Václava Halamu uznávala jako vynikajícího fotbalového manažera a diplomata celá Evropa. Nikdy ale nezapomněl na svůj Jablonec, Kokonín nebo Rychnov.
„S Vaškem jsme to táhli od žáků, potkávali jsme se, když jsme hráli za Rychnov a za Kokonín,“ svěřil se Zemler na posledním rozloučení s Václavem Halamou, které se konalo na začátku července v sokolovně v jeho milovaném Kokoníně.
Na dorost chodilo pět tisíc diváků
„S dorostenci Jiskry jsme s Vaškem postoupili v druhé půlce padesátých let z krajského přeboru do ligy,“ dodal Zemler, bývalý gólman druholigového Jablonce, Českých Budějovic, Liberce nebo Velkých Hamrů. „Na naše dorostenecké předzápasy chodilo v Jablonci pět tisíc diváků.“
V roce 1962 postoupil Jablonec ještě pod názvem Jiskra do druhé celostátní ligy. Zemler s Václavem Halamou pak vedle sebe psali jeho úspěšnou historii. Zemler schraňuje dodnes tři alba s drahocennými fotkami i novinovými výstřižky, popisujícími nejen jeho obdivuhodnou kariéru, ale i fotbalovou dráhu jeho kamaráda Václava Halamy.
„Vašek byl na hřišti obrovský bojovník a nikdy se nevzdával,“ podotýká Zemler. „To samé chtěl po hráčích, když je později trénoval.“
Václav Halama vedl takové borce jako rakouského ostrostřelce Toniho Polstera nebo německého mistra světa Rudiho Völlera.
Těžké časy pro Jablonec? Přišla pomoc ze západní Evropy
Václav Halama skonal po dlouhé těžké nemoci začátkem června v Kolíně nad Rýnem ve věku nedožitých 77 let. Málokdo ho znal tak dobře jako Jaroslav Hrabák, jednasedmdesátiletý novinář a bývalý sekretář jabloneckého Liazu.
„Pamatuji si dobu po roce 1980, kdy jablonecký fotbal zažíval těžké časy. Prostě tenkrát nebyly ani kopačky!“ vzpomíná Hrabák.
„Stačilo se o tom Vaškovi zmínit, když přijel ze západní Evropy do Jablonce na jednu z častých návštěv. Vašek zařídil fotbalovému svazu materiální dotaci. Jako místo, kam půjde, určil Jablonec.“ „Když Vašek skončil s trénováním, stal se manažerem,“ upozorňuje Hrabák.
„Po Evropě sjednával přestupy fotbalových veličin a domlouval českým týmům zahraniční soustředění. S naším fotbalem úzce spolupracoval a z jeho práce těžila v devadesátých letech Sigma Olomouc, ve své slavné éře Pavla Hapala a Radka Látala.“
Členství v Klubu legend
Halamovy kontakty prospívaly rovněž městu, kde fotbalově vyrostl a dozrál. Ne nadarmo jeho jméno zdobí Klub legend FK Jablonec.
„Vašek byl na hřišti dříčem a nikdy soupeře nešetřil. Pokud se týká jeho neutuchající bojovnosti a nasazení, našel v Jablonci skvělé parťáky v Jirkovi Vávrovi nebo v Jardovi Dočkalovi,“ konstatoval Hrabák.
Jeho vlastnosti vynesly Václavu Halamovi kapitánskou pásku. V roce 1969 unikl Liazu postup do první československé ligy jenom o fous. Poštěstilo se mu tam proniknout alespoň jako trenérovi. V roce 1974, kdy Liaz vstoupil do elitní československé fotbalové šestnáctky, dělal asistenta trenérovi Tadeáši Krausovi.
Předtím několik sezon táhl jako hrající trenér béčko Liazu. Ke svým svěřencům byl stejně tvrdý jako k sobě, chtěl, aby na hřišti nechali všechno.
Václav Halama odešel v 70. letech minulého století ze socialistického Československa do západní Evropy. Kromě trénování, manažerské práce a fotbalové diplomacie zprostředkovával v Německu televizní přenosy. Vystupoval hlavně na stanici SAT 1.
„Především v Německu měl úžasné kontakty,“ připomněl ve smuteční řeči na rozloučení s Václavem Halamou svého známého bývalý televizní komentátor Jiří Vopršal. „Díky Václavovi jsem mohl udělat na mnichovském Bayernu rozhovory s Franzem Beckenbauarem nebo Lotharem Matthäusem.“
„Při hovoru z něj vždy vyzařoval klid, zkušenost a přehled“
Podle Hrabáka si Václav Halama plně zaslouží ještě druhé jméno - Pan Fotbal. „Při hovoru z něj vždy vyzařoval klid, zkušenost a přehled,“ uvedl Hrabák. „Patřil mezi muže činu. Byl tady a už přemýšlel, kde má být za chvilku. V životě stejně jako na hřišti se neuměl jen tak poflakovat.“
Poslední rozloučení s Václavem Halamou hostila kokonínská sokolovna, kam vždy zval svých pár přátel, aby s ním zavzpomínali a poklábosili.
Mimochodem, smuteční hosty obsluhoval první červencovou sobotu jako číšník otec Milana Fukala, bývalého obránce Jablonce, Sparty a Hamburku.
Poslední poctu Václavu Halamovi vzdaly kromě jeho rodiny i desítky přátel a známých.
„Ačkoliv Václav žil posledních čtyřicet let v Rakousku a zejména v Německu, jeho tělo spočinulo v rodinném hrobě v Kokoníně vedle naší maminky,“ uzavřela Vlasta Procházková, sestra Václava Halamy.
