Sochu mladého chlapce zavazujícího si sandály, neboli Jüngslingsfigur - slavné dílo Fritze Rölla - před několika lety vydražili v Anglii.
Na tom na první pohled není nic divného. Až na to, že socha by tam vůbec být neměla. Patří totiž do takzvané Hitlerovy sbírky uměleckých děl, které nacisté shromažďovali v klášteře ve Vyšším Brodě. Po válce se díla, která Hitler skutečně zakoupil, rozmístila různě po Čechách.
Badatel Jiří Kuchař tvrdí, že desítky Hitlerových soch putovaly na zámek Lemberk (na snímku).
"Desítky soch putovaly na zámek Lemberk. V roce 1995 je převážejí do libereckého muzea a zde záhadně mizí," tvrdí badatel a spisovatel Jiří Kuchař, který pět let pátral na základě fotografií z roku 1945 po uměleckých dílech z této sbírky.
"Podařilo se mi najít šestnáct obrazů, tři sochy, jeden stůl," bilancoval ve druhém díle svých knih Hitlerova sbírka v Čechách, které na toto téma napsal. Navštívil desítky míst. Jeho úplně první cesta vedla ovšem na Lemberk.
"Kastelánka mi tvrdila, že sochy jsou pryč"
"Tady mi kastelánka řekla, že jsou sochy všechny pryč. Že je odvezli do Liberce," uvádí. Odjel tedy do města pod Ještědem, konkrétně do místního muzea. "Tady mi komplet všechno zapřeli," říká.
Kastelánka Lemberka Renata Černá zde působí od roku 1992 a Kuchařova slova popírá. "Převoz soch z takzvané Hitlerovy sbírky na Lemberk možná byl v plánu, ale nikdy se neuskutečnil. Ve válečné době sem přivezli takzvanou Metznerovou sbírku. Asi z obav, že bude Liberec bombardovaný. Ta byla hodně podobná sochám z Vyššího Brodu. Ale podle záznamů, zpráv a inventárních seznamů tady nikdy věci z Vyššího Brodu nebyly," vysvětluje.
Franz Metzner, který zemřel v roce 1919, svou tvorbou ve stylu symbolismu a vídeňské secese ovlivnil řadu umělců především ze Sudet.
"Proto se jeho tvorba s nimi hodně zaměňuje," domnívá se Černá. Jeho nejvýznamnějším dílem je Památník bitvy národů u Lipska. Po jeho smrti založili němečtí výtvarní umělci z Čech Metznerbund, Metznerův svaz na jeho počest.
Secesní kašnu po válce strhli
V Liberci stála od roku 1925 na náměstí před radnicí jeho secesní kašna, v roce 1945 však byla jako symbol poraženého Německa stržena. "Právě u nás na Lemberku se našel model hlavní figury kašny," upozornila kastelánka.
Sochy podle ní skutečně do libereckého muzea putovaly. "Ale ne v roce 1995, nýbrž v době kdy se rušily okresy," objasňuje.
A nebyly to sochy z Hitlerovy sbírky z Vyššího Brodu, ale právě ze sbírky Metznerovy, která na Lemberk připutovala z libereckého muzea už za války.
"Když jsem sem v roce 1992 nastoupila, nebylo tu nic zajímavého. Proto jsem projížděla archivy a našla Metznerovu sbírku, kterou všichni opovrhovali a považovali za nacistické umění. Zjistila jsem, že patřila libereckému muzeu. Takže jsem je zkontaktovala," upřesňuje Černá.
Nacisté se báli, že umělecká díla zničí nálety
"Přijel doktor Mohr. Ten byl úplně nadšený. Celou sbírku zpracoval, vyšla v nějakém sborníku. Na základě toho jsme ji muzeu navrátili. V Liberci ji restaurovali, konala se i výstava."
Její slova potvrzuje znalec Metznerova díla z libereckého Severočeského muzea Jan Mohr.
"O panu Kuchařovi vím, několikrát u nás byl. Má utkvělou představu, že Hitlerova sbírka byla odvezena na Lemberk. Je to ale nesmysl. Na Lemberku byly fondy Metznerbundu, které se sem dostaly za války kvůli nebezpečí náletů z libereckého muzea," vysvětluje.
A proč zůstaly sochy tak dlouho polozapomenuty na Lemberku? "Na Metznera se zcela nesmyslně dívali jako na součást nacistického umění. Okolo něj bylo velmi mnoho mýtů. Přitom je mezi českoněmeckými sochaři před první světovou válkou nejvýznačnějším umělcem," upozornil Mohr.
Našel jsem jen dvě sochy, říká badatel
Kuchař po neúspěchu na severu Čech začal po zmizelých 'Hitlerových sochách' pátrat. "Našel jsem dvě z nich, jednu prodanou na aukci ve Frankfurtu a druhou v Anglii. Za hodně peněz," upozorňuje.
Prostřednictvím aukčního domu ve Frankfurtu nad Mohanem prodali sochu Die Norne od Wilhelma Augusta Goebbela, která byla ve Vyšším Brodě. Další, nejslavnější a nejznámější socha z celé vyšebrodské Hitlerovy sbírky, je už v úvodu zmiňovaná legendární skulptura chlapce zavazujícího si sandály. Angličané ji na aukci nabízeli pod jménem Árijský atlet.
Teprve vnučka autora Renate Laifferová je upozornila, že sochu dělal její dědeček přímo na Hitlerovo přání. Hitler za ni zaplatil 20 tisíc říšských marek. Tehdy bylo možno za tuto částku zakoupit 12 nových automobilů značky Volkswagen. "V roce 2008 ji získal nejmenovaný sběratel za 150 tisíc britských liber - asi pět milionů korun," sděluje Kuchař.
Nejkladnější hrdina byl ředitel
Paradoxně nejkladnější hrdina z pohledu Kuchaře v příběhu jeho pátrání po Hitlerové sbírce v Čechách je právě z Liberce. Jde o Miloše Kadlece, dnes již bývalého ředitele krajské pobočky Národního památkového ústavu. "Ze všech institucí, kam jsem napsal, mi od něj přišla nejrychlejší a nejvstřícnější odpověď," popisuje.
Kadlec mu potvrdil, že na zámku v Zákupech je sedm obrazů z uvedené sbírky. Dalších sedm nalezl zarputilý nadšenec i v Doksanech na Litoměřicku. Na zámku v Hluboké objevil trojici soch Rozsévač, Afrodité a Veslař.
Vraťme se ještě tam, kde všechno začalo, do cisterciánského kláštera ve Vyšším Brodě. Tady bylo jedno z míst, kde Hitler shromažďoval koupená či ukradená umělecká díla.
Po válce je chtěl přemístit do plánované umělecké galerie v Linci. Tedy města, kde strávil dětství a mládí. Zde snil, že se stane slavným malířem.
Později, už jako krvavý diktátor, se rozhodl, že z města svého mládí udělá hlavní město kultury. Vyšší Brod je od Linze vzdálen necelých 40 kilometrů...
Vše ale dopadlo jinak. Po roce 1945 se umělecké předměty, které Hitler zabavil na okupovaných územích, vrátily z velké části původním majitelům. Pokud tedy bylo komu. Ale díla, která Hitler skutečně koupil, pak byla odvezena na české zámky a do galerií. Kuchař při svém detektivním pátrání zjistil, že jméno Adolfa Hitlera stále působí jako odpuzovadlo. A nejen on.
Loni vystavili ve Vyšším Brodě tři sochy nalezené v Hluboké. Sešlo se však tolik negativních reakcí, že se převor kláštera je rozhodl stáhnout už po dvou dnech.
