Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Sověti mu nabídli práci v Ralsku. O jejich roli nepřemýšlel, pak zůstal

  6:40aktualizováno  6:40
Viktor Tolstikov pobýval za totality jako příslušník okupačních vojsk v Ralsku. Přišel tam v roce 1988 a nemohl v tu chvíli tušit, jak relativně krátká doba zbývá do pádu režimu a odsunu cizí armády. On však zůstal, oženil se a vede spokojený život.

Přesně před 25 lety nasedl do letadla velitel Střední skupiny sovětských vojsk generálporučík Eduard Vorobjov a jako poslední sovětský voják opustil Československo.

Ještě před ním se z republiky stáhlo 73 500 vojáků a 39 000 jejich rodinných příslušníků, 1 220 tanků, 2 500 bojových vozidel pěchoty a obrněných transportérů, 105 letadel, 175 vrtulníků a 95 000 tun munice. Země byla konečně vyčištěna od sovětských okupantů.

Až na jednoho. Viktor Tolstikov, technik sovětských stíhaček MiG 27 původem z Kyrgyzstánu, zde zůstal. Využil toho, že jako na civilního zaměstnance se na něj Smlouva o odchodu sovětských vojsk z území ČSSR nevztahovala.

Naučil se česky, oženil se a dnes žije spokojeně v Ploužnici v Ralsku jako poslední příslušník sovětské okupace a bez uzardění vzpomíná na tehdejší dobu jako normální životní etapu.

„Byla to pracovní nabídka jako každá jiná, navíc finančně dost dobře ohodnocená. Takže jsem si vůbec nepřipouštěl, komu jedu sloužit a tyhle otázky si nekladl. Ale s důstojníky byla dobrá řeč, líbilo se mi tady,“ vzpomíná Tolstikov na rok 1988, kdy v rámci střídání do okupované země přišel.

O tom, proč v Česku je, nepřemýšlel

Jako „civil“ se s řadovými vojáky příliš nepotkával a bez svolení opouštěl vojenský újezd. Mohl tedy srovnávat, jak sovětské vojáky vnímají obyčejní lidé.

„Nevím, jestli už byli lidi na vojáky tak zvyklí, ale přijímali je jako každodenní věc. Nikdy jsem nezaznamenal nějaké protesty, tenkrát byl klid,“ zamýšlí se.

O tom, proč tu vojáci jsou, tehdy jako sedmadvacetiletý muž vůbec nepřemýšlel. Narodil se v tenkrát již sovětském Kyrgyzstánu a později žil na ukrajinském Krymu, taktéž součásti sovětského impéria. Že jsou Rusové přítomni v půlce civilizovaného světa, bral jako neměnný status quo.

„Když jsem šel z Krymu nejprve na vojnu, poslali mě na sever Ruska, šest dnů jízdy vlakem od domova. Nikdo se mě neptal, jestli chci, nebo nechci. Předpokládám, že sovětští vojáci v Československu to měli stejné, byli pouhými ovcemi, kterých se nikdo na nic neptal. Šli sem z rozkazu a chtěli si prostě odkroutit vojenskou službu,“ obhajuje je Tolstikov.

V roce 1988 už tu nepotkal žádného vojáka, který by pamatoval rok 1968. „Záklaďák tu odsloužil dva roky, maximálně pět. Oficíři to měli většinou na pět let. Kam je poslala armáda, tam šli, nepřemýšleli nad tím,“ zdůrazňuje Tolstikov.

Vše jsme opustili v klidu a bez emocí, říká Tolstikov

Přítomnost cizí armády brali Čechoslováci jako velkou křivdu. V prosinci 1989 si nově jmenovaná vláda Mariána Čalfy i zformované Občanské fórum dali odchod Sovětů jako své priority. Podpis smluv, které odsun oficiálně posvětily, přišel v roce 1990.

Podle Tolstikova probíhal odchod poklidně a bez emocí.

