Všichni žáci i učitelé jsou v ohrožení. V jídelně došel česnek a malé upírky se svým otcem lační po krvi. Je tu ale Emil, upírobijec a česnektarián, který musí jednat. Jak si poradí tentokrát? Jablonecký spisovatel Pavel Brycz ve své nové knize Česnek útočí, se vším zatočí! opět slibuje napínavé čtení.
„Jsem znovu dítětem a vyprávím spolužákům příběh, který ještě neslyšeli. Abych je postrašil, rozesmál i dojal,“ popisuje psaní pro děti autor, který se upírům věnuje již počtvrté. A dokonce věří i na ty skutečné.
Jak vás tematika upírů napadla? Máte k nim nějaký vztah?
Ano, obklopují nás neustále. Jen nevysávají krev, to opravdu jen ti nemrtví v upírské literatuře, od hraběte Drákuly Brama Stokera po mého hraběte Esterházyho, ale sají z nás energii, životní radost a často i peníze. Takže k upírům mám obecně takový upírobijský vztah a bráním se jim česnekem a humorem. Obojí ve velikém množství.
Nicméně ctím soupeře, takže zvláště těm literárním přisuzuji i kladné vlastnosti. Obrovskou sílu, schopnost proměňovat se v šelmy, výdrž, a kdo četl sérii Emil a upíři od začátku, ví, že hrabě Esterházy má krásný otcovský vztah ke svým dceruškám a komtesky Ela a Hela mají svého hororového tatínka taky rády. No, a protože mají šlechtický původ, dokážou být velmi sympatičtí. Vůbec mám rád, když kladní hrdinové mají nějakou slabost, a naopak zlouni i kladné stránky. Počítám k tomu i charisma mé upírské trojky, která Emilovi od první knížky Neboj se, vždyť máš česnek těžce zatápí. I ve sportu z člověka dostanou nejvíc silní soupeři, ne žabaři.
Obáljka knihy Česnek útočí, se vším zatočí!
Je kniha v něčem jiná, nebo čtenáři dostanou to, na co jsou zvyklí z předchozích dílů?
Z předchozí knihy Kdo se bojí, nesmí do školy už čtenáři vědí, že malé upírky Ela a Hela přišly do pražské školy, aby si doplnily mezery ve vzdělání. Za staletí svého neživota a honů na lidi přece jen leccos zapomněly. Navíc věda udělala ohromný pokrok. A tak se stanou spolužačkami česnektariána a upírobijce Emila. Ale ve skutečnosti samozřejmě lační po krvi, takže všichni žáci i učitelé jsou v ohrožení. Navíc školní jídelna postrádá česnek na vaření. A tak v právě vycházející čtvrté knížce Česnek útočí, se vším zatočí! se do sebe síly zla a dobra pustí se vší parádou. Ale i s humorem. Ten je kořením života stejně jako česnek.
Jaké pocity má Česnek útočí, se vším zatočí! v malých čtenářích vyvolat? Budou se bát, smát, objevovat?
Ano, vyprávím příběhy z těchto pohnutek. Komediální horor by měl ideálně postrašit, pobavit i objevit čtenářům krásy češtiny a bohatost fantazie. Pokud ještě někoho vychová k odvaze, čestnosti a kamarádství nebo k zařazení česneku do svého pravidelného jídelníčku, bude mi ctí.
Kde kniha vznikala? Pokud vím, dost pendlujete.
Pendluji mezi Prahou a Jabloncem nad Nisou. V Praze učím na gymnáziu, a protože píšu občas pro Český rozhlas, Českou televizi, film a časopisy i zastávám pozici předsedy Literární ceny Knižního klubu, zúčastním se tam kulturního života jako takový kulturní gastarbeiter. A dělám tak rád. Když jsem se před lety z Prahy stěhoval do Jablonce, myslel jsem, že se mi na rozdíl od Franze Kafky pomohlo Prahy s drápky zbavit. Ale ony si mě ty drápky přitáhly kvůli práci, a tak nežehrám.
