Byla u kostela, kde umírali Gabčík a Kubiš. Zažila i Pražské povstání

  7:55aktualizováno  7:55
Patnáctileté studentce Miroslavě Matoušové zněly v uších 18. června 1942 úplně jiné zvuky než skřípání křídy po tabuli. Odborná škola pro ženská povolání, kam Miroslava chodila, stála v Resslově ulici v Praze. Nacházela se jen pár desítek metrů od kostela sv. Cyrila a Metoděje, kde se ukrývali parašutisté, kteří provedli atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha.

Pamětnice Miroslava Chmelíková chodila do školy kousek od kostela, kde se v červnu 1942 ukrývali parašutisté, kteří spáchali atentát na Reinharda Heydricha. Tehdy jí bylo patnáct let. | foto: archiv M. Chmelíkové, Miloslav Lubas,  MF DNES

„Slyšely jsme střelbu ze samopalů a výbuchy granátů,“ vzpomíná po 76 letech Miroslava, jež po svatbě získala příjmení Chmelíková. Nyní žije v Domě s pečovatelskou službou v Lomnici nad Popelkou. „Jely jsme tehdy do školy jako vždycky s kamarádkou. Vystoupily jsme ale už Na Moráni, do Resslovy ulice jsme se nedostaly. Všude byly zátarasy a vojenské hlídky. Vzduchem vířil prach, zdvíhal se při přestřelce mezi parašutisty a Němci.“

Pravoslavný chrám v Resslově ulici obklíčilo 18. června 1942 po čtvrté hodině ráno 800 příslušníků útočných oddílů SS a gestapa – svou krutostí neblaze proslavené nacistické tajné policie.

V kostele sv. Cyrila a Metoděje zahynuli po dlouhotrvajících přestřelkách s nacisty parašutisté Jozef Gabčík, Jan Kubiš, Josef Valčík, Adolf Opálka, Josef Bublík, Jan Hrubý a Jaroslav Švarc.

„Němci Resslovu ulici neprodyšně uzavřeli a nějací civilisté nám oznámili, že se do školy určitě nedostaneme,“ říká Miroslava Chmelíková, dnes jednadevadesátiletá stále svěží dáma.

„Další lidé nám říkali - Děvčata, nechoďte tam, jinak přijdete o život. My jsme ale nebyly moc zvědavé a nechtěly jsme za každou cenu zažít senzaci. Co se kousek od naší školy dělo, jsme se dozvěděly z rádia. Druhý den jsme už do školy i s kamarádkou mohly. V Resslově ulici jsme viděly ještě čerstvé stopy po hrdinném boji parašutistů s německou přesilou.“

Otec pamětnice se zapojil do odbojové skupiny

Miroslava Chmelíková si pamatuje dopodrobna také další válečné události z chmurného období druhé světové války. Její otec Josef Matouš pracoval v elektrických podnicích, které zajišťovaly v Praze tramvajovou dopravu.

„Zapojil se tam do odbojové skupiny. Řídil také záškodnické akce jako vyhazování železničních kolejí do vzduchu. Tatínka jednou zatklo gestapo a vyslýchalo ho v Petschkově paláci,“ podotýká Chmelíková. „Nic ale neprozradil. Němci proti němu neměli žádné důkazy a nakonec ho pustili domů.“

Josefu Matoušovi pomáhala také dcera Miroslava. Roznášela potraviny rodinám odbojářů uvězněných v koncentračních táborech nebo v káznicích. Kdyby se o tom dozvěděli Němci, potrestali by otce i dceru.

„Odbojáři měli spojení na mlékárnu v Michli. Jeden zaměstnanec z ní tajně bral sýr a já ho pak roznášela do rodin vězněných mužů,“ prozrazuje Chmelíková. „Chodila jsem po Praze se šaty přes ruku, abych nebyla nápadná a vyvolávala dojem, že jdu na zkoušku ke švadleně. Jména rodin, jimž jsem potraviny nosila, jsem vůbec neznala. Balíček jsem jim vždycky položila před dveře a rychle jsem zmizela.“

Josef Matouš předával zprávy jiným odbojovým skupinám po Čechách. Aby nevyvolával podezření nacistů, bral s sebou dceru Miroslavu. Společně budili dojem jakoby jezdili na výlety. „Poznala jsem tak hodně pěkných míst, třeba hrad Potštejn,“ dodává Miroslava Chmelíková. K 55. výročí ukončení druhé světové války od německé okupace obdržela Pamětní medaili za účast v boji za národní osvobození.

Zažila i Pražské povstání v květnu 1945

V paměti si Miroslava Chmelíková stále uchovává rovněž květnové Pražské povstání proti nacistům v roce 1945.

