„Zásadní poučka je nepsat na facebook po třech pivech, protože to vám potom...

„Zásadní poučka je nepsat na facebook po třech pivech, protože to vám potom dodá falešnou odvahu,“ říká primátor | foto: Ota Bartovský, MAFRA

Batthyány je rok primátorem Liberce. Politice je lepší nerozumět, říká

  • 2
Před rokem se stal primátorem Liberce Tibor Batthyány z hnutí ANO. Do té doby prakticky neznámý politik usedl do koalice společně se Změnou pro Liberec. Během svého ročního primátorování se několikrát stal terčem kritiků

Schytal to třeba za kouření na autobusové zastávce, za vulgární vyjadřování na facebooku, za názory ohledně vyvěšování tibetské vlajky. „Až na těch pár úletů už se raději k ničemu moc nevyjadřuju,“ říká.

Jak se cítíte po roce ve funkci primátora?
Dost utahaný. Jako primátor nejsem pánem svého času, někdy ani rozhodování a mně dělá ohromný problém investovat úsilí do nejistých věcí. A i když jde často o dobrou věc, tak do toho vstoupí politikum a honění si politických bodů, a to je pak peklo.

Litujete, že jste do primátorování šel?
Ne, to ne, myslím, že jsem a můžu být pro město užitečný, už jenom proto, že mohu fungovat jako nárazník mezi těmi politickými animozitami, které se tady vytvořily během posledních deseti let. Myslím si, že do těch vášní vnášíme zklidnění, takže leckdy snesu i to, že jsme označováni jako političtí nováčci, že tomu nerozumíme. Ale když občas vidím, co si ty strany provádějí, tak je snad lepší tomu nerozumět.

Loni před komunálními volbami jste říkal, že strana ANO nikdy nepůjde do koalice s Korytářovou Změnou pro Liberec. Nakonec jste se ale spojili. Jak dokážete fungovat s někým, koho jste k sobě nechtěl?
Toto naše rozhodnutí hodnotím zpětně jako dobrý krok. Navíc my jsme neříkali hned na začátku, že bychom s nimi nešli, v nás se to zlomilo, až když jsme viděli tu jejich agresivní kampaň. Nicméně pak se po volbách počítali zajíci a my museli přistoupit k jednáním, kde jsme zjistili, že si nás chtějí ty zavedené strany takzvaně namazat na chleba. A pak to došlo příliš daleko. Nejvíce se na tom podepsali Starostové, kteří tlačili až moc na pilu.

Stále jste ale neodpověděl na otázku, jak se vám spolupracuje s partou Jana Korytáře, proti níž jste měli takové výhrady?
Za tím musíme udělat čáru a začít u čistého stolu. Samozřejmě, že se občas dohádáme nad některými tématy, ale musím říci, že dvoukoalice se domlouvá snáz, než více stran. Ale uvidíme, co bude do budoucna, někdy musí přijít nějaká ponorka, dusno, aby se vzduch zase pročistil. Teď se trochu handrkujeme ohledně řízení městských společností, stejně jako se neshodneme na dotacích do určitých oblastí.

Primátorem jste sice vy, ale víc vidět, a to i na sociálních sítích nebo v médiích, je pan Korytář nebo náměstek Ivan Langr. Proč?
To je jednoduché, za prvé bohužel nemám tolik času psát o všem, na čem pracuju a za druhé nejsem zvyklý mluvit o věcech, které nejsou ještě dokončené. Mám toho fakt moc a na tohle mi už bohužel čas nezbývá. Občas je mi to vyčítáno i od kolegů i spolustraníků, ale já doufám, že mi to jednou voliči spočítají podle toho, co jsem pro město udělal a ne podle toho, kolik jsem napsal článků. Až na pár úletů na facebooku se k moc věcem nevyjadřuju, je to žrout času a nic to nevyřeší.

