Radek Janoušek spolupracuje s libereckým muzeem jako restaurátor pianol a...

Radek Janoušek spolupracuje s libereckým muzeem jako restaurátor pianol a orchestrionů. | foto: Ota Bartovský, MAFRA

Hodně pianol a orchestrionů skončilo na skládce, říká jejich restaurátor

  • 2
Hrávaly v zakouřených hospodách, pánských klubech i v salonech přepychových bytů. A nyní znějí jejich břeskné pochody i jemnější kousky libereckým muzeem. V místní expozici hracích automatů - pianol, orchestrionů a dalších - si mohou návštěvníci hru na ně sami vyzkoušet.

„Toho, že by mohli stroje ohmatat a poškodit, se moc nebojíme. Je to prostor, který hlídají kamery. A předpokládá se, že do muzea chodí lidé, kteří k vystavovaným předmětům mají úctu. Navíc pianoly jsou určené k tomu, aby na ně člověk hrál, s mírným opotřebením se počítá. Zatím se tu žádné škody neobjevily, ani škrábanec,“ říká Radek Janoušek, který s muzeem spolupracuje coby restaurátor pianol a orchestrionů.

Jeho práce pro muzeum už trvá dvanáct let. „Tehdy mě oslovil šéf zdejší konzervátorské dílny Jiří Volný. Požádal mě, zda bych libereckému muzeu nepomohl s restaurováním jedné pianoly. To byl první stroj, který jsme dali dohromady, je to pianola s bicí sekcí, která je součástí expozice. Je zajímavé, že dodnes bez větších oprav funguje. Vyrobila ji firma Johann Harwardt, která sídlila v liberecké Hanychovské ulici číslo 22,“ dodal Janoušek.

Jak se k restaurování těchto strojů dostal? „Vyučil jsem se v Hradci Králové jako klavírník a varhanář. Patnáct let jsem pracoval u firmy Petrof. Poslední tři roky jsem působil ve vývojovém oddělení, kde jsem stavěl prototypy,“ líčí Janoušek.

Už jako zaměstnanec Petrofu jako koníčka restauroval pianoly. „Co se kompletního restaurování týče, což znamená, že nástroj je nefunkční po stránce klavírnické i pneumatickomechanické, tak jsem tak na jedenácti kusech,“ podotkl.

Rozumí pianům i varhanám

Při opravách má výhodu, že rozumí pianům i varhanám.

„Každý ten automatofon má základ v nějakém hudebním nástroji a jen je k němu přidáno něco, co nahrazuje živého hráče. Pianolu tvoří ze zhruba šedesáti procent klasické pianino. Proto vím, jak dát takový stroj do pořádku. A co se pneumatického systému týče, využívá podobných principů, na jakých pracují varhany,“ přibližuje.

Hodně hudebních automatů skončilo na skládce. Jiné ale měly štěstí. „Třeba Technické muzeum v Brně odkoupilo na počátku sedmdesátých let orchestrion Philips Paganini model 3 v dezolátním stavu za tři tisíce korun. A před asi pěti lety byl orchestrion stejné značky vydražen v Anglii a prodán do Ameriky za šest set tisíc dolarů,“ uzavřel Janoušek.