Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Zemědělec si dovolil říci komunistům ne. Za to pak trpěl celý život

  6:35aktualizováno  6:35
Vzpomínáte na postavu sedláka Františka z filmu Všichni dobří rodáci? Člověk se stejným osudem a křestním jménem žil i na Českolipsku. Badatel a historik Ladislav Smejkal teď zmapoval jeho životní příběh, který předkládá návštěvníkům českolipského muzea.

František Kněžík na jedné z mála existujících fotografií, zde ve stáří 19 let. | foto: archiv muzea

František Kněžík byl obyčejný rolník, kterých byly tisíce. Prokázal však neobyčejnou odvahu, když v době násilných kolektivizací nikdy nevstoupil do JZD a zaplatil za to strašlivou cenu.

Kněžík přišel po druhé světové válce ze středních Čech do vsi Luhov. Hospodařil na deseti hektarech. Když v 50. letech minulého století komunisté vystupňovali třídní boj a nutili sedláky, aby své polnosti poskytli družstvu, Kněžík odmítl.

Historik českolipského muzea Ladislav Smejkal, který příběh sedláka Kněžíka...

Historik Ladislav Smejkal

„On tu byl výjimka. Na Českolipsku šla kolektivizace rychle, protože hodně rolníků tu bylo původně bezzemky nebo měli jen malá hospodářství, takže jim o nic nešlo. Ale Kněžík byl zvyklý hospodařit sám, byl to samorost a tvrdý muž,“ popisuje Ladislav Smejkal.

Komunisté však měli metody, jak neposlušné sedláky přimět ke spolupráci. Navyšovali jim povinné odvody a Kněžíkovi tak kupříkladu z celé úrody obilovin zbylo jen třicet kilo mouky, kterou si směl nechat. Přesto tlaku odolal. Neměl žádnou rodinu ani děti a věděl, že se bolševici nemají komu dalšímu mstít.

Zachránila ho smrt prezidenta a následná amnestie

V té době se na venkově stupňoval boj proti takzvaným vesnickým boháčům a kulakům. Přestože Kněžík žil nuzně, ani jemu se podobný tlak nevyhnul. Propaganda, jakou proti třídnímu nepříteli zahájila státní moc, semlela i mnohem silnější osobnosti.

Zemědělci Fiala a Matějka z Velkého Grunova byli kupříkladu terčem posměšných plakátů, na nichž je zabíjí pásový traktor.

Kněžíka nakonec dostihla jeho vlastní poctivost. Komunisté jej obvinili, že pole osívá podle svého a tím hatí plnění dodávek.

„On se hájil, že jako sedlák zná nejlíp bonitu půdy a ví tedy lépe, co zasít. Byl však ve vykonstruovaném procesu odsouzen a měl jít do vězení. Zachránilo ho ovšem, že zemřel prezident Zápotocký a on dostal od prezidenta Novotného amnestii,“ přibližuje Smejkal.

Tím se však Kněžík v očích komunistů nestal nevinným. Škodili mu i nadále. Například mu odepřeli šatenky, poukázky na nákup látek na oblečení. Kněžík tak musel chodit v roztrhaných kalhotách. Nakonec mu chtěli život alespoň znepříjemnit tím, že zcelili jeho pozemky a polovinu odebrali.

Část z nich mu navíc vyměřili daleko za vsí, kam bylo nemožné docházet hospodařit.

Družstevníkem se nikdy nestal

To už bylo Kněžíkovi kolem 50 let a přestaly mu stačit síly. Předal tedy JZD svůj majetek a šel dělat kočího do Vojenských lesů. Družstevníkem se nikdy nestal.

„Soudruhům se bránil statečně. Byl systematicky a krok po krůčku ničen a likvidován. Myslím, že na jeho příběhu můžeme vidět historii české vesnice, kterou mnozí z mladých lidí vnímají jen jako místo s čistým vzduchem, kde rostou houby a dá se tam jezdit na koni. Ve skutečnosti to bylo místo dramatických a smutných lidských osudů,“ říká Smejkal.

Příběh Františka Kněžíka tím ovšem neskončil. I když už nehospodařil na poli, lezl do opuštěných zahrad a sbíral rouby vzácných a původních ovocných dřevin. Založil si pak sad, v němž toto ovoce pěstoval.

„Zachránil tam mnoho odrůd jablek, švestek a hrušní. Třeba hrušku solanku, kterou dneska v obchodě nikde nekoupíte. To byla nejlepší česká hruška,“ podotýká historik.

Život Františka Kněžíka se uzavřel v roce 1991, kdy v 80 letech zemřel opuštěn na infarkt. Sad, který založil, zpustl, chalupa v Luhově a všechen majetek přešly jako odúmrť na stát.

Naštěstí ale po sobě zanechal všechny písemnosti, takže českolipské muzeum mohlo rekonstruovat jeho životní příběh.

„Kněžík byl přitom nikým. Přesto se díky své povaze a neústupnosti stal člověkem, kterého měli lidé rádi,“ dodává Smejkal. Dosvědčují to i vzkazy v knize hostů českolipského muzea. Jeden z nich zanechali lidé, kteří Kněžíka znali: „Děkujeme za vzpomínku na dobrého člověka.“





Hlavní zprávy

Další z rubriky

Památník stojí na hřbitově v Jítravě.
Pomník Rudé armádě lidé na hřbitově nechtějí. Rynoltice řeší, kam s ním

V Rynolticích na Liberecku mají problém s pomníkem Rudé armádě. Obec ho v létě umístila na hřbitov v Jítravě, jenže lidem se památník nelíbí a přejí si, aby ze...  celý článek

Mandragora servíruje své ryzí muzikantství už pětadvacet let a zdaleka nekončí....
Jablonecká Mandragora slaví čtvrt století s rockem a funkem

Čtvrt století není v životě lidském zrovna krátká doba. A v životě hudební skupiny už se jedná přímo o úctyhodný věk. Přesně 25 let na scéně si nyní připomíná...  celý článek

Při domovních prohlídkách kriminalisté zajistili veškeré pomůcky i prostředky...
VIDEO: Zásahová jednotka zatkla muže, kteří v Liberci vařili pervitin

Zásahová jednotka zadržela ve dvou bytech v Liberci čtyři muže, kteří vyráběli pervitin a zásobovali jím narkomany z Liberce a okolí. Šéfovi skupiny, který je...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.