením titulu plukovník ve výslužbě.

Čestné občanství obce Malá Skála mu udělili v únoru 1992. Stal se i čestným občanem Jablonce nad Nisou, Bystřice pod Hostýnem, Adge (Francie) a Hostišové, kde skupina Clay s vysílačkou Eva v roce 1944 seskočila. V roce 1997 byl vyznamenán Medailí Za hrdinství.

Zemřel 29. února 2008 ve věku 88 let.

Od letošního 14. dubna zdobí střed Malé Skály pískovcový blok s jeho podobiznou jako připomínka hrdinství skupiny Clay.

Od soboty je umístěna i pamětní deska na objektu bývalé školy v Mukařově u Malé Skály, kde jeho otec, řídící učitel, vyučoval v jednotřídce. Ta připomíná i místo, kde se válečný radista 28. listopadu 1919 narodil.