Přes týden bydlím v Praze, kde na psaní není čas a klid. Přes víkend doma v Jablonci nad Nisou za sebou zavřu dveře pracovny a můžu prohánět na bílé stránce v počítači svou fantazii. Jako učitel mám taky prázdniny a píšu tedy nejen o víkendech, ale i o prázdninách. Všechny čtyři knížky ze série Emil a upíři vznikly o prázdninách. Až na pátou! Tu jsem napsal během home office a distanční výuky po čas koronavirové karantény. Páté pokračování Šelmy se plíží tmou, nikoho nečapnou má vyjít na podzim.
Ukázka z knihy Česnek útočí, se vším zatočí!
Jak se píše pro děti? Chcete je zaujmout, pobavit, nebo i trochu vychovávat?
Snažím se spravedlivě střídat psaní pro děti a pro dospělé. Když píšu pro dospělé, vždy řeším nějaký existenciální problém, s něčím, co se mi na světě nelíbí, se hodlám poprat a přes příběh si s tím vyrovnat účty. Vstupuji do takového ringu a tam na mě čeká Muhammad Ali. Jsem z toho pak totálně zmlácený. Prožívám takové střídání nálad nahoru a dolů. Je to opojné, ale nedá se to rychle opakovat.
Oproti tomu psaní pro děti a potažmo i rodiče, protože věřím, že dětem čtou, žádný ring nepřipomíná. Jsem znovu dítětem a vyprávím spolužákům příběh, který ještě neslyšeli. Abych je postrašil, rozesmál i dojal. A ano, protože věřím, že příběhy nemají být samoúčelné, ale ty dobré mají poskládat rozbité střípky světa do nějaké harmonie a ukázat nějakou morálku a spravedlnost, chci i nenásilně vychovávat.
Všech pět titulů s upíří tematikou vyjde jako audiokniha. Už víte, kdo ji namluví?
O audioknize mluvilo nakladatelství už od první knížky. Umožnili mi vyslovit své tipy na herce. A protože rád neměním vítěznou sestavu, vybral jsem si herce, kteří už mé texty namlouvali. Naďu Konvalinkovou, ta skvěle ztvárnila mou Bílou paní na hlídání v rozhlase. Marthu Issovou, která mluví Bílou paní na hlídání v televizním večerníčku. Táňu Medveckou jsem měl v nedělní pohádce Neberte nám Ptáka Loskutáka, za niž jsem získal Prix de Bohemia v Poděbradech za scénář. Nechyběl Miroslav Táborský. Jeho hlas zazněl v mé sci-fi Polepšovna na konci Vesmíru a v dramatickém seriálu Poslední dny dinosaurů pro pořad Meteor v roce 2018.
Na mém seznamu byl i Michal Isteník, dnes slavný Eda ze seriálu Most. Ten pro brněnský Český rozhlas načetl na pokračování můj román Muž bez ženy není člověk. Nakonec však nakladatelství vybralo Kamila Halbicha. Nic jsem nenamítal. Líbil se mi před lety jako kníže Myškin v Idiotovi v Divadle pod Palmovkou. Výborný rozhlasový herec a dabér, navíc liberecký rodák.
Jsou teď audioknihy v kurzu?
Řekl bych, že ano. Sám hodně poslouchám rozhlas. Hry, četby na pokračování, pohádky. Často tak činím v autě a nevystoupím, dokud neuslyším konec, i když jsem už v cíli. Žena se mě občas ptá, kde jsem tak dlouho. Inu, sedím v autě před barákem a poslouchám nedělní pohádku. Nedivím se tedy, že si dnes lidé pořizují knihy do uší. Ono to bylo tedy už za mého dětství. Jen jsme jako děti poslouchaly Julese Verna a Karla Maye na černých vinylových deskách.
Dnes se dá ze všech archivních věcí z rozhlasu udělat audiokniha. Poslouchám tak třeba na CD hru Karla Čapka RUR z 60. let. Mladého robota tam hraje Jaromír Hanzlík. A vznikají i nové audioverze se skvělými herci současnosti. Existují dokonce herci, kteří se na namlouvání knížek specializují. Například můj spolužák z DAMU Martin Preiss. Když jsem se ještě živil reklamou, často jsem jeho hlasový projev využíval v reklamách. Nedivím se, že si našel svou parketu jako neviditelný herec. V dabingu a v audioknihách.
