Je mu patnáct let a ve speciální herně nad bojovými nebo strategickými PC hrami tráví o víkendech i víc než deset hodin. Kromě toho, že si vytváří závislost, nespí. Hraje v noci a domů jezdí až ranním autobusem.
„Jednoznačně mi to hraní vadí. Z pohledu přirozeného dětského vývoje by děti nebo mladiství do takových heren vůbec neměli mít přístup,“ říká Václav Konopiský, ředitel Dětského domova Hamr na Jezeře, v němž Michal žije.
„Hlavně v dnešní době, kdy jsou obklopeni atakem mobilů, tabletů nebo počítačů. Když pak ještě mají možnost hrát přes noc i dvanáct hodin v kuse hry, je to jednoznačně špatně. Vnímám je stejně jako alkohol nebo cigarety. Zákon na to ale nepamatuje, což je chyba,“ míní ředitel Konopiský.
Ředitel: Hry mají násilný charakter
Ředitel dětského domova je přesvědčen o tom, že hry vytvářející závislosti mají navíc často násilný charakter. „To ale nikdo nekontroluje,“ posteskl si Konopiský.
Ještě donedávna hrával Michal v herně Cyber Café v libereckém Babylonu. Tato herna už ale nefunguje, skončila na konci roku. K počítači proto usedá v nové herně G4F zbudované ve sklepení pod Sokolovským náměstím. Herna tady vystřídala vinárnu.
„Úplně malé kluky by tam v noci nepouštěli, mezi čtrnácti a sedmnácti lety je to ale myslím bez problémů. Občanku po mně nechtějí. Myslím, že kdo vypadá na patnáct, ten projde,“ odpověděl Michal prostřednictvím ředitele domova na otázku položenou redakcí MF DNES.
Peníze dostává od maminky i za brigády
Kde bere peníze na hraní? Dílem mu je dává maminka, na které si hraní vynucuje, dílem si je vydělává na brigádách.
„Vedli jsme s Michalem debatu a složitě mu vysvětlovali, že s tím, aby chodil hrát v noci do herny, nesouhlasíme. Ale nic nás neopravňuje mu to zakázat,“ podotýká ředitel domova.
Noční akce zvané „nočky“ jsou v herně pravidelně v pátek i v sobotu od 20 do 8 hodin a většinou se zaplní všech 22 počítačů. Pokud se sejde dostatek hráčů, mohou se konat i jindy. „Na noční akce můžou jen od patnácti výš. Naše hráče známe, když ne, zkontrolujeme je. Navíc u nás mají vyplněné údaje i s daty narození,“ řekl Martin Pavlíček, který v tomto týdnu hernu obsluhoval.
Hráč za hodinu platí 30 korun, „nočka“ stojí 140 korun a paušální platba pokryje celých 12 hodin. Když se hráč přihlásí, může hrát jakoukoliv hru z nabídky. Třeba fotbalovou FIFU 16 nebo akční střílecí GTA.
„Kdo si zaplatí nočku, je tu většinou celou dobu, odjíždějí domů k ránu,“ popsal Martin Pavlíček. „Když je člověk psychicky zdravý, hry by na něj neměly mít žádné negativní dopady. Ani během nočky. Sice nespí, ale dožene to druhý den,“ je přesvědčen Pavlíček.
Jako alkohol či drogy
„Rodiče se mě často ptají, jak dlouhá doba je ještě únosná. Pokud člověk hraním her tráví deset hodin víkend co víkend, v pořádku to není. Je to odtržení od reálného světa. Lecjaké návyky pak může přenášet do reálného světa,“ domnívá se dětský psycholog z České Lípy Miroslav Hudec.
„Je to druh závislosti, stejně jako závislost na alkoholu nebo drogách. Otázka zní, co dítě k tomu hraní vede. Viděl bych to jako východisko k terapii. Někdo by měl s tím dítětem promluvit a zkusit zjistit, co mu chybí v reálném světě a co mu ta hra nahrazuje,“ míní Hudec.
Také on se domnívá, že by podobné herny měly být přístupné až plnoletým hráčům. „Nebylo by to jistě jednoduché, ale proč by si nemohli vyžádat občanku a mladšího osmnácti let tam prostě nepustit?“