„Moje tetička Antonie Brabcová dělala telefonistku v Českém rozhlase, o který se během povstání bojovalo,“ prohlašuje Chmelíková. „Nacisté ji chtěli využít k útoku na české povstalce. Tetička jim ale dala z okna signál, že něco není v pořádku a Němci neuspěli. Tetičku ale srazili z okna do místnosti a zranili ji. Dům, kde v Praze bydlela, nacisté během povstání zničili. Tetička nakonec získala byt po sekretářce K. H. Franka, nejmocnějšího nacisty v Protektorátu Čechy a Morava.“

Matoušovi žili v Praze – Krči, kde během povstání nacisté masakrovali civilní obyvatelstvo, nevyjímaje děti, ženy a staré lidi. „Sedmého května dopoledne vysílal rozhlas varování, že Němci vyhnali na Pankráci lidi z domů a ženou je před svými tanky proti našim barikádám,“ připomíná nacistická zvěrstva Miroslava Chmelíková. „Oknem na chodbě k nám prolétla střela a jen těsně minula tatínka. Střepina se zasekla do dveří maminčiny skříně.“

Po osvobození Prahy šli Chmelíkovi na návštěvu za rodinou Wollnerovou. Za války ji podporovali, poněvadž pana Wollnera nacisté za odboj uvěznili v Drážďanech. „Dům, kde Wollnerovi bydleli, vypadal hrůzostrašně. Očazené zdi, seškvařený lak na zárubních dveří, saze se mísily se sutí,“ vybavuje si Chmelíková.

„Nacistické svině házely do komínů granáty a zapalovaly benzinem politý nábytek uschovaný lidmi ve sklepích domů. Ale pro Wollnerovy bylo hlavní, že se jim vrátil táta z Drážďan. Potkali jsme ho, jak klopýtá domů s rancem na zádech. Vyhublý, znavený, ale šťastný, že jeho rodina válku přežila.“

Miroslava Chmelíková nezapomene nikdy ještě na jednu věc. „Můj dědeček jel ve svých sedmdesáti dvou letech na kole šedesát kilometrů z Brodců do Prahy, aby se přesvědčil, jestli žijeme,“ poznamenává Miroslava. „Pak se náš statečný dědeček s dobrou zprávou vrátil ke své rodině domů.“

Nejčtenější

Badatelé objevili štolu, která zřejmě vede k nacistickému testovacímu bunkru

Podzemní kryt a bunkr (Rychnov u Jablonce)

Badatelé, kteří pátrají v Rychnově u Jablonce nad Nisou po podzemním nacistickém testovacím bunkru zbrojní továrny...

Ledař si postěžoval na nízkou mzdu svou i kolegů, ve firmě hned skončil

Osm ledařů se obrátilo se žádostí na zvýšení platů na vedení Sportparku v...

Rolbař libereckého Sportparku, který si za sebe a své kolegy v MF DNES posteskl na podprůměrné platy, u firmy druhý den...

Mozky elektromobilů bude skládat linka z Českolipska, rychleji než lidé

Mechanik firmy Krofian Tomáš Zeman u stroje na výrobu diodových ovladačů...

V dobranovské firmě Krofian vyvinuli 47 metrů dlouhou montážní linku, která bude poloautomaticky skládat proudové...

Umřel tu Cimrman, tornádo zničilo vlak. Blíževedly mají nejkrásnější nádraží

Železniční stanice Blíževedly na Českolipsku (7. listopadu 2018)

Myslíte, že ve 120 letech můžete uspět v soutěži krásy? Nádražíčku v Blíževedlech na Českolipsku se to podařilo....

Výroba v autoprůmyslu se zmenšila, firmy v Libereckém kraji propouštějí

Klimatizační jednotky vyrobené v Densu jsou používány ve vozech značek VW, BMW,...

Několik firem, které vyrábějí komponenty do aut v Libereckém kraji, snížilo výrobu, zastavilo nábor nových pracovníků...

Další z rubriky

Chodci nejsou za tmy vidět, jejich střetů s auty neustále přibývá

Výroba reflexních prvků v chráněné dílně v Hradci Králové

Červená nebo modrá jsou na nic. Ani oranžová není to pravé. Nejlepší je svítivá žlutozelená. Policisté a dopravní...

Přemnožená zvěř decimuje stromky v kraji, bez plotů by nepřežily

Jan Duda ukazuje stromek s deformovaným vzrůstem. Zvěř opakovaně okusuje...

Přemnožená zvěř decimuje mladé stromky a narušuje stabilitu a ekosystém lesů. Někde by sazenice a semenáčky bez pomoci...

Za dvě výjimečně brutální vraždy dostal bezdomovec 28 let vězení

Obžalovaný František Havel (vpravo) přichází ke krajskému soudu v Liberci,...

Za dvě vraždy lidí bez domova v České Lípě dnes potrestal soud v Liberci třiadvacetiletého bezdomovce úhrnným...

Najdete na iDNES.cz