Pavel Brycz(*28. 7. 1968 Roudnice nad Labem) Prozaik, básník a scenárista. Laureát Ceny Jiřího Ortena 1999 za knihu Jsem město, Prix de Bohemia 2005 za komediální rozhlasovou pohádku s písničkami Neberte nám Ptáka Loskutáka a Státní ceny za literaturu 2004 za román Patriarchátu dávno zašlá sláva. Zlatou stuhu IBBY 2011 získal za dětskou knížku Bílá paní na hlídání. Je autorem dvou televizních večerníčků: Dětský zvěřinec (2008) a Bílá paní na hlídání (2013 a 2019). Falešnému mesiáši 17. století z Haliče je věnován jeho magický román Svatý démon (2009). V roce 2014 vydal román Muž bez ženy není člověk. V roce 2017 představil legionářské romaneto Největší muž na světě, groteskně pojatý příběh anabáze českých legionářů v Rusku. Jeho práce byly přeloženy do několika jazyků. |
Ale kdy poslouchají děti – večer? Nekonkuruje to trochu čtení od rodičů?
Ze své zkušenosti vím, že po mém rodičovském čtení stejně kluci ještě nezavřeli víčka a neusnuli. Tak přišel čas pro Pepu Dvořáka a Maxipsa Fíka, Jiřího Lábuse a partu z Ypsilonky a Harryho Pottera a další pohádky namluvené profesionály. Myslím, že to tak bude stále. Rozhodně si to nekonkuruje.
Jen rodiče, kteří nečtou dětem vůbec a nechávají se nahrazovat technikou, se velmi ochuzují. Za chvíli je děti přestanou potřebovat. Dají přednost před takovými rodiči vždycky monitoru počítače a iPhonu. Z malých deprivantů budou mít velké závisláky. Ale když pozoruji v pražské MHD matky, jak jedou na svých iPhonech, zatímco jejich děcko v golfových holích marně čeká na jakýkoliv podnět a hlas od maminky, říkám si, že to tak třeba někteří rodiče chtějí. Závisláci plodí závisláky. Ale série Emil a upíři je určena už dětským čtenářům od 6 let. Ti si můžou číst kdykoliv a kdekoliv. Dostávám ohlasy od maminek, že jejich děti si příběhy o Emilovi píší do svých čtenářských deníků. Takže co přečtou přes prázdniny, v září ve škole jako když najdou.
Věnujete se i další tvorbě, nebo zůstanete u psaní pro děti?
Během koronavirové karantény mě požádal literární časopis Host o reportáž z Tokia. Strávil jsem totiž oslavy třiceti let od listopadových změn v Evropě 1989 na Evropském literárním festivalu v Tokiu. Největší hvězdou tam byl Jonas Jonasson, autor slavného Stoletého staříka, který vylezl z okna a zmizel. Sám jsem tam představil japonský překlad své knihy Co si vyprávějí andělé? – fantasy všedního dne. Vyprávění o strážných andělech zaujalo v roce 2011 japonského bohemistu Keniči Abeho. Po katastrofálním zemětřesení a Fukušimě se mu líbila představa, že na každého myslí jeho strážný anděl a Japonci takovou tradici nemají. Rád jsem reportáž napsal a brzy vyjde.
Vedle toho mě požádal ředitel Českého centra v Izraeli Robert Mikoláš o povídku z časů koronaviru. Česká centra ve světě totiž vymyslela projekt, který začal v Berlíně Martin Krafl, že když se spisovatelé nemohou potkávat se svými čtenáři naživo, dají o sobě vědět povídkami. Povídku Dva v tom jsem už poslal do Tel Avivu. Knížka povídek českých autorů by měla vyjít někdy na podzim. Teď mě čeká práce na povídce pro jiný projekt. Patřím ke generaci spisovatelů, která u nás začínala s reklamou, dost dlouho jsem se živil jako reklamní textař. A kamarád Pavel Sobek, básník a muzikant, se svým nakladatelem vymysleli projekt s pracovním názvem Povídky z reklamního podsvětí. Oslovili mě, jestli bych se nezapojil, souhlasil jsem. Pro děti pak chystám další knížku Cirkus Svět. Ale to už mluvím o roce 2021.