Teď jste mi trochu nahrál. V minulosti jste na svém facebookovém profilu používal poměrně dost vulgarit, za což jste sklidil velkou kritiku. Poučil jste se z toho?
Spíše jsem si navykl něco napsat, ale už nereagovat na komentáře, nepouštět se zbytečně do diskusí. A zásadní poučka je – nepsat na facebook po třech pivech, protože to vám pak dodá falešnou odvahu.

Jak zpětně hodnotíte svůj názor, aby město nevyvěšovalo vlajku pro Tibet?
Stojím si za ním. Poslední dobou je různých událostí ve světě tolik, že není možné vyjadřovat postoj ke všemu. Samozřejmě je něco jiného, vyjádření solidarity při neštěstí, které se nás ve svém kontextu dotýká, podobně jako například po nedávných útocích v Paříži.

Aktivně hrajete stolní tenis a fotbal. Hrajete jako primátor hůř, nebo lépe?
Hůř, byl jsem zvyklý třikrát čtyřikrát do týdne hrát, a když se dnes dostanu jednou dvakrát, tak je to moc. Na těch výsledcích v třetí lize se to projevuje, nemám procenta a štve mě to, protože mám povinnost i ke klubu. Navíc se na mně nedostatek pohybu projevuje i na váze, mám čtyři kila nahoře, na čemž se podílí určitě i stres a sedavé zaměstnání. Není neobvyklé, že odcházím v sedm v osm večer, když jsou zastupitelské kluby, tak tady sedíme ještě déle a stejně vám neřeknou všechno a něco si nechají na zastupitelstvo, aby tam mohli exhibovat.

To s vámi souhlasím, někdy vypadá zastupitelstvo jako ring, kde spolu soupeří jen Změna a Starostové. Můžete vy jako primátor jejich hádání koordinovat?
Občas si říkám, jestli by nechtěla jet Změna se Starosty společně na dovolenou a já bych zažil jedno zastupitelstvo normální. Do určité míry to koordinovat můžu, jenže pak mě zase v novinách natřou, jaký jsem despota a jak vypínám mikrofony. Ale ano, občas je opravdu únavné poslouchat dokola stejné názory. Zatím jsem v tom stadiu, kdy se je snažím moc nesekat, protože říkají, že demokracie je o debatě, ale já věřím, že demokracie není debata o ničem.

Překvapilo vás něco na politice?
Ano, musel jsem zrevidovat názor na parlamentní kampaň a na poslance. Jako ANO jsme vykládali, že se do Sněmovny musejí dostat normální lidi z privátní sféry, nedotčení politikou, ale není to pravda. Pokud ti poslanci nebudou mít alespoň základ z komunální politiky, nebudou vědět, s jakými problémy se ty obce potýkají, tak nahoře nic pořádného nevymyslí.

Ale ti „nepolitici“ vzešli většinou právě z vaší strany.
To ano, ale není to jen o nich, vemte si třeba hnutí Tomia Okamury. V každé straně se najde člověk, který vylétl nahoru na základě něčeho jiného než politiky.

Také o vás se říká, že jste se náhle vyloupl a nikdo neví odkud.
Já se ale v komunální politice angažuji už dlouho. Pan exprimátor Kittner si může vzpomenout na naše e-mailové korespondence už z roku 2008. Ale je fakt, že nikdy nebylo mým snem být v zastupitelstvu, to přišlo až s tím, když se narodily děti, najednou si víc všímáte okolí a chcete něco měnit.

Vámi zmiňovaný Jiří Kittner nedávno prohlásil, že Liberec stojí a nikam se neposouvá, souhlasíte?
Posledních pět šest let město zákonitě stojí, a když mí předchůdci na chvíli zapomenou na svou politickou kariéru, tak se mnou musejí souhlasit. A aby nestálo, když jsme v té situaci, v jaké jsme. To, že se tady opravily lázně, to je jen díky tomu, že se našly projekty, které to mohly zaplatit. Pak byla dlouho hluchá díra, dotační období žádné nepřicházelo. Teď se to zase začne rozjíždět, jsem přesvědčený, že se povede nový autobusový terminál, pustíme se do přehrady, kde chci spolupracovat právě s panem Kittnerem jako s členem Severočeské vodárenské společnosti, takže v roce 2018 on už tohle neřekne.

