Svým věhlasem nakonec Josef Riedel region Jizerskohorska, v první polovině 19. století jednu z nejzapadlejších vart českých zemí - součásti rakouské říše - dalece přesáhl. Někdy mu přezdívali „otec sklářů“, jindy rovnou „sklářský král“. Každopádně se zařadil mezi nejvýznamnější sklářské podnikatele druhé poloviny 19. století.
Do sklárny svého strýce Franze Riedela nastoupil jako čtrnáctiletý. Sklářství měl tenhle rod v krvi, před Josefem se mu věnovalo už pět generací Riedelů.
Josef se stal součástí podnikání s hutěmi na Nové Louce, v Antonínově, kde se časem usadil, či na Jizerce. „V roce 1842 se oženil se svojí sestřenicí Annou, údajně velmi krásnou, chytrou a s oborem sklářství dobře obeznámenou ženou. Zda to bylo pouze v zájmu rodiny nebo i z jiných příčin, dnes těžko posuzovat,“ poznamenává v Riedelově profilu web Jizerky.cz.
Když strýc o dva roky později zemřel, stala se univerzální dědičkou majetku právě Anna, ačkoliv to s dědictvím u Riedelů bylo složitější, dodává web.
Za opěrný bod vlastního byznysu zvolil sklárnu v Polubném, kterou zakoupil od Ignaze Friedricha. Byla na výhodném místě u tzv. císařské krkonošské silnice, spojující Jizerské hory s okolním světem - Libercem, Tanvaldem či Trutnovem. Sklárnu přestavěl a začal v ní vyrábět, do Polubného se nakonec i přestěhoval. A znovu se tu oženil poté, co jeho první manželka zemřela.
Své podnikání svědomitě rozšiřoval. Pustil se do textilního průmyslu a postavil přádelnu bavlny, v Kořenově huť, na Jizerce další sklárnu. A další přibývaly, jak je stavěl nebo kupoval. Do portfolia zařadil slévárnu bronzu na výrobu forem či nářadí a továrnu na výrobu perliček. Jeho malé impérium nakonec zahrnovalo i tkalcovnu bavlny v Maxově a hnědouhelný důl v Hostomicích.
Pomyslné žezlo předal v polovině 80. let 19. století jednomu ze čtyř synů WIlhelmovi. Když v roce 1894 ve věku nedožitých 78 let Josef Riedel zemřel, uložili jeho tělo do rodinné hrobky v Desné. Ve závěti odkázal zaměstnancům, chudým a nemocným přes sto tisíc zlatých, svým dědicům zanechal majetek v hodnotě několika milionů zlatých.
Podle hlavního kurátora Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou (spravuje část riedelovské vzorkovny) Petra Nového tkvěl Riedelův úspěch v tom, že byl prozíravým podnikatelem, který uměl smysluplně rozdělit rizika - kromě textilní výroby či těžby uhlí podnikal i v lázeňství.
Prozíravý manažer
Jeho firmy v době největší slávy zaměstnávaly 2 500 lidí, fungovaly jako banky i směnárny a nadto se neúnavný Riedel uměl starat o své zaměstnance. Budoval jim domy, vyplácel renty i výsluhy, pomáhal rodinám v době nemoci. „Zastával zásadu, že když se má zaměstnanec dobře, já se budu mít dobře taky,“ řekl o Riedelovi kurátor.
Riedel se tak dočkal od dělníků přízviska „otec sklářů“, někdy bývá nazýván též sklářským králem Jizerských hor. Za podporu společenského a kulturního života, škol a církve, povznesení sklářství a dobročinné aktivity mu byl propůjčen rytířský kříž Řádu císaře Františka Josefa I.
Se svým tchánem také patřil k prvním v Čechách, kteří začali experimentovat se sklem barveným uranem. „Dnes se běžně těm sklovinám říká anenská zeleň a anenská žluť, podle jeho manželky Anny,“ poznamenal jablonecký kurátor Nový. Barvy, a nejen ty, vyvážel Riedel do celého světa. Jeho výrobky sbíraly ocenění na světových výstavách.
„Riedelové byli jednou ze dvou firem, kde začali sklářské pece otápět dřevoplynem už v 70. letech 19. století,“ dodal kurátor. O pokrokovosti jeho smýšlení svědčí i řada patentů na zlepšení a mechanizaci výroby.
Součástky do tanků
Soumrak Riedelova podnikání přinesla druhá světová válka. Po připojení regionu coby sudetského k Německu polubenská huť musela přejít na válečnou výrobu. „Z lisovaného skla se zde tavily například polooptické hranoly pro tankové periskopy nebo díly nášlapných min,“ píše web Jizerky.cz.
Po válce riedelovské podnikání čekalo znárodnění. Na místě největšího z podniků, kterých se to týkalo, stojí v Desné dnešní Preciosa-Ornela, která zaměstnává téměř devět stovek lidí. Loni uskutečnila zakázky za víc než miliardu, tři čtvrtiny produkce exportovala.
Textilní podniky Josefa Riedela padly za ekonomické krize 30. let 20. století, některé továrny ale stojí dodnes, například přádelna v Kořenově. Z tkalcovny v Dolním Maxově už zbyly jen ruiny. A dávno utichly též sklárny, které kdysi znali i ve Střední a Jižní Americe.
Jméno zakladatele jedné z největších rakousko-uherských skláren pak nezaniklo, sklo s touto značkou se stále vyrábí v Rakousku a Německu, kde se sklárny jeho potomků zaměřují na luxusní nápojové a upomínkové sklo. Mimochodem, se začátky v Rakousku pomohl nositelům odkazu Josefa Riedela rod nesoucí jiné slavné jméno - ze severu Čech pocházející rodina Swarovských.