„Dodnes mě mrzí, že mezi lidmi přežívá mýtus o tom, že vojáci před odchodem všechno zničili. To není pravda. Třeba ubytovny a byty v panelácích opouštěli vyklizené a vymalované. Bohužel hned na to tam vlítli zloději kovů a vandalové, radiátory lítaly z oken a všechno se zničilo,“ tvrdí Tolstikov.

Spolu s armádou už do Ruska neodešel. V Ralsku si mezitím našel přítelkyni a oženil se. Při každodenním kontaktu s češtinou se rychle naučil jazyk a našel si práci v českolipské mlékárně.

„Zpočátku jsem se trochu bál, jestli se mi lidi nebudou mstít za to, že jsem Rus. Ale až na pár výjimečných excesů, kdy mi třeba někdo nadával, byl klid,“ líčí Tolstikov.

Dnes pracuje v Diamu ve Stráži pod Ralskem a jako český občas jen zpovzdálí sleduje události ve své bývalé domovině.

Všechno zaroste lesem

Neunikl mu záměr několika ruských poslanců prohlásit okupační vojáky ze srpna 1968 za válečné hrdiny. Na rozdíl od většiny Čechů mu to ale nevadí.

Ruské hangáry a úly na hradčanském letišti, kde byly zaparkovány sovětské Migy 27, dnes prázdné rezavějí. Tolstikov je navštěvuje bez špetky nostalgie.

„Asi by bylo nejlepší, kdyby to všechno zarostlo lesem. A lidi přestali žít křivdami, které jsou už dávnou minulostí,“ dodává.



Nejčtenější

Na vrcholku Ještědu hořel les, hasiči nasadili vrtulník a letadlo

Požár lesa na Ještědu pomáhají hasit i letadla (13.8. 2018).

Stovka hasičů likvidovala šest hodin požár na vrcholku Ještědu. Vzplanul zde lesní porost. Kvůli svažitému terénu...

Nechci dělat mizernou mouku, říká mlynář a chce prorazit do řetězců

Dosud zákazníci mouku z mlýnu Daniela Pernera nemohli koupit v maloobchodech....

Nechci být nejlevnější, ale nejlepší. Krédo, které provází majitele mlýna ve Svijanech Daniela Pernera už řadu let. A...



Nezmarův recept na posily: Nebrat ty nejlepší, ale nejvhodnější

Jan Nezmar

Když v posledním půlroce kariéry nakukoval do manažerské práce, ocitl se u zrodu pozoruhodné kooperace - v létě 2012...

Zápřednice vyděsila lidi ve Cvikově. Jako píchnutí vosy, uklidňuje odborník

Zápřednice jedovatá chránící kokon s vajíčky. Výrazná kusadla jí v tom pomáhají.

Ve Cvikově se objevil jeden z nejjedovatějších pavouků žijících v Česku. Zápřednici jedovatou vyfotili lidé v...

VIDEO: Muž našel v lese 158 grošů z doby Václava II. a Jana Lucemburského

Vysocký poklad, nalezený před týdnem, obsahuje 41 grošů Václava II. s nápisem...

Zatím se koupou v destilované vodě ve dvou plastových miskách a vypadají docela obyčejně. Ale tak velký poklad...

Další z rubriky

Hasiči museli znovu na Ještěd, v místě požáru se objevil dým

Kouř halil hotel a vysílač na Ještědu.

Liberečtí hasiči museli ve středu znovu vyjet na vrchol Ještědu. V místech, kde v pondělí hořela tráva a lesní porost,...

Ztracené filmové záběry ze srpna 1968 v Liberci se po letech našly

Záběry z filmové kamery zachycují i současné Šaldovo náměstí.

Ještě 19. srpna 1968 si Ivo Lajksner z Liberce užíval krásného léta. Zrovna se s manželkou vracel ze zájezdu do...

Chameleon i šnečí princezna. Sochaři v zoo přemění kámen na zvířata

Sochaři Ondřeji Procházkovi připadl největší kámen. Nejdříve z něj měla být...

Chameleon, ocasní ploutev velryby i šnečí princezna. Pod rukama sochařů vznikají v liberecké zahradě Lidových sadů...

Najdete na iDNES.cz