Ale slibovali jste třeba změny v parkování, referendum u libereckého zámku a nic se neděje, proč?
Musíme přežít ještě jeden rok, chtěli jsme parkovací systém jak ze žurnálu, ale skončilo to na tom, že je to všechno drahé a my na to nemáme. Co se týče bývalé oblastní galerie, také čekáme na evropské dotace, nejsme schopni to zaplatit ze svého. Něco jiného bylo, když naši předchůdci měli z čeho brát, když se dal prodávat městský majetek, když se mohly potají nakumulovat dluhy v městských společnostech, tak to se to tady švihalo. Ale nemá cenu být příliš pesimistický, myslím, že město bude zase vzkvétat. Mám radost, že se nám podařilo zlevnit teplo z teplárny, to je věc, na kterou se léta nesáhlo a každý před tím zavíral oči. Budu rád, když se mi povede dotáhnout pronájem Ještědu, budu rád, když se podaří rozvíjet areál ve Vesci.

A jak to vypadá s plesem primátora, bude příští rok?
Snad ano, 13. února, ale nechci se o to starat, abych něco nezakřikl a nechám to na lidech, kteří to umí. Není to o tom udělat nějakou hogo fogo akci, ale tu tradici tady chci obnovit. Ples primátora má svůj symbolický a společenský význam a je to příležitost k neformálnímu setkání v příjemné slavnostní atmosféře.

Pojďme k Dopravnímu podniku. Dva členové ANO se podíleli na odvolání pana Šedlbauera ze Změny pro Liberec z postu místopředsedy společnosti. A vznikl malý koaliční problém. Vy jste věděl, co se chystá?
To je právě to, co mě překvapuje. Když jsem nastoupil a řešily se personálie v městských společnostech, hledal jsem lidi, kteří mají k problematice svou odborností blízko. Takže za nás tam je dopravní inženýr Pavel Šulc, je tam Martin Čulík, je tam Jaroslav Šraje. Vím, že je na ně spolehnutí, nesedí tam politici na chlebíčky, kteří tomu nerozumí. No, a oni zvedli ruku pro odvolání a z druhé strany mi hned přistálo, že to se takhle nedělá, koaličně se o tom musí jednat. Tohle jsem asi podcenil. Nic mi dopředu neřekli, nesvěřili se mi. Měl jsem informaci o tom, že někdo odvolání navrhne, ale vůbec mě nenapadlo, že bych jim měl něco politicky nařizovat. Tady přeci nemá jít o politiku, ale o fungování firmy. Ale narazil jsem na to, že koaliční partner v tom tu politiku má.

Radí vám někdo se šatníkem, jak se oblékat pro konkrétní příležitost?
Ne, oblékám se podle nálady. Když je oficiální akce, vezmu si oblek, ale když mám v pátek administrativní den a skočí mi do toho třeba návštěva domova důchodců, který mi chtějí jen tak soukromě ukázat, tak si vezmu i svetr. A pak zase někde proběhlo, jaký jsem buran, že jsem šel v červeném svetru na prohlídku domova důchodů.

Blíží se krajské volby, troufl byste si na hejtmana?
Na kandidátce budu jako známé jméno, maximálně si troufám na řadového zastupitele. Kraj a město nemají být soupeři, mají si jít naproti, což dnes moc nefunguje, byť mám s panem hejtmanem dobré vztahy.

Řekněte, jak si vás budou jednou lidé pamatovat?
Myslím, že po předchozích třech primátorech si mě budou pamatovat jako toho normálního. Jsem v té funkci teprve rok, ale co mě dokáže potěšit je, když se o mě někdo vyjádří, že si na nic nehraju, zůstal jsem svůj a nezdeformovalo mě to. Nemám patent na rozum, to, že jsem primátor neznamená, že musím rozumět všemu a všem.